Objednej dnes, zítra vyzvedni na Strossu/Kolbence
Knihobot

Nina Berberová

    26. červenec 1901 – 26. září 1993

    Nina Berberová byla ruská autorka, která se ve svých povídkách a románech věnovala životům ruských emigrantů v Paříži. Její dílo zachycuje pocity vykořenění a hledání identity v cizím prostředí. Berberová s jedinečnou citlivostí vykreslovala složité osudy svých postav, jejichž životy se prolínaly s kulturním a společenským děním meziválečné Evropy. Prostřednictvím svého psaní nabídla pronikavý pohled na zkušenosti těch, kteří museli opustit svou vlast a hledat nový domov.

    Nina Berberová
    Astaschew in Paris
    The Italics are Mine
    The Last and the First
    The Tattered Cloak and Other Novels
    Čajkovskij
    Psáno kurzivou. Autobiografie

    Nina Nikolajevna Berberova, rusky: Нина Николаевна Берберова (8. 8. 1901 Sankt Petěrburg — 26. 9. 1993 Philadelphia) byla ruská prozaička a básnířka, jedna z žen básníka Vladislava Chodaseviče (Владислав Ходасевич). V letech 1919-1920 studovala v Rostově na Donu. První verše ji uvedly v roce 1921 v Petrohradě do básnických kruhů. V červnu 1922 opustila s manželem sovětské Rusko netuše, že to to navždy. Žila v různých zemích - Německu, Československu, Itálii, až zakotvila v Paříži, kde byla 15 let literární spolupracovnicí novin Poslednije novosti, kde také vycházela na pokračování její umělecká próza Billancourtovské sváteční dny (Bijankurskije prazdniki). Další tři romány Poslední a první (Poslednije i pervyje, 1930), Velitelka (Povelitelnica, 1932) a Bez západu (Bez zakata, 1938) byly přijaty zdrženlivě. Ocenění se dostalo její novele Zmírnění údělu (Oblegčenije učasti, 1949). Velký úspěch měla kniha Čajkovskij (1936), která byla přeložena do několika jazyků, a Borodin (1937). Roku 1950 odjela do USA a pracovala na různých univerzitách jako lektorka. Kromě literární kritiky publikovala básně a povídky. Jejím hlavním dílem je autobiografie z roku 1969 Psáno kurzivou (Курсив мой, česky 2003), která v emigrantských kruzích vyvolala ostrou osobní a věcnou kritiku. Svou básnickou tvorbu za šedesát let shrnula již ve vysokém věku do sbírky Verše (Stichi, 1984). Koncem osmdesátých a začátkem 90. let její dílo vyvolalo znovu zájem díky překladům do francouzštiny a němčiny. V románě Lidé a lóže (Ljudi i loži, 1986) líčí zednářství dvacátých let v Rusku a mezi pařížskou emigrací. Žila v Princetonu (New Jersey).

    W.Kasack: Slovník rus.literatury 20.stol.bit.ly