Dílo Komenského, patřící k jeho nejčtenějším a nejznámějším filozofickým pracím. Do města přichází poutník, který coby nezávislý pozorovatel dění ukazuje cestu k sobě samému. Kritizuje špatnost tehdejšího světa a z pohledu vysoké věže, čnící nad městem, vidí ideály tzv. panharmonie a Božího pořádku na Zemi. V závěru se poutník dostává do malé světničky, jež zosobňuje jeho srdce a zde se setkává s Ježíšem Kristem. Významný myslitel takto vymezuje cestu vedoucí k míru a harmonii...
Mezi našimi veršovanými legendami 14. století, které se spolu s ostatní legendární tvorbou nejpilněji rozvíjejí v době Karlově, zcela zvláštní místo připadá legendě o sv. Prokopu a Životu sv. Kateřiny. Obráží se v nich nejen dvojí různé pojetí duchovní epiky, nýbrž vůbec dvojí rozdílný způsob přístupu k literární látce. Dvě legendy z doby Karlovy Legenda o svatém Prokopu. Život svaté Kateřiny. [K vyd. připravili a poznámkovým aparátem opatřili Josef Hrabák a Václav Vážný. Úvod napsal Antonín Škarka.] [1. vyd.]
Souborné vydání Komenského duchovních písní, původních i přeložených, jichž podstatná část (Přídavek žalmů Davidových a Zpěvy evanjelické) byla po prvé otištěna v Kancionálu Komenského, vydaném r. 1659 v Amsterdamu. Připojeny jsou i starší písně Komenského, hlavně "Nové písně některé" z roku 1631. Předeslána jim je Komenského Předmluva ke Kancionálu. - V úvodní studii je zhodnoceno Komenského hymnografické dílo. Závěr knihy tvoří obsáhlé kritické poznámky k písním, seznam původních i přeložených písní a seznam strofických útvarů, jichž Komenský použil.
