Ilija Trojanow Knihy

Pěšky, nebo letadlem? Na vlastní pěst, nebo se zájezdem? Co vlastně hledáme, když navštěvujeme cizí země? Co nového chceme objevit, kolik jsme toho na sobě ochotni změnit, čeho jsme připraveni se vzdát? Německý spisovatel Ilija Trojanow žil na čtyřech kontinentech a procestoval přes sto zemí světa. Na základě svých zážitků a zkušeností píše o smyslu a přínosu cestování, přičemž ve svém textu propojuje fundované pojednání o historii cestování s vtipnými historkami z vlastních cest. Ve dvanácti kapitolách se zamýšlí nad tím, co je esencí cestování, jak cesty do cizích zemí můžou (ale nemusí) proměnit náš pohled na svět, a jak se masový turismus nesprávně chápe jako cestování. Proč jsou knižní turističtí průvodci škodliví? Proč je někdy lepší cestovat o samotě? Proč by se člověk neměl na cestu připravovat předem? Vydejte se spolu s autorem na vzrušující, zábavnou a poučnou cestu! Svazek je součástí řady Gebrauchsanweisungen (Návod k použití) mnichovského nakladatelství Piper, jejímž cílem je publikovat nekonvenční a zábavné turistické průvodce. Autorem každého průvodce je významná osobnost z oblasti literatury, kultury nebo žurnalistiky. První svazek vyšel už v roce 1978 a celá edice se od té doby rozrostla na bezmála 120 titulů. Zatímco se většina svazků této řady zaměřuje na jednu konkrétní zemi, město či oblast, je tato kniha jedinečná tím, že jejím tématem je celý jeden fenomén.

Autor ve svém cestopisu živě a zasvěceně vypráví o přírodě a městech, především však o obyvatelích východní rovníkové Afriky, přičemž čtenáři nabízí mnohdy až velmi intimní pohledy do tohoto neznámého, exotického světa. S opravdovým zanícením líčí epizody ze současného každodenního života i historické minulosti východoafrického pobřeží, své poznávací výpravy k vulkánům v oblasti tzv. Velkého příkopu a do rezervace horských goril, za kmeny horalů a pastevců Masajů, jakož i pěší safari v Tanzánii a návštěvy rychle se rozrůstajících zdejších velkoměst.... celý text

Fascinující čtení, neuhýbavé myšlení, ostrý a poetický jazyk. Velkolepý román německého autora Iliji Trojanowa (1965) vypráví o přežití za poválečného socialismu a vývoji po roce 1989. Navazuje na myšlenky o mase a moci nositele Nobelovy ceny Eliase Canettiho. Příběh se dotýká reálného socialismu a práce Státní bezpečnosti, ale především toho, co přežilo do dnešních dnů. Autor věnoval roky průzkumu archivů bulharské Státní bezpečnosti, strávil hodiny s pamětníky a studoval dobové dokumenty. Výsledkem je příběh celoživotního nepřátelství dvou mužů, jejichž cesty se zkřížily v dětství. Konstantina žene odpor vůči manipulacím, zatímco Metoděj reprezentuje moc a kariérismus. Každá kapitola přináší překvapení, protože rozdělení sil není tak jednoznačné, jak se zdá. Otázka přátel a nepřátel tvoří napínavou šachovnici, přičemž oba protagonisté vyprávějí ze své perspektivy v nekompromisním duelu plném sarkasmu a ironie. Tento cenami ověnčený román precizně popisuje esenci života v totalitě a představuje mimořádný pohled na bezmoc mocných a moc bezmocných. Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR a Goethe institutu.

Sběratel světů je příběhem britského poručíka Richarda Burtona, jednoho z nejzvláštnějších podivínů 19. století: místo aby za svého pobytu v koloniích dbal anglického životního stylu a vyhnul se každé námaze, učil se místním jazykům, hloubal o jiných náboženstvích a ke zděšení úřadů cestoval anonymně po území kolonií. Trojanow navštívil místa, kde Burton pobýval, aby pochopil, co Burtona fascinovalo na hinduismu, islámu a afrických přírodních náboženstvích. Jeho román ukazuje, proč Západ dosud nepochopil nic z tajemství tohoto jiného (vzdáleného a odlišného) světa.

Překvapivá a zábavná cesta za poznáním do země protikladů. Německý spisovatel Ilija Trojanow, který v Indii přes šest let žil a zevrubně ji procestoval, nabízí osvěživě svébytný pohled na současný indický všední život, který je široce rozkročený mezi čatní, kroketem a kriketem, chudobou a ajurvédou, pestrobarevnými sárí a tajemným súfismem, nespoutanou bhangrou a klasickou ragou. Ve své knize si Trojanow bere na paškál mnoho zažitých „indických klišé“, přičemž vychází z vlastních pozoruhodných zkušeností a zážitků: například když se jako komparzista účastnil natáčení bollywoodského béčkového filmu nebo když se stal hlavním účastníkem indické svatby. Jeho břitký a ironický pohled rozporcuje každou posvátnou krávu, obzvláště pak tu, která je tvořena romantizujícím evropským vnímáním.