Jaroslav Durych (2. prosince 1886, Hradec Králové – 7. dubna 1962, Praha) byl český vojenský lékař a katolický prozaik, básník, dramatik a publicista, který měl výrazný vliv na rozvoj českého katolicismu v první polovině 20. století.
Příběhy novozákonní pro mládež. Kapitoly: Starý zákon, Mládí Mariino, Anděl Páně, V Betlémě, V Egyptě. V Nazaretě, Předchůdce Páně, Prorokem ve své vlasti, Vyvolení apoštolů, Nový zákon, Úklady farizeů, Syn Boží před Židy, Ukřižování, Oslavení.
Další v řadě knižních vydání fotografických cyklů Josefa Sudka přináší unikátní svazek fotografií Svatovítské katedrály z dvacátých let, o jejichž knižní vydání autor neúspěšně usiloval po celý svůj život. Klíčové snímky vznikly v době přestavby katedrály, kdy měl fotograf možnost zachytit v jejím interiéru i hromady suti či lešení, vždy ve zcela ojedinělém osvětlení, na něž v budově čekal třeba celý den. Kniha je uvozena studií Josefa Mouchy a původním textem spisovatele Jaroslava Durycha z prvního Sudkova portfolia.
Druhé, definitivní textové znění rozsáhlého románového debutu Jaroslava Durycha, jak jej autor sám přepracoval (mnoho míst vyškrtal) a připravil jako vstupní a první svazek reprezentativní edice Spisů Jaroslava Durycha, kterou začal s velkou péčí a s odpovídající úpravou vydávat Durychův tehdy dvorní nakladatel Ladislav Kuncíř v Praze (Kuncířovi se podařilo v edici Spisů Jaroslava Durycha vydat 10 svazků od konce roku 1928 do roku 1931, potažmo 1932, tehdy Kuncířovo nakladatelství zkrachovalo a projekt edice Spisů Jaroslava Durycha pokračoval pod vedením Bedřicha Fučíka v Melantrichu, kde mezi lety 1932–1940 vyšlo jako poslední autorský svazek Spisů J. D. svazek 17. první díl pozdější tetralogie Služebníci neužiteční).
Soubor dvou prozaických prací Na horách a Jarmark života a dvou balad Cikánčina píseň a Laň a panna, napsaných v letech 1913 až 1925, vychází poprvé jako autorem původně zamýšlený cyklus.
Po sedmdesáti letech se znovu objevuje na českém knižním trhu rozjímání J. Durycha (1886–1962) nad modlitbou, kterou se modlíme na konci každého růžence. Původní texty byly napsány pro revui Na hlubinu, pak byly v roce 1931 vydány knižně. Je z nich patrná Durychova pokora, láska a úcta k Panně Marii a vnitřní pravdivost ve vztahu k Bohu.
Reflex básníkových zápasů, bídy, víry, naděje a lásky.
Soubor jednačtyřiceti drobných baladických próz. Kniha je sestavena ze starších cyklů Hadí květy, Kouzelná lampa a Kdybych... Jsou to ve své podstatě prozaické básně, drobné lyrické příhody, které představují dojmové bohatství těch nejprostších životních skutečností.
Svazek obsahuje výbor z autorovy celoživotní básnické tvorby z let 1902-1929. Jeho verše jsou v samém počátku ovlivněny symbolisticko-dekadentním směrem, později navazují na klasický útvar české romantické balady (Erben, Čelakovský), aby pak přešly k lyricko-epickým portrétům (cyklus Panenky), k trpké a ironické satiře (Žebrácké písně) či se zamyslely nad tajemnou podstatou moravských hor (Beskydy). Závěr antologie pak tvoří ryze náboženské poezie, jež ústí do parafráze svatováclavského chorálu, kterou se Durychova básnická tvorba definitivně uzavírá.
