Jaroslav Tafel Pořadí knih

Své stěžejní dílo, románovou antiutopii My, napsal Zamjatin v roce 1920. V letech 1924/25 se objevila v překladech do češtiny, angličtiny a francouzštiny. V Rusku byla vydána až v letech přestavby, v roce 1987. Jádrem díla je život v „Jednotném státu“ vzniklém někdy ve třetím tisíciletí po „dvousetleté válce“. Lidé v této době už netrpí bídou, ztratili však jména a stali se pouhými „čísly“, lidmi – šroubky. Ženy jsou v pojmenovány samohláskami, např. I – 330, a muži souhláskami, např. hlavní hrdina je D – 503. Život těchto lidí je organizován a přísně střežen Úřadem Strážců. Všichni lidé žijí v prosklených domech, takže nemohou nic skrýt. Vstávají každý den všichni ve stejnou minutu, stejně odchází do práce a stejně jdou i na odpočinek. Na každé sousto při jídle mají předepsaných padesát skousnutí. Na dítě musí mít povolení, jinak jsou popraveni. Vůle kolektivu zde pod totalitním diktátem Dobroditele zcela vytlačuje svobodu lidského myšlení.... celý text

Krátké kavkazské pohádky o lidech a zvířatech, o jejich chytrosti a hlouposti. Vypravuje J. Tafel. Ilustrace Pavel Sivko.

Bílé noci - Štěstí prožité ve sledu čtyř jasných severských nocí tohoto sentimentálního románku uplývá stejně rychle jako jejich pomíjivá nádhera. Nětočka Nězvanovová - vyrůstá uprostřed bídy, strachu a přetvářky, ve světě zborcených iluzí, žije víc snem a fantazií. Spojení skutečnosti se snovou fantazií nepřipravuje hrdiny Dostojevského o cit pro opravdovost ani o smysl pro spravedlnost, které jsou výrazně přítomny i v těchto dvou jeho raných romantických příbězích.

Humorný příběh z prostřední anglické střední školy. Autobiografický román zachycuje autorovy zážitky z anglické internátní střední školy v posledních desetiletích 19. století. Autor, který chtěl původně napsat traktát o výchově mládeže, zde polemizuje s podobnou anglickou literaturou na toto téma, koriguje její soudy a přináší poprvé reálný pohled na život ve školách tohoto typu.

Soubor kavkazských pohádek, v nichž vítězí vtipnost, moudré rozhodování, houževnatost a v nichž se karikuje hloupost, lež a pýcha, některé pohádky jsou založeny na slovním humoru .

Detektivky a jednoho z jejich nejslavnějších hrdinů karikující humorné vyprávění o pražském chlapci pozvaném samým Sherlockem Holmesem na prázdniny do Londýna, aby mu pomáhal v objasňování detektivních záhad. Já jsem letos náhodou byl o prázdninách u Sherlocka Holmese a luštil jsem sním detektivní případy. Nic na tom není, protože dr. Watson byl na návštěvě v Austrálii a Sherlock Holmes potřeboval někoho, kdo by s ním řešil případy, tak mě pozval a zaplatil mi cestu. To by přece jel každý. Já to nebudu nikomu říkat a všechny ty případy napíšu, protože kdybych to říkal, tak mi budou závidět a budou říkat, že lžu. Teta Julča by taky řekla, že lžu a že bych měl dostat rákoskou a žádný Makarenko. A kdo tomu, co jsem s Sherlockem Holmesem prožil, nechce věřit, nemusí.

Lidové pohádky kavkazských národů. Námětově pestrý výběr pohádek typických pro jednotlivé národy kavkazské oblasti svou tematikou, myšlenkovou náplní i prostředím, v němž se odehrávají.