Michael Boughn se ve své tvorbě zaměřuje na témata, jako je sociální spravedlnost a dělnická třída, často se inspiruje svými vlastními životními zkušenostmi a politickým aktivismem. Jeho styl se vyznačuje směsicí avantgardní poezie a sociálního komentáře, kde propojuje formální experimenty s naléhavými politickými myšlenkami. Boughn se snaží reflektovat vztah mezi uměleckou tvorbou a společensko-politickým angažmá, čímž vytváří díla, která jsou intelektuálně podnětná a emocionálně rezonující. Jeho pojetí literatury jako nástroje pro kritické zkoumání světa a podporu společenské změny je patrné v celé jeho práci.
Exploring themes of contemplation and existence, the narrative delves into the tension between movement and stillness. It invites readers to reflect deeply on life's complexities, suggesting that our thoughts are influenced by unseen forces. The imagery of architects in eternity hints at a larger cosmic design, provoking profound questions about fate and choice. This introspective journey challenges the reader to consider the weight of their own thoughts and the nature of reality.