Rise Claudio Pořadí knih (chronologicky)

Robert Bly, americký básník, esejista a autor „Železného Jana“ v této útlé knížce shromáždil svá čtení z let 1971 a 1983 věnovaná jungovskému konceptu stínu, která doplňuje rozhovor s Boothem a esej o poezii Wallace Stevense. Společným motivem všech pěti kapitol je právě stín, o němž Bly mluví jako o „dlouhém pytli, který vlečeme za sebou“. Nezkoumá ho jazykem analytické psychologie, nýbrž jazykem básnickým, a pomocí barvitých obrazů a příběhů ukazuje, co dělat, abychom získali zpátky energii, kterou jsme do tohoto pytle odložili a zabránili tak i jejímu zneužívání. „To, co básnická čtení Roberta Blye ve skutečnosti říkají, je: ‚Musíte změnit svůj život.‘ Slyšet tak závažné básně a odolat veškeré změně je horší věc než ztráta času; je to nebezpečné.“ Takto Knížku o lidském stínu uvádí její editor William Booth.

Sulla scia della teoria di Alexander Lowen, l'autore ribadisce la centralità del corpo rispetto all'analisi freudiana che "mentalizza" i conflitti. Star bene vuol dire soprattutto avere un senso di vitalità e allegria nel corpo, sentirsi a proprio agio nella pelle.

Vzpoura proti modernímu světu je jedním z opomíjených, ale i velice kontroverzních literárních milníků 20. století. Rozvádí zdrcující kritiku moderního Západu, založeného na konzumu a sekularismu, masové konformitě a průměrnosti, jež staví do kontrastu s aristokratickým heroismem a náboženským rozjímáním. Ideál společnosti vidí v nadčasové Tradici duchovních proudů předmoderního světa, kdy božské a numinózní ještě bylo součástí lidského života. Autorem Vzpoury je italský baron Julius Evola (1898–1974). Krátce a intenzivně koketoval s dadaismem a filosofickým idealismem, aby se následně obrátil k studiu hermetismu a esoterismu. Po obeznámení s dílem Reného Guénona přijal stěžejní ideje jeho integrálního tradicionalismu. Vstoupil do polemik s fašistickým režimem, doufaje, že se mu jej podaří naklonit své vizi. Po válce byl obvinění z obhajoby fašismu zbaven a do konce života se těšil pověsti vůdčího literáta na poli duchovní vědy. Evola v tomto svém opus magnum překonává dobový historicismus a tvrdí, že prostřednictvím profánního Západu dochází k pádu lidstva z bytostí „stvořených na obraz Boží“ na bezduché roboty. Ve svém monumentálním veledíle Vzpoura proti modernímu světu představuje svou vizi metafyziky dějin.