Samuel Beckett Knihy

Trilogie autorových antirománů je poeticko-filozofickou úvahou o smyslu života. Trilogie Molloy, Malone umírá a Nepojmenovatelný má v Beckettově prozaickém díle stejně zásadní postavení jako Čekání na Godota či Konec hry v jeho díle určeném pro divadelní scénu. Radikální "antirománová" forma, spojená s rozpadem vypravěčského vědomí a stále vyhrocenější anonymitou, se jedinečným způsobem pojí se skeptickým a černým humorem. Nakladatelská anotace. Kráceno.

První esej je velmi zralou „kreativní vzpomínkou“ na studentská léta v Paříži, kde byl Beckett členem literárního kruhu seskupeného okolo Jamese Joyce. V té době průběžně vznikalo snad nejoriginálnější literární dílo tohoto století, nedokončené Joyceovo Work in Progress, kterému se Beckett ve svém eseji věnuje především. Esej o Proustovi vzniká o dva roky později, v roce1931, a je „mistrovskou lekcí literární interpretace“ z pera autora, jemuž nebylo v té době ještě pětadvacet let.

Tři divadelní hry irského, anglicky mluvícího a francouzsky píšícího spisovatele a dramatika (nar. 1906), podílníka na vzniku francouzské divadelní avantgardy a spolutvůrce absurdního divadla. Své hrdiny přivádí do mezních, bezvýchodných situací, aby zachytil nejen bídu člověka, ale i jeho až do posledního dechu oživovanou snahu vzepřít se tíze života, řešit problémy, které mu v cestu kupí on a lidské i společenské vztahy. Doslov Petr Pujman.

Kniha povídek francouzsky píšícího autora irského původu (známého svými dramaty "Čekání na Godota" a "Konec hry"). Fantastická vyprávění s filozofickými podtexty, jejichž problematika má blízko k otázkám kladeným existencialismem a jež stavbou, charakterem a pojetím organicky navazují naonu tradici literatury dvacátého století, představovanou jmény Kafka a Joyce.

Třetí část netradiční trilogie tzv. antirománů od jedné z největších literárních postav 20. století, která není jen základním dílem absurdní a experimentální prózy a samotným vrcholem Beckettovy tvorby, ale je naprosto originálním dílem svébytného myšlenkového a jazykového génia. Postupné mrzačení duševní, vyjádřené u Becketta symbolicky omezením tělesným po první části Molloy a druhé části Malone umírá v pomyslném třetím díle Nepojmenovatelný (z roku 1953) graduje: hlavní postava, či lépe řečeno mluvčí knihy je nejen bez jména, ale také bez ruky a nohy a později zcela bez údů a jeho trup vězí až po krk v jakési nádobě. V této knize nejvíc z celé trilogie využívá pro vyjádření daného obsahu zvláštní jazykové formy, aby už sám jazyk vyjadřoval to, co má být knihou řečeno.

Dílo Katastrofa z roku 1982 o výsleších disidentů napsal Beckett speciálně pro Václava Havla.

Tato kniha byla napsána v roce 1945. Kniha je zvláštní tím, že sám autor zde vyjádřil svou tvůrčí volnost a dovedl skrýt autobiografické rysy. Je to příběh spojený s konkrétní osobou a Beckett souhlasil s vydáním textu až po její smrti, tedy 25 let od jeho napsání. Román vypráví o bezdomovci, kterého vyštve vlastní rodina a nemá kam jít. Tudíž polehává každý letní den na lavičce v parku. Jednou tam přijde slečna Lulu, ale to jméno se bezdomovci nelíbilo, tak ji přejmenoval na Anne. Nejdříve ji nesnášel. Že ho prý rušila. Tak se bezdomovec sebere a odejde, ale po čase mu Anne začne chybět a on si uvědomí, že bez ní nemůže být...

Postapokalyptický obraz dožívání posledních existujících lidí v pustině zdevastovaného světa. Co lidského má ještě hodnotu, co má smysl udržovat, když prožíváme poslední dny lidstva bez naděje na budoucnost? Jsme skutečně i na konci bez naděje?