James Joyce

James Augustine Aloysius Joyce byl irský romanopisec a básník. Svým dílem náleží mezi přední autory 20. století, vedle např. Marcela Prousta, Roberta Musila či Virginie Woolfové.

Joyce se narodil a vyrůstal v katolické rodině v Dublinu. Od šesti let byl vzděláván na jezuitské koleji, která se později stala jednou z jeho literárních inspirací. Od roku 1898 studoval na univerzitě v Dublinu. Po promoci v roce 1902 odešel do Paříže, kde zamýšlel studovat medicínu. Nasbíral zde mnoho zkušeností, když pracoval mj. jako novinář či učitel angličtiny. Do Dublinu se vrátil pouze za svou umírající matkou. Po její smrti znovu Irsko opustil a odešel do dobrovolného vyhnanství. Uchýlil se do Terstu v tehdejším Rakousku-Uhersku a opět se živil jako učitel angličtiny. Později se do Irska ještě několikrát vrátil (např. v roce 1909, kdy se v Dublinu pokoušel provozovat kino), ale vždy je po čase opustil. Značnou část dospělého života tak strávil v zahraničí. Na kontinentu cestoval mezi Paříží a Curychem, kde zemřel.

V roce 1931 se oženil s Irkou Norou Barnacleovou, pocházející z Galwaye, která s ním v roce 1904, kdy pracovala jako komorná v hotelu Finn, opustila Dublin. Mezi jeho přátele patřili mj. Carl Gustav Jung, se kterým se stýkal v Curychu a který léčil Joyceovu dceru Lucii, či německy píšící spisovatel Hermann Broch, jemuž bylo na Joyceovu přímluvu dovoleno emigrovat z nacistického Rakouska. Joyce mu tím zachránil život.

Mezi lety 1917 a 1930 prodělal Joyce několik očních operací a na určitou dobu zcela oslepl (nezáměrná paralela s Homérem, který byl podle tradice rovněž slepý).

Obdivoval se sv. Tomáši Akvinskému a astronomovi Giordanu Brunovi.

Joyceova literární tvorba vstoupila do dějin písemnictví 20. století svou modernistickou experimentální formou (zejm. román Odysseus).