Ryszard Kapuściński
4. březen 1932 – 23. leden 2007
Ryszard Kapuściński byl nejen novinářem, ale především mistrem slova, který dokázal zachytit pulz rozvojového světa. Jeho reportáže, psané z míst válek, převratů a revolucí, vynikají hlubokým porozuměním lidské situaci a dramatickým líčením událostí. S neuvěřitelnou odvahou a empatickým pohledem na svět přinášel čtenářům syrovou realitu vzdálených zemí. Jeho dílo je svědectvím o složitosti lidského osudu a síle novinářského pera.
Ryszard Kapuściński [ryšard kapuščiňski] (* 4. března 1932, Pińsk, Bělorusko – 23. ledna 2007, Varšava, Polsko) byl polský reportér, novinář a publicista.
Narodil se v učitelské rodině. V létě 1940 utekl spolu s matkou ze Lvova před deportacemi na Sibiř. Otec, jako záložní důstojník, byl povolán do armády na jaře 1939 a odjel do polského vnitrozemí. Bojoval na západní frontě, posléze padl do sovětského zajetí. Hnán ve velké zajatecké koloně na východ směrem ke Katyni a Starobilsku utekl spolu s několika druhy během průchodu lesem. Převlečen za poleského venkovana (Polesí je region na pomezí Polska a Běloruska) se nakrátko vrátil na podzim do Pińsku, obsazeného již sovětským vojskem, aby se viděl se ženou a dětmi. Ryszard Kapuściński strávil válku v Sierakowě, v Kampinoském pralese, nedaleko vsi Palmiry.
V 17 letech debutoval básněmi v týdeníku Dziś i jutro (Dnes a zítra). Maturoval v roce 1950 na varšavském gymnáziu Stanisława Staszica. V roce 1956 absolvoval historii na Varšavské univerzitě. Novinářskou dráhu zahájil v novinách Sztandar Młodych (Standarta mladých). V roce 1956 obdržel první cenu – Zlatý kříž za zásluhy – za reportáž To też jest prawda o Nowej Hucie (To je také pravda o Nové Huti) popisující těžké životní podmínky dělníků na socialistické stavbě hutnického kombinátu Nowa Huta nedaleko Krakova. Z novin odešel v roce 1958 po odvolání redakce za podporu týdeníku Po prostu (Prostě), který byl kritický vůči státním úřadům.
Přešel do týdeníku Polityka. Od roku 1962 pracuje pro polskou tiskovou kancelář PAP jako stálý zahraniční korespondent Africe, Latinské Americe a Asii. Dokumentoval pád císařství v Etiopii a Íránu. Od roku 1974 působil v týdeníku Kultura.
V roce 1987 uvedlo londýnské divadlo Royal Court Theatre scénickou adaptaci knihy Cesarz (Císař), která popisuje pád režimu Haile Selassie v Etiopii (později hra byla uvedena i v Polsku). Celkově obdržel přes 40 cen a vyznamenání.