Choroba zvaná smrť
- 43 stránek
- 2 hodiny čtení
Marguerite Duras byla autorkou, jejíž rané romány se vyznačovaly konvenční formou, ale s dílem Moderato Cantabile se stala experimentálnější. Své texty zjednodušovala, aby zdůraznila to, co nebylo řečeno, a byla spojována s literárním hnutím Nouveau roman, ačkoliv nikdy nebyla jeho pevnou součástí. Její filmy jsou rovněž experimentální, často se vyhýbají synchronizovanému zvuku a používají voice-over k naznačení příběhu nad obrazy, jejichž vztah k řečenému je spíše volný. Duras se ve své tvorbě zabývala často tématy paměti, touhy a násilí, proplétala autobiografické prvky s fikcí a zkoumala složitost lidských vztahů.







Román francouzské spisovatelky víc než dějovou osnovou, kterou tvoří celkem běžný problém kolísání muže mezi dvěma ženami, zapůsobí líčením složitých duševních stavů a rozporných citů postav a zvláštním sugestivním zachycením prostředí a ovzduší děje, jímž je Španělsko.
Durasová napsala tuto skladbu jako intimní, leč útržkovitý dopis, který je adresován mladému milenci. Mísí se v něm úzkost, strach i obava z neodvratného příchodu smrti se zlomky naděje a čekání na marný zázrak. Skladba, napsaná v letech 1994 až 1995, je důstojným, komorním rozloučením s autorčiným vlastním životem, v němž „všechno je marnost a honba za větrem“.
V nákladních vagonech vlaků v různých částech Francie jsou nalezeny části z jednoho a téhož mrtvého lidského těla. Při policejním vyšetřování v malém městečku Viorne se otřesné téma vraždy proměňuje v příběh o vášni, lásce a nenaplněné touze. Anglická milenka je slavnou románovou variantou neméně slavné divadelní hry Viadukty v Seine-et-Oise. Tento příběh, inspirovaný zprávou z černé kroniky, napsala světoznámá francouzská spisovatelka, dramatička a filmařka Marguerite Duras v období svého tvůrčího vrcholu: na sklonku 60. let. Od té doby byl přeložen do mnoha jazyků a nyní se poprvé dostává do ruky i českým čtenářům.
Ve výlučném, přejemnělém koloniálním prostředí zvláštních sociálních vazeb vyrůstá mladičká dívka ve zchudlé neúplné rodině. Starší bratr propadl opiu a agresivitě, mladší je retardovaný a matka pozvolna ztrácí smysl pro realitu i chuť k životu. Nedospělá hrdinka v tomto zvláštním prostředí udržuje poněkud zvrácené vztahy – incestní s mladším bratrem, lesbický se spolužačkou, které však rázem přebije eroticky výbušný a bolestný vztah s mladým Číňanem. Společenská neúnosnost tohoto vztahu dává jejich lásce další rozměr.
Autobiografický deník o napjatém vyčkávání na milovaného muže, který se vrací na konci 2. světové války z koncentračního tábora. Typografie Milan Jaroš.
Psychologický román odehrávající se v Izraeli během sedmdesátých let dvacátého století. Několik vypravěčů se snaží pravdivě vyložit svou verzi příběhu o jednom ztraceném mladém muži. Autor vypráví příběh jedné zdánlivě obyčejné židovské rodiny. Adam je automechanikem, šikovným mužem, který vydupal svou dílnu takřka z ničeho. Jeho žena Asja je profesorkou na gymnáziu, učí dějiny, stále studuje a hrouží se čím dál víc do sebe. Jejich dcerka Dafi je dospívající dívkou, která se kolem sebe rozhlíží se zřejmým zájmem a úžasem. Zvlášť, když v otcově autodílně poznává Naíma, arabského dělníka, chlapce, který je zhruba stejně starý jako ona. Ve svých patnácti letech však musel opustit školu a jít pracovat, aby přispěl do rodinného rozpočtu. Ústředním motivem je ztracený Gabriel, domnělý milenec Asji, o němž se v celé rodině spřádají, jak čas pokročil, hotové legendy. Co však pohání Adama, aby nebohého Gabriela hledal napříč celou zemí, není zcela jasné. Autor navíc rozkrývá diametrálně odlišné myšlení a kulturní zázemí Arabů a Izraelců.
Útlá zpověď Marguarite Durasové Psát je jednou z posledních próz, které vytvořila.
Čtyřicet osm životopisných zamyšlení světoznámé spisovatelky a filmové režisérky.