Nina Berberová

Nina Nikolajevna Berberova, rusky: Нина Николаевна Берберова (8. 8. 1901 Sankt Petěrburg — 26. 9. 1993 Philadelphia) byla ruská prozaička a básnířka, jedna z žen básníka Vladislava Chodaseviče (Владислав Ходасевич). V letech 1919-1920 studovala v Rostově na Donu. První verše ji uvedly v roce 1921 v Petrohradě do básnických kruhů. V červnu 1922 opustila s manželem sovětské Rusko netuše, že to to navždy. Žila v různých zemích - Německu, Československu, Itálii, až zakotvila v Paříži, kde byla 15 let literární spolupracovnicí novin Poslednije novosti, kde také vycházela na pokračování její umělecká próza Billancourtovské sváteční dny (Bijankurskije prazdniki). Další tři romány Poslední a první (Poslednije i pervyje, 1930), Velitelka (Povelitelnica, 1932) a Bez západu (Bez zakata, 1938) byly přijaty zdrženlivě. Ocenění se dostalo její novele Zmírnění údělu (Oblegčenije učasti, 1949). Velký úspěch měla kniha Čajkovskij (1936), která byla přeložena do několika jazyků, a Borodin (1937). Roku 1950 odjela do USA a pracovala na různých univerzitách jako lektorka. Kromě literární kritiky publikovala básně a povídky. Jejím hlavním dílem je autobiografie z roku 1969 Psáno kurzivou (Курсив мой, česky 2003), která v emigrantských kruzích vyvolala ostrou osobní a věcnou kritiku. Svou básnickou tvorbu za šedesát let shrnula již ve vysokém věku do sbírky Verše (Stichi, 1984). Koncem osmdesátých a začátkem 90. let její dílo vyvolalo znovu zájem díky překladům do francouzštiny a němčiny. V románě Lidé a lóže (Ljudi i loži, 1986) líčí zednářství dvacátých let v Rusku a mezi pařížskou emigrací. Žila v Princetonu (New Jersey).