José Maria de Eça de Queirós Knihy

Kniha představující neznámou tvář portugalského klasika (1845–1900) sestává z dochovaných dopisů čerstvě zesnulého „nejzajímavějšího Portugalce 19. století“, uvedených osobní vzpomínkou jeho přítele. Carlos Fradique Mendes je zde velmi konkrétně určen jako dandy, rentiér, kosmopolita, dobrodruh, polyhistor a odmlčevší se básník, přesto však lze mluvit o „korespondenci jedné abstrakce“. Na pohled autentický vydavatelský počin totiž navazuje na romantickou tradici „nalezeného rukopisu“ a od Fradikovy schopnosti dočasně přitakat rozličným absolutním pravdám je už jen krok k modernistické heteronomii, bujení nezávislých tvůrčích osobností v jediném autorském subjektu. Prozatím se nám pod rouškou reality, která je fikcí, s neodolatelným humorem předkládá ironická suma západního myšlenkového světa konce 19. století a v konfrontaci s ním se klade se otázka pravé portugalské identity. Doprovodnou studii napsala Vlasta Dufková.

Román nejvýznamnějšího portugalského spisovatele podává nelítostnou analýzu portugalského maloměšťáckého prostředí a kritiku klerikalismu a života duchovenstva na sklonku 19. stol. Jeho děj se odehrává na malém provinčním městě během jednoho roku. Je zalidněn vtipně a mnohde i s ironickým postřehem vykreslenými postavami a postavičkami z řad maloměšťáků i duchovních, kteří se točí kolem stěžejní dvojice románu, kolem pátera Amara a mladé dívky Amélie, kteří se milují. „Zločinem“ zde není míněno překročení církevního předpisu o kněžském celibátu, ale skutečný „světský“ zločin, trestný podle kteréhokoliv státního zákoníku, jehož se Amáro dopouští, aby se zbavil nežádoucích následků své „lásky“ s Amélií.

Román největšího portugalského prozaika 19. století zachycuje proměnu mladého muže ze zastánce městského života na milovníka venkova. Eça de Queiroz se na příběhu dvou přátel, Hyacinta a Josého, zamýšlí nad hodnotou technických a civilizačních vymožeností městského způsobu života konce 19. století. Bohatý Hyacint, jakožto představitel městského stylu, cítí odpor k venkovu a manuální práci, zatímco José se s městem vyrovnává obtížněji a varuje před jeho negativními dopady na lidskou inteligenci. Když Hyacint odjíždí ze svého pařížského domu na venkovskou usedlost v portugalských horách, plánuje si zmírnit nepohodlí, avšak ztráta předem poslaných věcí ho donutí improvizovat. Postupně se propadá do krás horské přírody a idylického venkovského prostředí. Autor s jemným humorem rozvíjí téma obrody prostřednictvím návratu k historickým kořenům a tradicím, varuje před negativy civilizace a označuje město za iluzi, v níž skončila mravní svoboda člověka. V románu je plasticky vykreslen obraz Paříže i svérázní obyvatelé portugalských hor, což činí toto dílo výjimečným v jeho odkazu.

Na životě jedné rodiny lisabonské velkoburžoazie podaná systematická studie portugalské společnosti v druhé polovině devatenáctého století. V postavě literáta jménem João da Ega zpodobil Eça tak trochu i sám sebe. Verše přebásnil Kamil Bednář.

Parodující satira na pokryteckou vnější zbožnost a katolickou hierarchii. Hrdinou románu je mladý muž, který usiluje o jmění své bigotně tupé tety. Již se zdá, že zvítězil nad svými soupeři o dědictví, Ježíšem Kristem a církví svatou, tetička v něm počíná vidět světce. Jeho vítězství má dotvrdit trnová koruna, kterou tetince přiváží z Jeruzaléma. Avšak když je balíček třesoucíma se rukama tety rozbalen, společnost v kapli padá do mdlob: místo koruny zjeví se kraječková noční košile jeruzalémské prostitutky. Je vyděděn. Nějaký čas si však žije dobře. Rozprodává ostatní relikvie, které přivezl ze Svaté země – podaří se mu udat přes sedmdesát hřebíků z Kříže. Ale pak je trh nasycen a přišla bída. Nakonec poznává, že „ne Ježíš, ale Svědomí“, přestává být pokrytcem a zakládá si poctivou občanskou existenci.

Svazek obsahuje tři texty Eçy de Queiroze: Relikvie (1887) je románová satira o cestě mladého pokrytce do Svaté země; Mandarín (1880) je proslulá fantastická povídka; satira Hrabě d'Abranhos (1925) je oslavnou biografií smyšleného konzervativního politika, napsaná jeho osobním tajemníkem.

Román nejvýznamnějšího portugalského spisovatele podává nelítostnou analýzu portugalského maloměšťáckého prostředí a kritiku klerikalismu a života duchovenstva na sklonku 19. stol. Jeho děj se odehrává na malém provinčním městě během jednoho roku. Je zalidněn vtipně a mnohde i s ironickým postřehem vykreslenými postavami a postavičkami z řad maloměšťáků i duchovních, kteří se točí kolem stěžejní dvojice románu, kolem pátera Amara a mladé dívky Amélie, kteří se milují. „Zločinem“ zde není míněno překročení církevního předpisu o kněžském celibátu, ale skutečný „světský“ zločin, trestný podle kteréhokoliv státního zákoníku, jehož se Amáro dopouští, aby se zbavil nežádoucích následků své „lásky“ s Amélií.

This novel is set in Leiria, a provincial cathedral in which the hypocrisies of churchmen were not far to seek. Father Amaro, a young man like the author himself, with a priestly rather than a diplomatic vocation, falls into a relationship with a woman, and their tragic story unfolds. schovat popis