Ryszard Kapuściński Knihy

Eben je mistrovské dílo světové reportáže z Afriky, barvitého kontinentu s jeho neuvěřitelnými kontrasty, bohatstvím i chudobou, inteligencí a nevědomostí, mírumilovností a konflikty. Podle autorových slov „není o Africe, ale o několika lidech odtamtud, o setkáních s nimi a o době strávené společně“. Kapuściński cestuje ve společnosti šoférů kamionů Etiopií, Eritreou, Ugandou a Súdánem. Poznává život obyčejných Afričanů, zemědělců, vojáků i těch, „co nemají práci, ale zato mají hlad“, a dostává se s nimi do situací, nad nimiž Evropan jen kroutí hlavou. Z pozorování života Afričanů vyplývají autorovy názory na jejich vlastnosti, povahu, kulturu a náboženství. Kapuścińského obraz Afriky je nanejvýš humanistický a zároveň pravdivější než ten, který známe ze současných sdělovacích prostředků.

Fenomén Sovětského svazu nás nepřestává fascinovat ani dlouhá léta po jeho rozpadu, kdy se známá rudá vlajka se srpem a kladivem roztrhala na několik drobných samostatných částí. Trochu možná proto, že „impérium zla“ vlastně nikdy úplně nezaniklo, i když jeho nejvýraznějším dědictvím jsou dodnes citelné a dobře viditelné postkoloniální syndromy a komplexy. Reportážní kniha Impérium Ryszarda Kapuścińského je výsledkem několika autorových cest do bývalého Sovětského svazu, které podnikal od svého narození až po přelom osmdesátých a devadesátých let, kdy se na území SSSR odehrávaly rozhodující události korunované rozpadem komunistické velmoci. Kapuściński s geniální intuicí vystihl problémy, které ovlivňují i naši současnost a po přečtení jeho Impéria nám musí být absolutně jasné, že osud a chování ruského molocha nesmíme za žádných okolností podceňovat. Kapuścińského talent vystihnout ty nejpřesnější detaily je obdivuhodný, stejně jako jeho schopnost začlenit je do dlouhodobé historické perspektivy, a tak své reportérské vidění povýšit na filozofii dějin. Nové české vydání reportážní eseje Ryszarda Kapuścińského Impérium ukazuje, že jeho sovětský příběh je stále aktuální.

Reportážní cestopis z Etiopie. Autor podnikl svou cestu zemí v době politické revoluce, kdy etiopský císař Hailé Selasie I. ztratil kontrolu nad svou zemí.

Miliardy dolarů z íránské ropy léta putovaly na bláznivé zbrojení a luxusní život šáha Rezáa Pahlavího. Někdy až dětsky naivní přístup panovníka této obrovské a mocné země k vládnutí by byl možná i úsměvný, kdyby ruku v ruce s jeho touhou po bohaté a silné zemi nekráčel krutý teror a vězení plná mučených odpůrců. Ryszard Kapuściński v knize Šáhinšáh s chirurgickou přesností popisuje, jak samolibost „krále králů“ dovedla krok za krokem Írán až k revoluci. I proto kniha není jen „o Íránu“ a „o šáhovi“, ale především o mechanismu revoluce kdekoli na světě, o jejích příčinách i důsledcích. Kapuściński vychází ze zkušeností i z jiných revolucí zmítaných zemí, ve kterých se ocitl během své reportérské kariéry. Otec polské reportážní školy v knize Šáhinšáh opět našel pozoruhodný vypravěčský klíč a čtenářům se tak dostane nejen poznání, ale i výjimečného literárního zážitku.

Výbor reportážních prací, které vznikly v době dlouhodobého působení polského reportéra v Asii, Africe, Latinské Americe.

Kniha světově uznávaného reportéra je souborem jeho úvah, týkajících se stavu dnešního světa, otázek spjatých s globalizací a problémů zemí Třetího světa. Mnohdy ovšem obsahují i interpretace či přesné citace z děl autorů, kteří Kapuścińského tak či onak oslovili. Osobité místo pak v celém textu zaujímají úvahy o současném úpadku kultury, diktátu povrchnosti a průměrnosti a o neúctě k potřebám jiných.

Autor se snaží čtenáři přiblížit iránskou islámskou revoluci, která se dík šíitskému duchovenstvu, představující její vedoucí složku, vyznačuje některými neobvyklými rysy. Nespokojuje se s pouhým popisem průběhu událostí, ale pokouší se ukázat skutečné příčiny, které vedly kpádu jednoho ze zdánlivě nejsilnějších režimů na Blízkém východě.

This is a very personal book, about being alone and lost'. In 1975 Kapuscinski's employers sent him to Angola to cover the civil war that had broken out after independence. For months he watched as Luanda and then the rest of the country collapsed into a civil war that was in the author's words 'sloppy, dogged and cruel'. In his account, Kapuscinski demonstrates an extraordinary capacity to describe and to explain the individual meaning of grand political abstractions.

The text examines the reign and recent fall of Ethiopia's Haile Selassie through eyewitness accounts of former members of the Emperor's circle.

The traveler-reporter finds an even stranger and more exotic society in his own home of post-War Poland than in any of the distant lands he has visited

Just out of university in 1955, Kapuscinski, the novice reporter, told his editor he'd like to go abroad, dreaming no farther than Czechoslovakia. Instead he was sent to India. Kapuściński gives us the non-Western world through virginal Western eyes.

'A peculiar genius with no modern equivalent, except possibly Kafka' - Jonathan Miller Regarded as a central part of Kapuscinski's work, these vivid portraits of life in the depths of Poland embody the young writer's mastery of literary reportage When the great Ryszard Kapuscinski was a young journalist in the early 1960s, he was sent to the farthest reaches of his native Poland between foreign assignments. The resulting pieces brought together in this new collection, nearly all of which are translated into English for the first time, reveal a place just as strange as the distant lands he visited. From forgotten villages to collective farms, Kapuscinski explores a Poland that is post-Stalinist but still Communist; a country on the edge of modernity. He encounters those for whom the promises of rising living standards never worked out as planned, those who would have been misfits under any political system, those tied to the land and those dreaming of escape.

Offers a look at the Western idea of the Other - the non-European or non- American. Looking at this concept through the lens of the author's own encounters in Africa, Asia and Latin America, this title traces how the West has understood the Other from classical times to colonialism, from the age of enlightenment to the postmodern global village.

Przejmująca, napisana pięknym, barwnym językiem, prawdziwa opowieść o spełnionych marzeniach polskiego przedwojennego podróżnika, który różnymi środkami transportu - głównie jednak rowerem - dzięki niesamowitej odporności fizycznej i psychicznej dwukrotnie pokonał kontynent afrykański! Wnikliwa analiza socjologiczna, krytyka polityki kolonialnej i spostrzeżenia, które wydają się niezwykle aktualne również w odniesieniu do Afryki współczesnej.

Ryszard Kapuscinski ist berühmt für seine großen Reportagen aus Afrika, Asien, Lateinamerika und Europa. Diese Sammlung erschließt den literarischen Kosmos dieses großen polnischen Reiseschriftstellers in seiner ganzen Dimension. Neben den bekanntesten Reportagen bietet sie eine Reihe brillanter Essays und Interviews. Seine Reiseberichte sind literarische Meisterwerke, die atmosphärisch dicht die besondere Kultur und Lebensweise eines Landes und ihrer Bewohner einzufangen vermögen.

Wybrane utwory z pięciu głośnych książek Hanny Krall pierwszy raz wydane w jednym tomie: "Dowody na istnienie", "Taniec na cudzym weselu", "Tam już nie ma żadnej rzeki", "Hipnoza" i "To ty jestes Daniel". "Praca reporterki nauczyła mnie, że historie logiczne, bez zagadek i luk, w których wszystko jest zrozumiałe, bywają nieprawdziwe. A rzeczy, których nijak nie da się wytłumaczyć, zdarzają się naprawdę" - pisze słynna dziennikarka, opisując niewiarygodne przygody swoich bohaterów.

W 1974 r. wojskowy zamach stanu pozbawił tronu władcę Etiopii, Hajle Sellasje I. Opublikowany cztery lata później "Cesarz" nie jest kronikarskim zapisem tego przewrotu, lecz niezwykle oryginalną opowieścią o funkcjonowaniu dworu cesarskiego i ludziach otaczających monarchę, a także szerzej o... číst celé

Kaum ein Mensch hat so viel von der Welt gesehen wie Ryszard Kapusciñski, einer der bedeutendsten Journalisten der Gegenwart. In "Die Welt im Notizbuch" beobachtet er globale Entwicklungen wie mikroskopische Details, stellt sie nebeneinander, verbindet oder reflektiert sie, bezieht sie in verblüffender Weise aufeinander. Aus Gedankensplittern, Reportagen, Fragmenten und Essays vieler Jahre formt sich eine Welt, die wir zu kennen meinten, die wir so aber noch nie gesehen haben.

"Imperium" è la narrazione del viaggio di un "esploratore" molto speciale attraverso terre, realtà, storie per lo più ancora sconosciute. Nel momento in cui il grande impero sovietico si dissolve in mille rivoli e staterelli, la cronaca personale di Kapuscinski scopre e racconta oscure e violente realtà, sommerse in una confusione di lingue e culture che rimandano al mondo dopo il crollo della Torre di Babele. Un viaggio nello spazio e nel tempo, un racconto di ricordi in cui le esperienze passate si intrecciano a quelle presenti nel darci, come dice Salman Rushdie, "una veritiera immagine del mondo".

Ostatni tom "Lapidariów" przygotowany jeszcze przez Autora przed Jego przedwczesną śmiercią.

L'auteur, grand reporter, est allé en Afrique, puis en Grèce et en Turquie, et enfin en Amérique latine. C'est là que se déroule, dans les années 70, "La guerre du foot". En 1969, le Honduras et le Salvador jouent deux fois l'un contre l'autre afin de se qualifier pour la Coupe du monde. Très vite le jeu du stade devient une guerre ouverte.

Es un error escribir sobre alguien con quien no se ha compartido al menos un tramo de la vida.» Es uno de los temas centrales de Los cínicos no sirven para este oficio, un libro «conversado» sobre el trabajo del periodista, sobre sus dificultades y sus reglas, sobre la responsabilidad de los intelectuales que, hoy en día, se dedican a la información. ¿Cómo contar la pobreza, el hambre, las guerras? ¿Es imprescindible tener motivaciones éticas para ser un buen periodista? ¿Qué relación existe entre realidad y narración? ¿Cómo moverse entre la investigación de la verdad y los condicionamientos del poder? El libro incluye una entrevista de A. Semplici con el escritor acerca de los acontecimientos que llevaron a la emancipación de África del dominio colonial, y un diálogo con el narrador y crítico de arte John Berger sobre el «ver, entender y explicar

Schon früh war Ilija Trojanow von Ryszard Kapuściński fasziniert, seine Bücher verschlang er, lange war ihm der große Pole Leitstern und Idol — jetzt, nach dem Tod des großen Autors, zeigt er uns ›seinen‹ Ryszard Kapuściński. Aus dem umfangreichen Gesamtwerk des polnischen Autors, Denkers und »Reporters des Jahrhunderts« hat er seine Lieblingsstücke ausgewählt und stellt sie — begleitet von eigenen Texten über Kapuścińskis Welt — vor. Und da gibt es etwas vorzustellen: denn wer außer Kapu´sci´nski hat die Reden von Nasser und Nkrumah mit eigenen Ohren gehört, Salvador Allende, Idi Amin, Che Guevara und Patrice Lumumba persönlich getroffen? Asien, Afrika und Lateinamerika durchstreift und von innen heraus kennengelernt, den Zerfall des sowjetischen Reichs aus allen Blickwinkeln beobachtet, 30 Staatsstreiche und Revolutionen selbst miterlebt, dem Tod ins Auge geblickt und die Entwicklungen der globalisierten Welt weltweit beobachtet?

Mort en 2007 à près de soixante-quinze ans, Ryszard Kapuscinski appartient à la catégorie des grands reporters, ceux qui. par leur travail, ont acquis la reconnaissance quasi unanime de leurs pairs. Tout au long de sa carrière, il s'est exprimé sur le métier de reporter, son éthique, sa mission, mais aussi sur l'indépendance de la presse, l'objectivité du journaliste, le pouvoir de la télévision, les nouveaux réseaux d'information, les effets pervers de la course à l'information... Autoportrait d'un reporter, dont le présent volume offre de larges extraits, réunit ses interventions. Plus qu'un témoignage, l'oeuvre est une réflexion passionnante sur la pratique du journalisme et le rôle de l'information. Un livre "diablement stimulant" (Pierre Assouline). Un cahier photos en couleurs consacré à la "construction de l'information " prolonge la lecture du texte, ainsi que de nombreux documents réunis dans le dossier de l'édition (interviews de journalistes, charte et déclaration des devoirs et des droits des journalistes français, extraits d'un reportage de Kapuscinski, etc.).

Album obrazów Stasysa Eidrigevičiusa.

Gdyby Kapuściński debiutował w ostatnich latach i przyniósłby do redakcji swoje piękne, głębokie teksty, zderzyłby się najprawdopodobniej z niezrozumieniem, a nawet niechęcią redaktorów. Po pierwsze, drażniłoby ich tempo narracji Kapuścińskiego, które bywa literacko niespieszne. Po drugie, niechęć autora do epatowania tragedią, która wedle dzisiejszych standardów powinna znaleźć się już w leadzie tekstu, żeby przyciągnąć zainteresowanie czytelnika. Wreszcie, słynna pokora Kapuścińskiego, niechęć do oceniania, co dobre, co złe, prawdopodobnie szybko obróciłaby się przeciwko niemu. „Nie ogarniam świata” – sam powiedział o sobie. „Nie ma nic do powiedzenia, nie ma własnego zdania” – taka byłaby konkluzja redaktora – mówił Mariusz Szczygieł z „Gazety Wyborczej”.