Erasmus z Rotterdamu byl přední postavou nizozemského renesančního humanismu, knězem, sociálním kritikem a teologem. Proslul svým čistým latinským stylem a mistrovstvím v klasických studiích, za což si vysloužil přezdívku „kníže humanistů“. S využitím humanistických metod se věnoval přípravě klíčových latinských a řeckých edic Nového zákona, jejichž výsledky ovlivnily následné reformace. Jeho dílo se vyznačuje hlubokým respektem k tradiční víře a zbožnosti, přičemž volal po reformě církve zevnitř a odmítal radikální stanoviska, čímž si vysloužil kritiku z obou stran tehdejšího náboženského rozkolu.
Set against the backdrop of the Renaissance, "The Complaint of Peace" emerges from Erasmus's response to the pervasive conflicts of his era. As a prominent scholar, he passionately advocates for peace, reflecting his profound discontent with the constant warfare among European nations. The themes of the work resonate even today, showcasing the timeless relevance of Erasmus's plea for harmony in a tumultuous world.
Comments on the upper classes and religious institutions of the Renaissance through the personification of traits such as folly, wealth, and flattery.