Z pamětí pána von Schnabelevopski 1831
Číslovaný výtisk
Heinrich Heine Knihy
13. prosinec 1797 – 17. únor 1856
Heinrich Heine byl jedním z nejvýznamnějších německých básníků 19. století, známý svou ranou lyrickou poezií, která inspirovala hudební skladatele. Jeho pozdější tvorba vyniká satirickou břitkostí a ironií, často ovlivněná jeho radikálními politickými názory, které vedly k zákazu jeho děl. Heine byl nejen básník, ale i novinář, esejista a literární kritik. Těžiště jeho tvorby spočívá v mistrném spojení lyriky, satiry a politického komentáře.
Bohatý výběr z básníkovy korespondence z let 1816-1856. Obsahuje dopisy přátelům, ženě, sourozencům a matce.
Autorův překlad a výběr pozdních skladeb Jindřicha Heina o trpitelích a vyděděncích, o mrtvých a umírajících.
Italská trilogie zahajuje nové období v Heinově životě. Její spisovatel jí vstoupil do politiky v níž dříve jen hostoval, ba víc, dal svému umění politický úkol na cestě pokroku. Heine chtěl - po vzoru svých starších literárních druhů, Goetheho a Schillera - dát německé literatuře světovost. Třemi knihami o Italii, vznikajícími v letech 1828-1830, dal Heine německé i světové literatuře dílo veliké hodnoty epické, dílo charakteristické jasnou a nesmiřitelnou tendencí proti povýšenosti rodového panstva, licoměrnosti církevních hodnostářů a jejich kněžského aparátu, dílo ostré satiry a vybroušeného humoru. Cena trilogie spočívá v tom, že přináší řadu podnětů k vyjádření politických myšlenek, z nichž nejvýznamnější je myšlenka zrovnoprávnění, a to nejen utlačovaných národů, ale zejména "Evropy, která dospěla k plnoletosti a odtrhuje se od železné šňůry, na níž ji vodili privilegovaní aristokracie."
První svazek "Obrazů z cest" obsahuje pojednání "O Polsku" z r. 1822, jež přináší současnou problematiku slovanského národa, rozděleného mezi tři státy. Novost byla zde nejen v látce, ale i v autorově pohledu. Sám o tom napsal: "Třebaže jsem se tělem pohyboval toliko v kruzích vyšší společnosti, můj duch dlel přece jen také často v chatrčich prostého lidu. Zde máte základ pro hodnocení mého úsudku o Polsku." Druhou částí knihy je "Cesta Harcem", dílo sice méně průbojné, ale zajímavé již tím, že mezi rekvisity romantiky i zde proniká skuteč. život a skuteč. lid. Následující "Kniha Le Grand" je dílo vrcholného humoru: jeho námětem je především Heine sám, jeho život, vyvraceni pomluv o vlastní osobě a výklad názorů politických. Poslední část "Anglické zlomky", výraz osobního neklidu, reakce na neúčast veřejnosti na jeho osudu, bystře črtá zemi, jež jej vábila jako příklad demokracie a parlamentarismu. Ještě dnes zaujmou postřehy společenských kontrastů, obdiv k rozšířenosti politického vzdělání a kritika anglických názorů na náboženství a umění, egoismu i strojově pravidelného života.
Italská trilogie zahajuje nové období v Heinově životě. Její spisovatel jí vstoupil do politiky v níž dříve jen hostoval, ba víc, dal svému umění politický úkol na cestě pokroku. Heine chtěl - po vzoru svých starších literárních druhů, Goetheho a Schillera - dát německé literatuře světovost. Třemi knihami o Italii, vznikajícími v letech 1828-1830, dal Heine německé i světové literatuře dílo veliké hodnoty epické, dílo charakteristické jasnou a nesmiřitelnou tendencí proti povýšenosti rodového panstva, licoměrnosti církevních hodnostářů a jejich kněžského aparátu, dílo ostré satiry a vybroušeného humoru. Cena trilogie spočívá v tom, že přináší řadu podnětů k vyjádření politických myšlenek, z nichž nejvýznamnější je myšlenka zrovnoprávnění, a to nejen utlačovaných národů, ale zejména "Evropy, která dospěla k plnoletosti a odtrhuje se od železné šňůry, na níž ji vodili privilegovaní aristokracie."
