Samuel Beckett

Samuel Barclay Beckett (* 13.4.1906, † 22.12.1989) byl irský prozaik a dramatik (tvořící anglicky i francouzsky), jedna z určujících osobností literární avantgardy 20. století a významný tvůrce tzv. absurdního divadla.

Přichází na svět 13. dubna roku 1906 v irském Dublinu v zámožné, protestantsky založené rodině. Vzdělání získává nejprve na prestižních středních školách v rodném Dublinu, ve studiích pak pokračuje tamtéž na jezuitské Trinity College (studuje zde od roku 1923 práva a filologii, studia končí v roce 1927).

Po studiích působí krátký čas jako učitel v Belfastu, v roce 1928 pak odjíždí do Francie, kde přednáší angličtinu (mimo jiné i na pařížské Sorbonně).

V roce 1930 se vrací do rodného Irska - tady se pak poté, co u něj propuknou těžké depresivní stavy, načas ocitá v psychiatrické léčebně, po léčbě pak několik let cestuje po Evropě.

V roce 1938 opouští Irsko a za svoji novou vlast přijímá Francii - po propuknutí 2. světové války a okupaci Francie hitlerovským Německem se pak aktivně zapojuje do francouzského hnutí odporu, v roce 1942, poté, co mu hrozí za tuto činnost zatčení gestapem, odchází do jižní Francie, kde pak až do konce války žije na venkově a živí se jako zemědělský dělník.

Po skončení války se vrací do Paříže, která se pak stane až do konce života jeho domovem.

Jako literát začíná tvořit již někdy po svém prvním příjezdu do Paříže v roce 1928 - v této době se setkává s dalším irským velikánem J. Joycem, jehož dílo (stejně jako dílo francouzského prozaika M. Prousta) je pak jeho velkým vzorem (Joycovo dílo později Beckett rozebere ve svazku esejů Plačky za Finneganem (Finnegans Wake).

Beckettův první (anglicky psaný) román Murphy, vyprávějící příběh muže, zaměstnance psychiatrické kliniky, jenž se snaží uniknout z nepřátelského světa, je pak na britských ostrovech odmítnut, vydání se dočká až ve Francii v roce 1938 - román zapadne, o mnoho lépe pak nedopadne další Beckettův pokus, román Watt (1945, poslední Beckettovo anglicky psané dílo), psaný během Beckettova skrývání se před gestapem na jihu Francie za války.

Teprve po skončení války se Beckettovi podaří v literatuře (a dramatu) prosadit - v roce 1951 vychází první díl jeho experimentální románové trilogie, v níž Beckett zpracovává téma nemožnosti (neschopnosti) komunikace jedince, jenž ztrácí víru v nějaký vyšší smysl lidské existence, s okolním světem - prvním dílem (všechny jsou již psané ve francouzštině) této trilogie je román Molloy (1951), ve stejném roce pak vychází díl druhý, Malone umírá (Malone meurt, 1951), třetím díl trilogie, román Nepojmenovatelný (L' Innomable, 1953) pak vychází o dva roky později.

Téma jedince, vrženého do soukolí absurdního světa, pak Beckett plně rozvine ve svém nejslavnějším, a dnes patrně i nejznámnějším díle, v dramatu Čekání na Godota (1952, uvedena 1953), jedno z vůbec nejslavnějších dramat tzv. absurdního divadla. Z dalších, již méně známých, divadelních her, Beckettových je pak možno jmenovat např. dramata Konec hry, Poslední páska či Šťastné dny (1960).

V roce 1961 uzavřel civilní sňatek se svou životní družkou Suzanne, s níž se poprvé setkal v roce 1937 poté, co ho nějaký darebák napadl a pobodal nožem.

V roce 1969 se pak Samuel Beckett stává laureátem Nobelovy ceny za literaturu. Tuto událost sám označil za „katastrofu“. Podle něj cena způsobila zrod „beckettovského průmyslu“.

V posledních letech života přišel o většinu svých přátel a cítil potřebu samoty, což se odráží nemilosrdně v jeho posledních dílech. Jeho „Mal vu mal di“ je vzpomínkou na matku a Suzanne, jeho „Solo“ přináší snímky jeho vlastní rodiny. Suzanne Becketová, jeho žena a průvodkyně životem zemřela 17.11.1989. Samuel Beckett postižený parkinsonovou nemocí odjel do skromného domova důchodců v Paříži, kde 22.12. téhož roku zemřel. Spolu se ženou je pochován na pařížském hřbitově Montparnasse.

Samuel Beckett byl autor, bez nějž by literární či divadelní avantgarda 20. století a pojem absurdní drama byly jen polovičními pojmy.