Heinrich Heine Knihy

Sbírka poezie, jejíž část je věnována básníkově nešťastné lásce ke dvěma sestřenicím. Z této sbírky pochází slavná báseň Lorelei, která takřka zlidověla.

Výbor z tvorby největšího německého revolučního básníka 19. stol., současníka a osobního přítele Marxova. Heine reaguje téměř na každou událost této doby převratů a kvasu. Odsuzuje junkery, krále, prušáctví, zatuchlost, silně na něho působí myšlenky vědeckého socialismu. Měl hluboký vliv i na nejvýznamnější představitele české pokrokové lyriky od Jana Nerudy až po S.K. Neumanna. Jeho básně jsou stále aktuální a palčivé.

Průřez básnickou tvorbou předního představitele německé literatury prolínají myšlenky z jeho pamětí, z ostatních spisů, z "politické závěti" i z pozůstalosti.

Sbírka básní představuje průřez tvorbou předního představitele německé literatury, ve které se poezie prolíná s myšlenkami z jeho pamětí, z ostatních spisů, z "politické závěti" i z pozůstalosti. Obsahuje jak milostnou poezii včetně nejznámější Heineho básně Lorelei, tak kritickou, která se mimo jiné vysmívá tehdejším společenským poměrům v Německu.

Na podzim 1824 se student práv Heinrich Heine vymanil z nezáživného univerzitního provozu v Göttingenu a podnikl pěší putování po středoněmeckém pohoří Harz. Z něj později vzešla první Heinova publikovaná próza a jeden z nejslavnějších cestopisných textů německé literatury, Cesta Harcem. Nadšení z pěší cesty divokou přírodou, společenská kritika a objevování radosti ze „skutečného“ života z ní čiší dodnes. Nevelké dílo mladého básníka v mnoha rysech předznamenává jeho pozdější tvorbu, vyznačuje se takřka impresionistickou bezprostředností a subjektivitou, je moderní v propojení polohy osobní a politické, romantické i realistické, ironické i poetické. Text, v němž se snoubí styl novinářský se svrchovaně literárním, významně ovlivnil podobu moderního fejetonu.

Bohatý výběr z básníkovy korespondence z let 1816-1856. Obsahuje dopisy přátelům, ženě, sourozencům a matce.

Autorův překlad a výběr pozdních skladeb Jindřicha Heina o trpitelích a vyděděncích, o mrtvých a umírajících.

Italská trilogie zahajuje nové období v Heinově životě. Její spisovatel jí vstoupil do politiky v níž dříve jen hostoval, ba víc, dal svému umění politický úkol na cestě pokroku. Heine chtěl - po vzoru svých starších literárních druhů, Goetheho a Schillera - dát německé literatuře světovost. Třemi knihami o Italii, vznikajícími v letech 1828-1830, dal Heine německé i světové literatuře dílo veliké hodnoty epické, dílo charakteristické jasnou a nesmiřitelnou tendencí proti povýšenosti rodového panstva, licoměrnosti církevních hodnostářů a jejich kněžského aparátu, dílo ostré satiry a vybroušeného humoru. Cena trilogie spočívá v tom, že přináší řadu podnětů k vyjádření politických myšlenek, z nichž nejvýznamnější je myšlenka zrovnoprávnění, a to nejen utlačovaných národů, ale zejména "Evropy, která dospěla k plnoletosti a odtrhuje se od železné šňůry, na níž ji vodili privilegovaní aristokracie."