Petr Mikeš Pořadí knih

Soudní řád správní (zákon č. 150/2002 Sb.) je základním předpisem pro správní soudnictví a jeho komentář od autorského kolektivu pod vedením prof. Zdeňka Kühna a dr. Tomáše Kocourka je výjimečný nejen svou strukturou, ale především i svým věcným a praktickým obsahem. Komentář zohledňuje aktuální judikaturu a podává ji srozumitelnou formou zapracovanou přímo v textu komentáře. Samotná struktura komentáře napovídá, které informace jsou důležité a které by svou povahou mohly být považovány za doplňující. Nejlépe komplexnost komentáře vystihuje dr. Josef Baxa ve své předmluvě: „Komentář je přehledný, jeho uživatel se může spolehnout, že ve struktuře textu nalezne kromě vlastních bohatých glos autorů i upozornění na související ustanovení zákona, navazující právní předpisy, přehledy odborné literatury a zejména soudní judikaturu.“ Právní stav komentáře je k 31. 5. 2019.

Psychologie lidského zla Slavná kniha psychologa M. Scotta Pecka, autora známých titulů Nevyšlapanou cestou, Postel u okna či V jiném rytmu, obrací svou pozornost k jednomu z největších témat lidského života – k otázce zla. Projevy lidského zla a jeho podstatu zkoumá jak z vědeckého, psychologického a psychiatrického hlediska, tak z pohledu široce chápaného křesťanství. Autor vychází ze své bohaté terapeutické praxe, živě přibližuje několik výrazných příběhů, s nimiž se během své práce setkal, včetně účasti na exorcismu, a rozbor problému lidského zla rozšiřuje o otázky narcismu, kolektivní viny, pohodlnosti a lhostejnosti. Peckův odborný zájem nezůstává jen u analýzy, vede k úvahám o osobní spiritualitě člověka a zdůrazňuje zásadní roli lásky a dobra jak v životě, tak v terapeutické práci.

Poslední knihou, která vyšla ještě za života básníka, překladatele a editora Petra Mikeše (1948 – 2016), jsou jeho netypické, střípkovité memoáry. Autor v nich volně sleduje chronologii vlastní životní i tvůrčí cesty. Orientuje se víc na „portrétování“ osobností, které na něho měly zásadní vliv nebo byly jeho literárními láskami a blízkými spolupracovníky. Logicky se vrací do normalizačních let, kdy vydával v Olomouci s Rostislavem Valuškem a Eduardem Zachou Texty přátel, podnětnou samizdatovou edici, v níž vycházela díla Březinova, Demlova, Zahradníčkova, Šafaříkova a řady dalších českých i světových autorů. V memoárech reflektuje rovněž svou rozsáhlou překladatelskou práci zasvěcenou především básníkovi Poundovi, ale také dílu jeho dcery Mary de Rachewiltz a vnučky Patrizie de Rachewiltz. A vzpomíná na místa, která měl rád. Nejen na rodnou Moravu, na Zlínsko, do Olomouce a Brna, ale rovněž do Benátek, Rapalla, Poundova Brunnenburgu, nebo do Anglie a Ameriky, kde pobýval na studijních pobytech.

Apokalypsa byla ohlášena… Z Britského muzea v Londýně někdo odcizil knihu ze 17. století – spisek šíleného věštce, který předpověděl konec světa. Žádná z jeho vizí soudného dne se neuskutečnila. Do této chvíle. Apokalypsa se blíží… Lidstvo začínají ochromovat nevysvětlitelné události a znamení. Nikdo netuší, zda spějí k jeho záchraně či zkáze. Nikdo kromě Jidášova kmene – tajných a nebezpečných stoupenců evangelia prokletých. Mají však mezi sebou někoho, kdo přestává jejich proroctví věřit. A chce ho zvrátit. Svět končí, dobrodružství začíná… …a s ním působivý konspirační román o kódech, legendách, nebi, pekle a hrdince, na kterou nikdy nezapomenete.

Kniha Katyň - Stalinský masakr a triumf pravdy přináší pohnuté svědectví o nebývalé schopnosti lidí přestát ty nejnesnesitelnější formy tyranie. Je nejen dokonalou analýzou ničivého masakru v Katyni, ale současně i něco mnohem důležitějšího - je to hluboce působivé svědectví o duchovní síle obětí tohoto zločinu a o definitivním triumfu pravdy. Allen Paul se neskrývá se sympatiemi k polskému národu a chápáním jeho mentality. Ve snaze odhalit pravdu je neúmorný a důsledný... Katyň je pro něj symbolem celého tragického osudu Poláků za druhé světové války a především pak vražedné Stalinovy politiky.

Americký básník, esejista, překladatel a literární historik Ezra Pound (1885–1972) se poprvé objevil v přímořském letovisku Rapallu poblíž Janova v roce 1924. Vedle Benátek a krátké epizody na tyrolském zámku jeho dcery Mary de Rachewiltz Brunnenburg bylo Rapallo jeho nejoblíbenějším místem v Itálii. Vzpomínkové texty a esejistické črty obsažené v tomto svazku přinášejí dvě výjimečná svědectví o závěrečném údobí Poundova života. Profesor Janovské univerzity Massimo Bacigalupo se s básníkem seznámil prostřednictvím svého otce, který Pounda léčil. Americký básník, kritik, esejista a malíř Guy Davenport navštěvoval Pounda v nemocnici svaté Alžběty ve Washingtonu a v próze Ithaka zachytil jedno ze setkání s ním a jeho družkou, houslistkou Olgou Rudgeovou, v Rapallu. Knihu doplňují verše Massima Bacigalupa vztahující se k Poundovi a fotografie rapallských míst spojených s autorem Cantos, s tvůrcem, jehož „duch byl ze zázračně krásného krystalu“ (Michel Butor). Z angličtiny přeložil a úvodním esejem doprovodil Petr Mikeš, autorem doslovu je Jan Suk.

Monografie přibližuje právní úpravu a navazující rozhodovací praxi českých soudů při aplikaci pramenů mezinárodního práva. Je zaměřena na rozhodování Ústavního soudu, jakož i Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu. Představuje ucelený obraz výkladu vztahu mezinárodního a vnitrostátního práva podávaný soudy a přibližuje pravidla pro aplikaci mezinárodního práva vyplývající z ústavních i dalších zákonů. Jádro knihy tvoří aktuální právní úprava, autor však představuje i její vývoj od vzniku Československa, pokud může být inspirující pro současnost. Podává podrobný rozbor tzv. euronovely Ústavy ČR a porovnává Českou a polskou právní úpravu v této oblasti, která je s ohledem na svou blízkost v mnohém inspirující. Kniha je dosud nejrozsáhlejším a nejucelenějším pojednáním o mezinárodním právu v rozhodovací praxi českých soudů, které zároveň není pouhým shrnutím judikatury a literatury, ale přináší i zcela nové pohledy na postavení mezinárodního práva v českém právu.

Básně, zápisky, haiku. V nové básnické sbírce zůstává Petr Mikeš věrný lakonickým, sevřeným a výmluvným gnómicky lyrickým útvarům a miniaturám, jaké se pravidelně objevovaly v jeho předešlých básnických knihách Starý dům nebo Jen slova. V nich i v Dvojdomí se rád uchyluje ke klasické formě haiku, která je pro jeho tvorbu příznačná. Soubor lyrických zápisků a poznámek má skutečně dvojdomý charakter. Obsahuje reflexi přítomnosti i nenávratně odplývajících minulých okamžiků, ale také básníkova dvojího domovského zázemí olomouckého a pražského a rovněž českého prostoru v konfrontaci s italským, který ztvárnil např. v knize Benátské iluminace předcházející tomuto svazku pokorné a tiché poezie.

Česko-anglické zrcadlové vydání souboru lyrických miniatur, v nichž český básník vyznává obdiv a lásku jedinečnému italskému městu.