Marguerite Duras Knihy

Dvě prózy francouzské spisovatelky řazené k renovátorům francouzské současné prózy. První (Moderato cantabile, 1958) líčí na pozadí milostné tragédie neznámé dvojice z kavárny příběh společensky vysoce postavené vdané ženy, která se dopouští nevěry s mladším mužem společensky níže stojícím. V románě Vicekonzul (1966) zachycuje na pozadí šílenství kalkatské žebračky příběh ženy z evropské společnosti scházející se na francouzském velvyslanectví v Kalkatě.

Čtyřicet osm životopisných zamyšlení světoznámé spisovatelky a filmové režisérky.

Román francouzské spisovatelky víc než dějovou osnovou, kterou tvoří celkem běžný problém kolísání muže mezi dvěma ženami, zapůsobí líčením složitých duševních stavů a rozporných citů postav a zvláštním sugestivním zachycením prostředí a ovzduší děje, jímž je Španělsko.

Durasová napsala tuto skladbu jako intimní, leč útržkovitý dopis, který je adresován mladému milenci. Mísí se v něm úzkost, strach i obava z neodvratného příchodu smrti se zlomky naděje a čekání na marný zázrak. Skladba, napsaná v letech 1994 až 1995, je důstojným, komorním rozloučením s autorčiným vlastním životem, v němž „všechno je marnost a honba za větrem“.

V nákladních vagonech vlaků v různých částech Francie jsou nalezeny části z jednoho a téhož mrtvého lidského těla. Při policejním vyšetřování v malém městečku Viorne se otřesné téma vraždy proměňuje v příběh o vášni, lásce a nenaplněné touze. Anglická milenka je slavnou románovou variantou neméně slavné divadelní hry Viadukty v Seine-et-Oise. Tento příběh, inspirovaný zprávou z černé kroniky, napsala světoznámá francouzská spisovatelka, dramatička a filmařka Marguerite Duras v období svého tvůrčího vrcholu: na sklonku 60. let. Od té doby byl přeložen do mnoha jazyků a nyní se poprvé dostává do ruky i českým čtenářům.

Ve výlučném, přejemnělém koloniálním prostředí zvláštních sociálních vazeb vyrůstá mladičká dívka ve zchudlé neúplné rodině. Starší bratr propadl opiu a agresivitě, mladší je retardovaný a matka pozvolna ztrácí smysl pro realitu i chuť k životu. Nedospělá hrdinka v tomto zvláštním prostředí udržuje poněkud zvrácené vztahy – incestní s mladším bratrem, lesbický se spolužačkou, které však rázem přebije eroticky výbušný a bolestný vztah s mladým Číňanem. Společenská neúnosnost tohoto vztahu dává jejich lásce další rozměr.

Autobiografický deník o napjatém vyčkávání na milovaného muže, který se vrací na konci 2. světové války z koncentračního tábora. Typografie Milan Jaroš.

Tématem rozsahem nevelké, o to více však strhující prózy Milenec z roku 1984 je první smyslný prožitek, erotický vztah patnáctileté chudé bělošky a o dvanáct let staršího bohatého Číňana, zasazený do kulis lidnatého Šalonu, čínské enklávy indočínského Saigonu. V novele, jež nese zřetelné autobiografické prvky, rozehrála Marguerite Durasová drama lásky bez budoucnosti, která navzdory své bezvýchodnosti vyniká tělesností a nevysloveným poutem. O tom, jak výjimečná tato próza je, svědčí nejen skutečnost, že v ní mají své kořeny všechny pozdější postavy spisovatelčina díla, ale především ohlas, jejž novela vyvolala. Literární text a potažmo i vztah v něm popisovaný byly sice označovány za skandální, knize se navzdory tomu dostalo hned několika uznání – za francouzské vydání získala autorka prestižní Goncourtovu cenu, za vydání americké cenu Paris-Ritz-Hemingwayovu. V roce 1992 převedl novelu unikátním způsobem na stříbrné plátno režisér Jean-Jacques Annaud. „Vytvořit bezvýchodnou situaci je pro mě ukojení, kterému se říká literatura“, prohlásila autorka a právě tato slova jsou pro Milence více než charakteristická. Konečně byla to právě Marguerita Durasová, která byla v líčení mučivé erotické bolesti nedostižná.