Na bohatém faktografickém materiálu nám kniha přibližuje duchovní, společenské a přírodní poměry doby Ježíšovy. Čtenář tak získává plastický, široce pojatý obraz doby složený mimo evangelia ze starověké literatury, archeologických nálezů a kriticky podaných informací o soudobých bádáních.
Kniha upozorňuje na základní paradox lidského vnímání. Mnohé věci, jež se člověku jeví jako velkolepé a oslnivě krásné, při bližším ohledání svou fascinaci ztrácejí, přičemž věci zdánlivě nepatrné a bezvýznamné v sobě mohou skrývat hluboké významy nebo neotřelou krásu. Gilberth Keith Chesterton se proslavil mnoha literárními žánry, ale hlavní důvod, proč stále patří k nejcitovanějším autorům světa, naleznete v této knížce. Chesterton byl totiž mistrem paradoxu. Povýšil společenský bonmot na životní filosofii zdravého rozumu, na obranu občanské liberální politiky a tradičních hodnot evropské kultury. A ještě něco navíc: Chesterton čtenáře uvádí do světa tisíce malých překvapení a radostí ze života, proto byl tolik milován i těmi, kteří ne zcela sdíleli jeho životní filosofii. U nás to jsou především Ferdinand Peroutka, Karel Čapek, Jiří Voskovec, Jan Werich a Jiří Suchý.
Kniha seznamuje s rolí Československa ve strategických plánech sovětských politiků a generálů od roku 1918 do roku 1968. Autor působil jako profesor dějin a politologie na univerzitě Saint Joseph ve městě West Hartford ve Spojených státech.
Cílem knihy je stručně a jednoduše charakterizovat islám a muslimy. Obsah: Vznik a rozmach islámu, Víra a cesta, Základy islámu, Dějiny a vývoj islámu, Dějiny muslimů, Život muslimů, Vynikající muslimové, Slovníček základních pojmů, Rejstřík
K naší době patří mnohokrát vyhlašovaná nehumánnost umírání a smrti. Anonymita smrti v nemocnicích se dává do protikladu k minulosti, kdy člověk, uprostřed své sociální komunity a dobře připravený, smrtí korunuje svůj život. Jaká je však skutečnost? Na příkladu středověku, který se se smrtí konfrontoval víc než jakákoliv jiná epocha, autor v rituálech a zvycích, spojených s umíráním, smrtí a pohřbíváním ukazuje, jakým způsobem jsme stále středověkými tradicemi ovlivněni. Naše vnímání středověku je výrazně formováno způsoby tehdejšího umírání a smrti. Hromadná úmrtí za velkého moru, masakry křížových výprav i brutalita a krutost trestního práva ovlivnily uměleckou imaginaci, takže středověká literatura se často zabývá "uměním dobré smrti" a výtvarné umění ztvárňuje "tanec smrti". Autor zároveň používá i prameny trestněprávní, archeologické a liturgii, které čtenáři přibližují středověk konkrétními událostmi a ději.
První ze dvou svazků textů vynikajícího českoamerického historika a politologa přináší v nové redakci překladu jeho přelomovou monografii Role Československa v sovětské strategii. Jako ojedinělá historiografická a politologická práce českého původu přináší tato kniha ověřitelné a srozumitelné odpovědi na otázku, proč se Češi a Slováci octli pod sovětským komunistickým jařmem. Zároveň fundovaně vysvětluje roli, kterou sehrávalo sovětizované Československo jako součást tzv. sovětského bloku v jeho snahách o uskutečňování světové komunistické revoluce ve druhé polovině 20. století. Na začátku autor přiznává svou „ideologickou“ zaujatost: „…nikterak neskrývám, že dávám přednost liberální demokracii a právnímu státu a jsem odpůrcem totalitarismu. Nekladu poctivost a podvod, svobodu a tyranii, pravdu a lež na stejnou úroveň“.
Pražská škola se stala významným pojmem ve světové lingvistice 20. století, když na základě Saussurova Kurzu moderní lingvistiky a ruského formalismu spoluutvářela strukturalismus jako dynamický směr v lingvistice a literární vědě. Zakládající členové Pražského lingvistického kroužku (1926–1952) jako Vilém Mathesius, Bohuslav Havránek, Roman Jakobson, Jan Mukařovský a Bohumil Trnka organizovali odborné přednášky, publikovali řadu prací a účastnili se evropských kongresů. V Kroužku přednášeli zahraniční učenci. Svazek korespondence Pražské školy se zaměřuje na tuto činnost a představuje cenné epistolární materiály od domácích i zahraničních vědců a českých avantgardních umělců adresovaných zakládající pětici. Obsahuje 581 dopisů psaných v různých jazycích, přičemž zvláštní pozornost zasluhují dopisy od lingvistů Kodaňské a Ženevské školy, včetně 29 dopisů od Louise Hjelmsleva. Z domácí korespondence vynikají Mathesiovy dopisy jeho žákům a rozsáhlá korespondence Josefa Vachka, Felixe Vodičky a René Wellka. Trpký osud strukturalistů po druhé světové válce je dokumentován Vachkovými dopisy adresovanými Havránkovi a dalšími dopisy od Alexandra Isačenka a Ľudovíta Nováka. Cizojazyčné dopisy jsou publikovány v originálním znění i v překladu.
Příručka umožňuje uživateli udělat si ucelenou představu o frekventovaném jádru fonologických, morfologických a syntagmatických jevů v češtině na jedné straně a perifériích jazykového systému na straně druhé, což je informace, kterou klasické gramatické příručky podávají zřídka, nebo ji - ve většině případů - úplně opomíjejí. Předkládanou publikaci je možné chápat jako doplnění či pendant k dříve publikovanému Frekvenčnímu slovníku češtiny a Frekvenčnímu slovníku mluvené češtiny. Zatímco v slovníkových pracích se rozebírá z frekvenčního hlediska slovní zásoba tak, jak je možné ji poznávat pomocí rozsáhlých korpusů, zde se čtenáři dostává podrobná informace o frekvencích jevů zejména z oblasti fonologie a gramatiky.
