Tomáš Jacko Knihy

Výbor z díla českému čtenáři dosud málo známého amerického básníka, jenž se stal na rodném kontinentu klasikem již za svého života (1874–1963). Zařazením se R. Frost formálně nejvíce blížil modernistům, ačkoli zpracovával výhradně přírodní až rustikální témata, čehož je nový výbor dokladem. Je jisté, že pod kůží básníka ptačího zpěvu a lesního klidu tepe vášeň a nejistá rozdvojenost člověka 20. století. Osamělá sveřepá cesta amerického autora, jenž si mimo jiné poezií dokázal vydělat na slušné živobytí, stále zůstává významným milníkem hodným zamyšlení. Výbor je doprovázen stylovými tušovými kresbami L. Regnera a paralelním textem anglického originálu.

Šestnáct českých překladů. Kniha obsahuje úvodní studii A. Bejblíka, originál básně The Raven, Poeovu Filozofii básnické skladby, šestnáct českých překladů Havrana a přílohu s různými parafrázemi Havrana (J. Vrchlický, J. Váchal, V. Vančura, K. Biebl). České texty edičně zpracoval, komentáře a ediční poznámku pořídil a přílohu sestavil Rudolf Havel. Filozofii básnické skladby přeložil Aloys Skoumal. Částečně anglický text. Obsahuje překlady: Vratislav Kazimír Šembera (1869) Jaroslav Vrchlický (1881) Augustin Eugen Mužík (1885) Karel Dostál-Lutinov (1918) Vítězslav Nezval (1928) Otto František Babler (1930) Jiří Taufer (1938) Eugen Stoklas (1939) Dagmar Wagnerová (1945) Rudolf Havel (1946) Jan Blahoslav Čapek (1947) Kamill Resler (1948) Rudolf Černý (1952) Ivan Slavík (1953) Svatopluk Kadlec (1964) Alois Bejblík (1984)

Kniha Slepí málokdy spojuje v harmonický celek dvě protilehlé sféry: text, působící jako nástroj verbálního vyjadřování skutečnosti, a fotografii coby médium neverbální povahy, která skutečnost zachycuje. Každé z osmdesáti jazykovo-obrazových zastavení, z nichž publikace sestává, přitom poukazuje na problematičnost a nejednoznačnost jazyka i fotografie jako prostředků komunikace a popisu reality. Ne každou větu lze číst jen jedním způsobem, ne každá ústní promluva odpovídá jednoznačnému písemnému vyjádření. Fotografie mohou text ilustrovat, ale i zamlžovat, vysvětlovat, ale i transformovat. Na knihu Slepí málokdy lze jistě pohlížet jen jako na sbírku jazykových rébusů a hříček nebo pouze jako na soubor uměleckých fotografií. Především se však jedná o dílo, které dokládá, že verbálním i neverbálním vyjadřováním skutečnost nejen popisujeme, nýbrž i vytváříme, a že jazyk i fotografie jsou nám v obou těchto ohledech velmi nedokonalými nástroji.

Připravte se dokonale na zkoušky z angličtiny na filozofické či pedagogické fakulty. Publikace obsahuje testové úlohy a cvičení z anglického jazyka, angloamerických reálií a literatury psané anglicky. Učebnici využijí také ti, kteří se chtějí v angličtině zdokonalit.

Básnická prvotina je inspirována náměty z řecké mytologie.

Sto příběhů, sto malých dětských patálií. Sto jmen začleněných do důmyslných, nevšedních rýmů. Sto velmi nekonvenčních ilustrací. V milých a vtipných, jindy zas v jízlivých či mírně krutých čtyřverších si přijdou na své nejen děti, ale i ti, pro něž jsou předškolní a školní léta už jen vzpomínkou. Obecně vzato se pak u četby pobaví každý, kdo má děti rád – nicméně hřejivý pocit zvláštního zadostiučinění bezpochyby zakusí rovněž ti, kdo lidský potěr vnímají především jako zdroj hluku, nepořádku a migrén. Básník a překladatel Tomáš Jacko předkládá malým i velkým čtenářům neotřelé básně balancující na hranici mezi seriózní poezií a dětskými říkankami, na hranici mezi humorem laskavým, humorem sarkastickým a humorem černým. Od své dosavadní tvorby se přitom neodchyluje až tak radikálně, jak by se mohlo na první pohled zdát. Brilantní práce s českým jazykem, čtenářsky přístupná, a přitom inteligentní a živá poetika, nenucené používání dokonale zvládnutého vázaného verše, originální obrazy i obraty: to vše jsou již dobře známé atributy Jackova jedinečného rukopisu. Básnická sbírka „Sto dětí“, jejíž součástí je neuvěřitelných sto ilustrací Markéty Prachatické, se nabízí jako balzám na duši každému, kdo v dnešní střemhlavé době ještě někdy sáhne po knize – ať už ji bere do rukou pro vlastní potěšení, nebo jen aby ji podal tomu, kdo na poličku ještě nedosáhne.

Je dobře se při četbě ptát, co chtěl básník říci? Jinými slovy - je autor literárního textu garantem jeho významu? A je důležité, aby čtenář onen význam nalezl? Co potom čtenář sám, je pouhým konzumentem daného textu, nebo se i on může stát tak trochu autorem, a text do jisté míry dotvářet? A vůbec, co přesně si lze pod pojmy autor a čtenář představit? Filolog Tomáš Jacko nám předkládá přehled některých nezřídka protichůdných způsobů, jimiž se koncepty autora a čtenáře zaobírají literární teorie a filozofie několika posledních desetiletí. Konstruuje přitom trajektorii určitého souvislého vývoje: ukazuje, že ve dvacátém století se literární teorie odklonila od tradičního pojetí autora, který byl ve vztahu ke svému dílu dosud většinou považován za nedotknutelnou autoritu, a že se do centra zájmu postupně dostává čtenář, dříve obvykle nahlížený jen jako pasivní recipient. Současně Jacko poukazuje na některé epistemologické problémy, které s sebou tento nový vývoj přináší. Nežli pokusem o jednoznačné rozkrytí dané problematiky je tak toto pojednání spíše nabídkou škály různých směrů, jimiž se mohou ubírat naše úvahy nejen o autorovi a čtenáři, ale i o literatuře obecně. (koncepty autora a čtenáře v moderním a postmoderním myšlení).

Formálně průzračné verše, jimiž Tomáš Jacko ve své sbírce suverénně žongluje do všech stran, přibližují laskavě krutý svět, který se zdá být až děsivě přítomný. Hlavně ale budí dojem maximálně prožitého. Je to hra, nebo to není hra? Tomáš Jacko je znám jako brilantní překladatel poezie, jemuž pokořování básnických forem a boření mýtů je spíš rozkoší než bolestnou výzvou. A čtenář se tak nyní může cítit až zaskočen, když se u tohoto autora dostane tak blízko, tak na dřeň „lyrickému subjektu“. Nechtěli bychom prožít to, co autor předestírá, že se stalo a děje. A přitom palčivě, skoro v obavách pociťujeme, že je to všechno — krom toho, že je to hezky napsáno — možná taky pravda. Všeobecná skepse, velmi hořká ironie a černočerný humor jsou jenom oděvem této poezie. Svlečená stojí před námi děsivě zranitelná, a přitom zavazující. Zavazuje odpovědností k přečtenému i k prožitému.

Připravte se spolehlivě a efektivně na státní maturitu! V publikaci najdete: - přehledně zpracované tematické okruhy z angličtiny - texty k rozšíření slovní zásoby - cvičení pro zopakování gramatiky - taktické rady, jak se připravit, abyste u zkoušky obstáli

Obrazová publikace Trilogie, jejímž autorem je básník, překladatel a fotograf Tomáš Jacko, může být pro mnohé trochu oříškem. Na první pohled je zřejmé, že autor své inscenované snímky, vynikající technickou precizností a téměř magickou prací se světlem, nedává jen tak na odiv – řazení do tematických trojic naznačuje, že jejich prostřednictvím vypráví. Jenomže vyprávění si lze těžko představit bez příběhu, a budeme-li v trilogiích příběhy hledat, snadno se můžeme ocitnout ve slepé uličce. Ano, „příběhovost“ z nich přímo čiší, obsahová sevřenost každé trojice snímků i nesčetné detaily a maličkosti vybízejí ke čtení. Podobně jako ve své poezii však Jacko i v této knize více skrývá, než odhaluje, více zamlžuje, než vysvětluje. A divákovi tak nezbývá než se stát aktivním účastníkem procesu tvorby a pustit se do odvěkého dobrodružství, jímž je vkládání vlastních příběhů a vlastních významů do uměleckého díla.