Marie Krčmová Knihy

Příručka systematizující a syntetizující stylistickou problematiku, respektující tradici české stylistiky a reflektující nové vědecké poznání ve stylistice.

Dílo podává souhrnný pohled na vývoj lingvistického myšlení bohemistického a zaplňuje tak mezeru v našich znalostech o jazykovědné bohemistice jako vědním oboru. Ve studiích věnovaných většině jazykovědných disciplín jsou představeny a charakterizovány všechny rukopisné a pozdější tištěné práce, které měly a mají význam pro vývoj daného oboru. Kniha tak upozorňuje na kvalitní a přínosné výsledky českého myšlení o (mateřském) jazyce, podává orientaci v pramenech a v neposlední řadě též opravuje mnohá dodnes tradovaná chybná tvrzení. Bude sloužit nejen badatelům včetně zahraničních, učitelům a studentům, ale i širší veřejnosti – všem, kdo se zajímají o češtinu.

První ucelená monografie o spisovateli a novináři (1882-1928) , autoru realistických románů z brněnské periférie, ve své době populárním žurnalistovi, který povznesl žurnalistické žánry, jako např. soudničku a v souvislosti s Liškou Bystrouškou fejetonový román. Kniha vyšla k stému výročí Těsnohlídkova narození a obsahuje i ukázky z Těsnohlídkovy literární tvorby.

Učební text Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty podává poučení o zvukové stavbě češtiny tak, aby na jedné straně v přiměřeném rozsahu reflektoval nejnovější poznatky fonetických věd (tj. fonetiky, fonologie a morfonologie ve vzájemném vztahu včetně rozdílu mezi psanou a mluvenou podobou jazyka), na druhé straně však zvýraznilto, co je pro moderní poznání češtiny relevantní. Věnuje se nejen hláskám jako základním prvkům popisu, ale i stavbě větších celků mluvy. Na rozdíl od minimalizovaných výkladů běžných mluvnic je daleko hlubší a komplexnější, a to jak v rozsahu poznatků, tak v jejich vysvětlení a specifikaci. Skriptum má část obecnou, která může dobře posloužit pro studium jakékoli filologie (české doklady jsou v ní jen jako příklady pro jinak velmi obecné poznatky a souvislosti), a část věnovanou češtině, kde se vedle výkladu o standardní výslovnosti najdou i poznatky o zvukové stavbě jiných variet tohoto jazyka včetně dialektů. Závěrečná kapitola je věnována teorii kultivované výslovnosti a zásadám české ortoepie, jež jsou formulovány ve shodě s dnes už těžko dostupnými kodifikačními příručkami. Učební text není pouhou cvičebnicí výslovnosti se zjednodušenou teorií, ale je formou i náplní skutečným odborným výkladem, který je určen ke studiu, nikoli pouhému přečtení nebo naučení zpaměti. Počítá s obsahem vysokoškolského studia bohemisty v tom, že zachycuje i pojmy a vztahy, s nimiž bude student pracovat v dalších disciplínách, např. v historické mluvnici. Pak se může k textu vracet a některé termíny si osvěžit nebo dokonce si je v nových souvislostech upřesnit. Knížka tohoto zaměření není v současnosti na jiných vysokých školách v ČR k dispozici.

Novočeský překlad veršované kroniky z počátku 14. století se snaží respektovat text originálu a zachovat přitom historickou patinu tohoto prvního česky psaného historického díla. Dalimilova kronika je cenným pramenem poznání doby svého vzniku a její význam spočívá zejména ve vyjádřenínázorů českého panstva, které nelibě neslo rostoucí hospodářský vliv německého patriciátu a stavělo se kriticky k novotám, které přišly do Čech s rytířskou kulturou. Ze staročeského originálu přeložila Marie Krčmová, přebásnila Hana Vrbová. 1. vydání

Učebnice pro 3. ročník středních pedagogických škol

Hrabákova Poetika je základní syntetické kompendium poetiky, které se vyrovnává se soudobým stavem literární vědy domácí i zahraniční. Je výsledkem mnohaleté práce zkušeného vysokoškolského profesora, autora mnoha studií a příruček, jenž všechny své dosavadní poznatky shrnul do tohotosvazku. V první části svého díla autor probírá místo poetiky v rámci literární vědy, zabývá se specifičností umělecké literatury a podrobně informuje o textové kritice jako předpokladu pro literárněvědnou práci. Ve druhé části přicházejí na řadu prvky a výstavba uměleckého díla, a to jednotky tematické a pak jazykové výstavby, afektivní pojmenování, tropy, syntax uměleckého jazyka, protiklad prózy a verše a nakonec kompozice. Třetí část je věnována literárním žánrům, lyrice a jiným nesyžetovým projevům, epice, dramatu a publicistice. Jako dodatek je připojen výklad o některých pevných formách verše a strofy. Autorův literárněteoretický výklad je opřen o soustavnou literárněhistorickou analýzu a je dokumentován bohatými odkazy z české literatury. Všechny probírané pojmy jsou definovány, u většiny termínů je připojena etymologie a jsou uvedeny cizojazyčné ekvivalenty.