Otevřete své srdce odkazu dávných časů a objevte pro sebe kouzlo tajemného světa. Tato tarotová sada, kterou za pomoci digitálních technologií vytvořil známý malíř Ciro Marchetti, vychází z tradičního Rider Waite Smith tarotu a zavede vás přímo do středu říše fantazie. Součástí této tarotové sady je kniha, kde najdete interpretace významu jednotlivých karet a praktickou část věnovanou technice výkladu tarotu. Nechte se tedy vést po cestě naděje, moudrosti a inspirace.
Výbor z básnické tvorby amerického autora z let 1958–1968. TVŮJ VLKOUŠÍ PŘÍTEL Kdybych měl žít svůj život v podobě vlkouše, v lešení kůže a vousů na dně jezera, a ty kdybys přišla jednou navečer (měsíc by svítil do mého temného domu), zastavila se na okraji mého citu a řekla: „Je tu krásně, u jezera. Přála bych si, aby mě někdo miloval,“ já bych tě miloval a byl tvůj vlkouší přítel, ty samotářské myšlenky bych ti zahnal z hlavy, až náhle bys pocítila mír a říkala si: „Co když třeba žijí v tomhle jezeře vlkouši? To místo se mi zdá pro ně stvořené.“
Stylisticky zajímavý román o životě ženy 70.-80- let je zároveň neobvyklým obrazem totality v Československu. V krátkých literárních záběrech je popsán osud dívky, které emigruje milenec a ona zůstává sama s nemanželským dítětem. Nedostuduje, nastoupí do praktického života, žije nevzrušivý, nezajímavý život. Její zájmy nejsou široké a ani politika ji nezajímá.
Reprezentativní výbor povídek legendárního amerického experimentátora je splacením jednoho z posledních mnohaletých dluhů, které v českém překladu vůči americké krásné literatuře zůstaly i po roce 1989. Hravé, absurdní až surrealistické krátké příběhy, bránící se veškeré racionalitě, připomínají E. A. Poea, F. Kafku i Woodyho Allena a čtenáře okouzlují zachycením banality i bizarnosti moderního světa, čemuž odpovídají i jeho oblíbené jazykové prostředky - mluva reklam a vše, co doprovází pokleslou (americkou) kulturu a reálie.
Jediný povídkový soubor R. Brautigana – autora, který byl právem nazýván literárním idolem kulturního undergroundu 60. let 20. století. Kniha patří k těm textům, jež jsou psány zdánlivě jednoduchým jazykem, oproštěným od jakékoli expresivity, jako by autor chápal realitu naivním, téměř až dětským viděním, o to působivěji ale vystupuje do popředí závažnost každého sdělení, jež směřuje k základním otázkám života a smrti.
„Jako ve všech svých knihách i v Konci světa rozehrává Ouředník rafinovanou partii se svými čtenáři, partii, která není zdaleka vyhraná předem, neboť sází na čtenářovu inteligenci a zároveň odhaluje neinteligentnost doby – a tedy i každého z nás.“ – tak charakterizuje Jean Montenot ve svém doslovu novou prózu Patrika Ouředníka. A dodává: „Cestovat v Ouředníkově světě je vždy podnětné a čtenář si nakonec uvědomí – a co jiného žádat po literatuře? –, že onen fiktivní svět, sevřený v krunýři své blbosti, hroutící se v permanentní implozi sám do sebe, je k nerozeznání podobný tomu našemu...“ Jsou tu velké dějiny plné válek, letopočtů a podivných statistik. Ale o ně vlastně tak úplně nejde. Jsou tu vtipy o dvou Číňanech, stručné dějiny náboženství, pravidla vegetariánství, maltská hymna, etymologie křestních jmen... Ouředník proniká chatrnou konstrukcí naší doby a bujaře odmontovává šrouby. Ve 111 kapitolách nabízí čtenářskou procházku po jedné civilizaci.
Experimentální próza navazující na nejmodernější francouzské umělecké postupy.
Satira o novináři, který do své rubriky „osamělých srdcí“ dostává nejrůznější a často zoufalé dopisy osamělých lidí. Hrdina se snaží úporně najít lék proti lidskému neštěstí, ale nakonec se stane obětí vlastní iluze o svém spasitelském poslání.
Vztah života a literatury, vztah reality a fikce, odpovědnost spisovatele k sobě samému, k vlastní tvorbě, ke společnosti – to jsou klíčová témata příběhu „umělce jako mladého muže“ Nathana Zuckermana, jeho duchovního otce – věhlasného židovského spisovatele E. I. Lonoffa, Lonoffovy manželky Hope a jeho bývalé žačky a intimní přítelkyně Amy Bellettové, kterou Nathan (jako by tím dokresloval, že hranice mezi skutečností či dějinnou pravdou a autorskou invencí je velice vágní) ztotožňuje ve své fantazii s historickou Anne Frankovou, zavražděnou nacisty. Philip Roth nepíše svou silně autobiografickou prózu „o smyslu literatury“ se smrtelnou vážností, ale pohlíží na spisovatelství s nemalou dávkou komiky a groteskní nadsázky, čímž dodává portrétům učedníka Zuckermana a jeho mistra Lonoffa ironické zabarvení.
