Ivo Šmoldas Pořadí knih

Poznámky, glosy, přípodotky a všeliké další tlachy, které se vposled octly na stránkách téhle knihy, nebyly původně určeny ani ke čtení, natožpak k důkladné četbě, nýbrž k poslechu, a to, dlužno podotknout, k poslechu pohříchu letmému a jednorázovému. Nesnášel jsem je totiž na papír, nýbrž pronášel do éteru coby odpovědi na otázky, které mi po čtyři roky všední den co všední den kladla redakce Rádia Impuls. Rozhlasový éter není, jak známo, nic jiného než povětří, a tak jsem vlastně, doslova a do písmene, mluvil do větru, pronášeje řeči lehké a nevážné, tedy prosté vší váhy - to aby je řečený vítr dokázal hbitě unést a aby se mu při tom unášení, možno-li, nepronesly. Pokud je přece jen upustil, a dopustil tudíž, aby se snesly na papír, pak asi pro to, že se jich nahromadilo až neúnosně mnoho, ba přespříliš. Tolik, že před časem stihly naplnit už jeden útlý svazek, a nyní se vecpaly dokonce do dalšího. Sáhnete-li po něm, vězte, že to, co přináší, ani vítr neunesl, a že si to tudíž můžete pěkně odnést zrovna Vy.

Kniha obsahuje přepis zajímavých rozhovorů, které se uskutečnily v Památníku Lidice v rámci besed s populárními osobnostmi (Ivo Šmoldas, Jiří Suchý, Václav Větvička, Jiří Grygar, Rudolf Pellar, Václav Cílek, Lilian Malkina, Radim Uzel, Vítězslav Jandák, Jaroslav Klemeš, Jan Petránek, Ivan Kraus, Jan Přeučil, Táňa Fischerová, Martina Kociánová, Martin Hilský, Zdeněk Mahler, Petr Kostka, Nina Divíšková a Jan Kačer, Hana Macuichová). Většinu rozhovorů vedl Robert Tamchyna.

Popuzené poznámky a glosy. Když se nám ráno začne mísit do snu rádio jako bublající potok, bezpečně nás přivede do bdělého stavu jméno Ivo Šmoldas. V tu chvíli je nám totiž jasné, že se nám dostane hned na prahu dne vtipného, často ironizujícího, ale vždy mimořádně výstižného komentáře k současnému politickému či ekonomickému dění, ke každodenním jevům našeho života a ke společenským novinkám, blahodárného vstupu do celého dne. Je v něm jasná mysl, rozhled a specifický smysl pro humor této dnes všeobecně známé osobnosti - narozené v roce 1955, původem olomouckého Hanáka, postupně filologa, básníka, redaktora, epizodického nakladatele, televizního moderátora, nezávislého rozhlasového glosátora - a v soukromí permanentního krmiče koček. V naší knížce jsme shromáždili s autorem podle tradiční nakladatelské terminologie jejich "reprezentativní vzorek". Přejeme čtenáři, aby v něm našel optimistická východiska pro své činy a pobavení a útěchu pro svou duši.

Egyptské mýty přetrvaly proto, že v nich společnost, z níž pocházejí, spatřovala prvek nezbytný k tomu, aby si vytvořila svůj náhled na svět. Písaři, kněží a vypravěči příběhů šířily mýty, aby tak vyložili etiologické jevy, poskytli údaje k návazné existenci v posmrtném životě a předvedli mnohostrannost své imaginace. A tak mýty a příběhy starověkého Egypta obohacují svou myšlenkovou náplní a obrazností i nás.

Převyprávění některých z nejvlivnějších a nejvíce vzrušujících řeckých mýtů, které neztrácí jejich pozoruhodnou sílu: impozantní válka o Troju, Odysseovo putování, tragický osud Oidipův a hrdinská dobrodružství Herakla, Thesea, Persea a Iásona.

Dementi je plk-šou Prima TV, která se tu a tam otře i o české politiky a o to, co pro nás v dobré víře dělají. Kdo jsou dementi, nechť vážený čtenář posoudí sám – rádcem mu bude Martin Komárek, Ladislav Verecký a Ivo Šmoldas

Rozsáhlé dědictví vlivného a nápaditého díla bylo odhaleno, když badatelé devatenáctého století dokázali rozluštit záhadné symboly klínového písma vepsané do hliněných destiček před 5000 lety starověkými Mezopotámci.

Máte-li srdce jako kníže Rohan,dozajista víte, jak se zachovat, když je valcha u starýho Růžičky... Jenže co dělat, když se role kobery ujme NLN a propůjčí svou kaltnu Ladislavu Vereckému, který sehraje estrádu s myší prošermovanou, bývalým bankéřem a bukem Michalem Horáčkem? Co jiného než otevřít tuhle nebývalou knihu rozhovorů a sledovat, jak se tu svižně a s bravurou ve dvaceti táliích řízné tety vyjíždí pomyslný cuk za cukem, zatímco autor jako správný poluntér-čihař bedlivě sleduje, nejsou-li karty cinklé, a klade na posty trefné dotazy, kdežto textař, podnikatel a muž mnoha tváří Michal Horáček dává za veslem rovně a fromk a pro odpovědi sahá třeba i do hloubětína. Zkrátka žádná levandulová... Zhola nic pro dyliny, neřku-li čurabely indické! A pokud jste valně nerozuměli ani téhle anotaci, račte prosím nahlédnout do Malého lexikonu české mluvy valchařské a sázkařské, jenž je ke svazku dbale připojen. Ať vám drží hezky! Kniha patřila mezi bestsellery roku 2002.

Příběh, který vypráví jedna z nejrespektovanějších současných britských autorek, je vlastně jedním z možných řešení záhady, která započala 7. listopadu 1974. Tehdy byla v sídle významného aristokrata lorda Lucana nalezena mrtvola chůvy nedbale strčená do poštovního pytle. Opodál v bezvědomí ležela Lucanova poraněná manželka. Vzhledem k tomu, že sám Lucan bez vysvětlení zmizel, a s přihlédnutím k mnoha dalším podivným okolnostem, se předpokládalo, že pán domu nemá čisté svědomí. Od té doby se zprávy o výskytu či pobytu prominentního podezřelého objevovaly v různých částech světa. Jak vznikaly, tak se také nepotvrzovaly... V roce 1999 byl Lucan oficiálně prohlášen za mrtvého... Na těchto skutečnostech vystavěla Muriel Sparková magický příběh, který kromě tajemství nabízí i nenapodobitelný sarkasmus a obdivuhodný smysl pro popis skrytých pohnutek protagonistů téměř detektivní historie.

Podtitul: osudy trestanecké lodi Lady Julian Dramatický příběh z 18. století, inspirovaný realitou, o osudech pasažérek trestanecké lodi mířící z Londýna do Nového Jižního Walesu. V roce 1789 vyplouvá z londýnského přístavu loď Lady Julian, na jejíž palubě je neobvyklý náklad: více než sto odsouzených prostitutek a zlodějek, deportovaných do trestanecké kolonie v Sydney Cove. Přes vylíčení otřesných poměrů v londýnských věznicích se dostáváme až k popisu života trestankyň na lodi, kde se autorka soustředila poněkud více na milostný románek mladé a půvabné Sarah Dorsetové a lodního stevarda Johna Nicola. Plavbu Lady Julian sledujeme téměř celý rok až k cíli její strastiplné cesty, kde na ženy čekal v kolonii další, většinou nelehký osud. Autorka při psaní čerpala vědomosti z množství historických pramenů a také z autentických pamětí Johna Nicola. Její dílo není emotivní, je rázu spíše dokumentárního; s vědeckou důkladností mapuje jak vězeňský život v Anglii na sklonku 18. století, tak samotnou cestu lodí včetně životních peripetií některých žen a krutých poměrů při vylodění.