Otokar Březina

Otokar Březina, vlastním jménem Václav Jebavý, byl básník, esejista, myslitel, představitel symbolismu.

Otokar Březina se narodil v jihočeských Počátkách v rodině venkovského obuvníka. Po maturitě na reálce v Telči nastoupil jako učitel v Jinošově u Náměště nad Oslavou. Po doplňovací maturitě na učitelském ústavu u svého povolání zůstal. Vyučoval v Nové Říši na Moravě, po složení učitelské způsobilosti pro měšťanské školy na měšťankách v Jaroměřicích nad Rokytnou.

Do Březinova života významně zasáhla smrt obou rodičů v jednom roce a milostné přátelství se starší, filozoficky a myslicky založenou Annou Pammrovou, které však zůstalo jen plachým vztahem dvou oduševnělých lidí a básníka naplnilo bolestnou rezignací.

Otokar Březina se všeobecně projevoval jako samotářský, do sebe uzavřený člověk, pro kterého studium starověké i novější evropské, ale i indické filozofie stejně jako studium jazyků bylo zajímavější než cokoliv jiného.

Otokar Březina byl jedním z účastníků České moderny, společně s F. X. Šaldou, V. Mrštíkem a J. S. Macharem.

Otokar Březina publikoval v Rozhledech, Lumíru, Volných směrech, Novém kultu a v dalších periodikách. První básně a prózy otiskoval časopisecky pod pseudonymem Václav Danšovský. Tyto básně se příliš nelišily od dobového konvenčního realismu té doby. Někdy měly humoristické ladění, jindy se pokoušely o psychologickou analýzu.