Eli Clare píše o průsečíku disability, queer a trans identit a sociální spravedlnosti. Jeho práce zkoumá složitost těla, identity a osvobození prostřednictvím silného, poezii blízkého jazyka. Clareho psaní je poznamenáno hlubokým porozuměním pro marginalizované zkušenosti a vášní pro sociální změny. Jeho eseje a poezie nabízejí pronikavé pohledy na to, jak můžeme budovat inkluzivnější a spravedlivější svět.
Drawing on memoir, history, and theory, Eli Clare complicates the understanding of cure, seeing it as an ideology that serves contradictory purposes-from saving lives to social control-while critiquing cure rhetoric and the drive to cure disabled people through an insistence of the value of disability.
Exploring the interplay of history and identity, this collection delves into embodied experiences over fifteen years, addressing themes such as disability, race, gender transgression, family violence, and sexuality. Through a blend of poetry and prose, it embraces contradiction and repetition, offering a poignant reflection on how our bodies narrate personal and collective stories.