Otokar Březina Knihy

Tematicky řazený výbor (Elegie, Modlitby, Postavy, Pohyblivé obrazy) z pěti autorových básnických sbírek a torsa šesté knihy básní, doplněný esejem Nebezpečí sklizně a chronologicky řazenými životopisnými daty, publikačníčinností a úryvky z dopisů Anně Pammrové, F. Bílkovi, J. Demlovi, F. Bauerovi, F.X. Šaldovi a jiným uměleckým přátelům a významným osobnostem. Část nákladu vydaná s mikrodeskou (recitace básní v podání V. Brabce a J. Kačera s doplňující hudbou úryvků Sukovy Pohádky léta).

Soubor básnických próz, jež Březina souběžně se svým dílem veršovaným psal pro časopisy.

Vzájemná korespondence Ladislava Klímy s Emanuelem Chalupným a Otokarem Březinou. Uspořádal, úvodem a poznámkami opatřil Jaroslav Kabeš.

Vydal Československý spisovatel v Praze Národní knihovna sv. 91 252 stran

Vzájemná korespondence Jakuba Demla a Otokara Březiny

Vzájemná korespondence Jakuba Demla a Otokara Březiny

Vzájemná korespondence Jakuba Demla a Otokara Březiny

Vzájemná korespondence Otokara Březiny a Emílie Lakomé. Dopisy byly po dlouhá desetiletí v soukromém držení, badatelsky téměř nedostupné. Teprve v roku 1999 se Březinovy rukopisy dostaly do Památníků národního písemnictví. Z nově objevených rukopisů připravil a edičně zpracoval, doslov a vydavatelské poznámky napsal, dataci dopisů a jmenný rejstřík sestavil a obrazové materiály vybral a uspořádal Petr Holman.

Svazek zahrnuje první tři z pěti dokončených básnických sbírek Otokara Březiny.

Kniha byla vydána k 125. výročí narození básníka a při znovuotevření básníkova muzea v Jaroměřicích. Základem tohoto vydání bylo vzato vydání z. roku 1926 ve Spolku Mánes.

Vzájemná korespondence Otokara Březiny a Sigismunda Boušky je dialogem dvou vyhraněných individualit, básnicky sice nerovnocenných, ale významně se podílejících na obrodě duchovního dění, přesahujícího rámec moderny; je přátelsky vlídných rozhovorem básníka Tajemných dálek a snad nejvýznamnější osobnosti Katolické moderny.

Nové vydání Březinových básní přináší první dvě sbírky Tajemné dálky (1895) a Svítání na západě (1896) a čtvrtou sbírku Stavitelé chrámu (1899), které výstižně odrážejí autorův umělecký vývoj od elegických stesků chudého muže odsouzeného k samotě až k nadějným zpěvům kolektivního očekávání nové, vyšší formy bytí. Monumentální vize vyjadřuje básník opojnými metaforami a fantazijními obrazy v rozložitém volném verši.

Jsou Svatí, kteří chtějí svými činy vykoupit utrpení milionů. Snaha překonat statičnost a básnickou umělost Větrů od pólů se projevuje v rozmanitosti básnických forem a značném výskytu konkrétní látky ze soudobé reality – obraz města a bezejmenných zástupů. Reflexívní poezie (i když stále převládá) nemá tak dominantní postavení, ale objevují se zde i básně vysloveně lyrické, epické i chórická lyrika. Naléhavá přítomnost bídy zástupů narušuje básníkovy spirituální jistoty: láska k Umění a láska kosmická se proměňuje v lásku k milionům trpících bratří. Rodí se zde další Březinova symbolická postava: Prorok (předobrazem je Jeremiáš): básník už nechce jen sloužit Umění, ale obětovat se pro bratry. Básník vykročil z úzkého okruhu své individuality a začíná vytvářet osobitý kosmický mýtus jako symbol mnohotvárné skutečnosti. Příklon k pozemskosti a zesílení smyslu pro sociální problematiku doby znamenal zkonkrétnění básníkovy obraznosti, a tím i její snazší čtenářské pochopení, proto byli Stavitelé chrámu často považováni za vrchol Březinova díla.

Páté vydání první Březinovy básnické sbírky. Básnické spisy O. Březiny I.

Tato v pořadí druhá symbolistní kniha Otakara Březiny (*1896) je tematicky přelomovou. Stejně jako v Tajemných dálkách i tady převládá temnější ladění. Silně se tu projevuje jedno z ústředních témat Březinovy tvorby, že člověk je dědicem dávné viny, která ho provází po všechny dny jeho života. Přesto je v tomto stínu lidského žití naděje, smrt je cestou k vyšší existenci, temnota branou ke světlu. V poslední básni pak zaznívá naděje plnými tóny.

Otokar Březina patřil k české moderně na přelomu devatenáctého a dvacátého století, která přinesla do české literatury množství různých přístupů k literatuře, jako byla dekadence a symbolismus. Jeho základní myšlenky, které plně krystalizují právě ve sbírce Ruce (první vydání 1901), se brzy obrací k mysticizmu, kde se stal předchůdcem mnoha dalších autorů. Ruce jsou pro Březinu symbolem lásky, spojení mezi všemi lidmi, ale také symbolem práce, která jako jediná může vysvobodit člověka z bludného kruhu viny, která ho provází už od počátků.

Dosud nejkompletnější vydání Březinovy korespondence (k dispozici je celkem 1954 dopisů) rozvržené do dvou svazků. První z nich zachycuje básníkovo tvůrčí období, druhý dobu jeho uměleckého odmlčení.

Dopisy O. Březiny výtvarníkovi Františku Bílkovi.

Básnická sbírka významného básníka českého symbolismu

Z originálův opsal, do tisku připravil, tisk knihy řídil a sazbu korrigoval Jan Amos Verner. Obrazová příloha. Vyšlo ve Žďárci.

Pět básnických sbírek Otokara Březiny včetně torza 6.sbírky.

Pět básnických sbírek Otokara Březiny včetně torza 6.sbírky.

Soubor obsahuje všechny básnické sbírky Otokara Březiny (Tajemné dálky, Svítání na západě, Větry od pólů, Stavitelé chrámů, Ruce) včetně torsa poslední zamýšlené, avšak nikdy nedokončené sbírky (Torso šesté knihy básní).

Výbor básní, otištěných v časopisech v letech 1895-1899, s připojením samostatného výboru nových básní, které vznikly od r. 1901 a jež nebyly pojaty do knih. Přehlédl a pro vyd. dodatečně upravil Otokar Březina, uspořádal Emanuel z Lešehradu.

Tajemné dálky Svítání na západě Větry od pólů Stavitelé chrámu Ruce

Sbírka esejů potulného trubadůra Václava Jebavého a.k.a. Václava Danšovského a.k.a. Otokara Březiny o životě bdělých chodců topících se v moři nekonečna vařícího se žárem z hlubin zemských. Nec igni cedit nec fero / Nepodlehne ani ohni ani meči

S podtitulem Skryté dějiny, část posmrtná. Obsahuje 6 esejí, které autor napsal okolo roku 1910 - 12 a které za jeho života nebyly vydány.

Výbor z poezie, tématicky rozdělený do 4 částí: Zem, Královna nadějí, Hudba slepců a část poslední je volnou sestavou básní. Zem - odráží mnohonásobné proměny básníkova vztahu k přírodě i civilizaci, jeho touhu rozluštit zmatek života. , Královna nadějí - události básníkova niterního života, Hudby slepců - je bolest lidského srdce, subjektivní stesk lidského údělu. Poslední část je volnou sestavou básní, jimiž autor pronikal do cizích duchovních světů a usiloval o pochopení životního postoje.

Soubor prozaického díla českého symbolistického básníka: Hudba pramenů, Torso skrytých dějin, Meditace příležitostné.

Výbor básní, otištěných v časopisech v letech 1895-1899, s připojením samostatného výboru nových básní, které vznikly od r. 1901 a jež nebyly pojaty do knih. Přehlédl a pro vyd. dodatečně upravil Otokar Březina, uspořádal Emanuel z Lešehradu.

Soubor je úplným vydáním poezie O. Březiny seřazené do pěti knih: Tajemné dálky (1895), Svítání na západě (1896), Větry od pólů (1897), Stavitelé chrámu (1899) a Ruce (1901). Do souboru je pojato i všech třináct básní nedokončené šesté knihy, tak jak je vydal litomyšlský bibliofil Jsef Portman roku 1925 s názvem Básnické spisy II (1901-1907) a jak byly pojaty do dalších souborů Březinových děl. Byl zde ponechán název Torso šesté knihy básní, jak jej označil Miloslav Hýsek, neboť název Země, který zamýšlel Březina šesté sbírce dát, ve skutečnosti těmto třinácti básním nepřísluší.

Březina adresoval své listy více než dvěma stovkám adresátů, mezi nimiž jsou největší kulturní osobnosti své doby. Některé tyto soubory a často i jednotlivé dopisy podstatně pozměňují Březinův básnický i lidský obraz, v povědomí běžných čtenářů i některých literárních historiků doposud poněkud jednostranně založený na korespondenci s Annou Pammrovou. V mnoha dopisech nacházíme obsáhlé komentáře a vysvětlující poznámky k vlastnímu dílu i k psychologii soukromého života, je zde obsaženo oslepující množství dosud jen málo známého či zcela neznámého faktografického materiálu. Jistě neméně důležitá jsou svědectví o básníkově setkávání s významnými autory, díly a překlady minulé i soudobé literatury, filozofie a náboženství, nebo záznamy reakcí na nejnovější zprávy o současném evropském literárním a obecně kulturním dění čerpané z našich i zahraničních novin a časopisů. Publikace není určena jen badatelům, síla a podmanivost Březinova slova jistě uchvátí mnohé milovníky jeho díla i literatury a poezie vůbec.

Vzájemná korespondence Karla Dostála-Lutinova s Juliem Zeyerem a Otokarem Březinou.

Země (často vydávaná pod titulem Torso šesté knihy básní) je poslední chystanou sbírkou Otokara Březiny, která sdružuje poslední autorovy básně z let 1901-1907. Jedná se o završení Březinova náročného filosoficko-básnického konceptu, který svou existenci započal už v roce 1896 ve sbírce Svítání na západě. Právě zde se zrodily velké symbolistické postavy básníkova universa a Březina zde poprvé vyjádřil víru, že lidská historie se promítá na plátno vesmírného dění. Země dovršuje autorovy poetické meditace v harmonických, vyzrálých tónech, ale zároveň předestírá otázku, jaké důvody vedly Otokara Březinu k dvacetiletému básnickému odmlčení. Na cestě k objasnění tohoto velkého otazníku české literatury a k pochopení textových souvislostí Březinových symbolistních sbírek vás bude doprovázet přiložená studie.

V této výpravné knize, s krásnou grafikou Františka Bílka, jsou k české verzi vybraných básní vždy přiřazeny dostupné překlady. Tato kniha výboru básní Otokara Březiny je zajímavá i jako dárek pro přátele poezie a krásné literatury doma i v zahraničí. Zvláštní půvab má jistě pro překladatele české literatury ve světě, ale také pro studenty cizích jazyků, nebo pro Čechy žijící v cizině. Otokar Březina byl osmkrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Kdyby psal ve světových jazycích, jistě by ho tato pocta neminula. Jeho dílo je vrcholem českého symbolismu, ale je také významným přínosem směřování člověka k hodnotám, na nichž stojí svět evropské civilizace. Otokar Březina svým dílem významně ovlivnil českou literární scénu generace své i generací následujících. Výbor básní česky, esperantsky a v dalších osmnácti jazycích.