Marcela Pittermannová Pořadí knih

Výbor z díla V. J. Proppa přináší proslulou Morfologii pohádky a další významné studie ze sborníku Folklor a skutečnost, které zasazují jeho dílo do náležitého kontextu. Východiskem Proppových úvah bylo bohatství ruských pohádek a ruský folklor, zkoumání vztahů mezi folklorem a skutečností. Autor vycházel z teoretického zobecnění jednotlivin zjištěných v materiálu, nekupil je však uplatňováním komparativního hlediska, směřoval k pochopení vyšších celistvostí v rámci sumárního chápání folkloru jako svébytné struktury. Metoda spočívala v rozložení syžetů na motivy, které převáděl na alfabetické a číselné znaky, z nichž potom sestavoval a klasifikoval schémata pohádkových syžetů. Proppova metoda čerpala inspiraci z řady metodologických prací ruských formalistů (Žirmunskij a další). Morfologická analýza pohádky byla pouze prvním krokem k dalšímu poznávání geneze a historického vývoje pohádky jako žánru, což si vyžádalo dalších deset let studia, která se odrazila v dílech: Historické kořeny kouzelné pohádky a Transformace kouzelných pohádek. - Závěr tvoří studie o autorovi, bibliografie, rejstříky

Nebývalý a pro mnohé čtenáře jistě šokující výbor ruských pohádek, příběhů a zkazek, jež sebral významný ruský literát A. N. Afanasjev. Příběhy vycházejí z pramenů ruské lidové tradice a vskutku nejsou určeny dětem. Také proto v zemi svého vzniku dosud nikdy nevyšly oficiální cestou, ale pouze samizdatově.

Deníkové zápisy jednoho z nesmrtelných Rusů doplněné několika anekdotami z literárního oboru, kde nezůstane ušetřen žádný ruský literární velikán. Ale však víte, Lev Tolstoj měl hrozně rád děti a dokud si ráno nějaké nepohladil, nestál den za nic.

Dialogy vznikaly koncem 70. let z rozhovorů Romana Jakobsona (1896–1982) s manželkou, polskou literární historičkou Krystynou Pomorskou. Poprvé byly vydány v Paříži v nakladatelství Flammarion v roce 1980 a vzápětí přeloženy do italštiny, španělštiny, němčiny a později do angličtiny, japonštiny a portugalštiny. Ruský originál vyšel poprvé v r. 1982 v Jeruzalémě. Zdrojem popularity této nevelké knížky je nejenom rekapitulace Jakobsonových základních badatelských ideji a metodologických postupů, ale i ze vzpomínek vystupující a ožívající atmosféra různých uměleckých a vědeckých prostředí, ve kterých žil, a osobnosti, se kterými se po celém světě setkával, at už to byli ruští formalisté, členové Pražského lingvistického kroužku či pařížská bohéma.

Román zachycuje období závěrečných zkoušek na leningradské střední škole a dobu příprav na vysokou školu. Zároveň je to i doba rychlého dospívání studentů, kteří si uvědomují, že jejich školní život končí.

Živý popis obeznamuje se zánikem Pompejí, dějinami vykopávek a ve stručnosti s celou oblastí Kampánie, do níž město patřilo. Potom kniha provází městem podle dochovaných zpráv a objevů a věnuje pozornost rozličným součástem veřejného života. Všímá si správy, řemesel, obchodu, vybavení domů, lázní, gladiátorských zápasů v amfiteátru a přidružených venkovských usedlostí. Ačkoliv publikace pochází z r. 1949, poskytuje obraz, který v hlavních rysech platí dodnes. 2. vydání, (v MF 1. vydání).