Popis jednoho zápasu
- 128 stránek
- 5 hodin čtení
Povídka o setkání dvou protagonistů na pražském Petříně je předznamenáním stálého tématu jeho budoucích děl - hledání smyslu lidské existence.
Jiří Stromšík (* 1. dubna 1939 Krhová) je český germanista, který se specializuje na dějiny novější literatury německy mluvících zemí, vysokoškolský pedagog a překladatel.V letech 1969–1974 byl odborným asistentem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1974 byl nucen fakultu opustit z důvodů politické neprověřenosti. Od roku 1990 znovu působí v Ústavu germánských studií FF UK.







Povídka o setkání dvou protagonistů na pražském Petříně je předznamenáním stálého tématu jeho budoucích děl - hledání smyslu lidské existence.
Děj povídky se odehrává v roce 1647 poblíž Osnabrücku, kde se právě dojednávají podmínky míru, který vešel do dějin jako mír vestfálský. Námětem je fiktivní setkání sedmnácti německých barokních básníků a spisovatelů, kteří jsou představeni skutečnými jmény i díly, ale jež autor vybavil ze své fantazie povahovými rysy, názory a způsoby jednání a dotvořil je do plných, svérázných literárních postav. Básníci předčítají ze svých děl a v diskusích řeší poetologické problémy i osobní spory a animozity, ale posléze nad tím vším u nich převládne téma války a otázka, do jaké míry může, či zda vůbec má literatura — coby pouhé „krásné zdání“ — zasahovat do reálné politiky. Přítomní literáti se o to alespoň pokusí. — Do tohoto historického obrazu se ovšem nenásilně, nenápadně, ale pro Grassovy současníky snadno rozpoznatelně prolíná lehce ironický obraz známé Skupiny 47, jež se poprvé sešla přesně o 300 let později, těsně po konci války, která byla pro Německo i Evropu ještě ničivější než ta třicetiletá. V tomto prolínání Grass znovu prokazuje svou virtuozní schopnost parodie a parafráze i čtenářsky přitažlivé humorně-vážné hry s fatálními událostmi dějin. Díky své nevyčerpatelné fabulační vynalézavosti, ale také díky mimořádně důkladné znalosti dobových reálií zde Günter Grass podal tak živý, plastický a při vší fantazijnosti tak věrohodný obraz barokní doby, pro jaký bychom v německé poválečné literatuře stěží hledali obdobu.
Publikace obsahuje devět vybraných esejů dvou významných osobností německé a české literární vědy a germanistiky, Kurta Krolopa a Jiřího Stromšíka. Oba autoři brilantní esejistickou formou představují zásadní autory německé literární romantiky od jejích počátků (Bonaventura, Novalis) přes Brentana, de le Motte-Fouqué, bratří Grimmů, Kleista a Chamissa až po její pozdní období (Tieck, E.T.A. Hoffmann). Čtenář se takto může seznámit s prací dvou významných osobností česko-německé literární vědy a germanistiky. Zároveň má možnost poprvé nahlédnout v rámci jedné knihy do jednoho z nejdůležitějších období německých literárních dějin. A konečně jednotlivé eseje zprostředkovávají i zásadní historické souvislosti jak v rámci německé kultury daného období tak jeho české recepce.
Jako třetí titul dárkové edice Kanapka (bilingvní jednohubka) vychází povídka nejznámějšího pražského Němce Franze Kafky s názvem Doupě. V němčině i v češtině (v překladu Jiřího Stromšíka) lze obdivovat „kafkovské“ zvažování všech aspektů a možností, které sotva byly všemožně logicky podepřeny, hned jsou zase popřeny, i až schizoidní permanentní problematizaci každého „pozorování“, každé úvahy a soudu, která byla tak dokonale převtělena do jazyka.
Günter Grass na prahu osmdesátky předkládá autobiografii, která se umělecky komponuje a stylizuje, neustále oscilující mezi autentickým dokumentem a fikcí. Otevřeně přiznává, že vzpomínání, i při nejupřímnější snaze o pravdivost, je vždy tvorbou příběhu a postav, nikoli jejich pouhou reprodukcí. Autor revokuje skutečné události, lidi a zážitky, z nichž většina později vstupovala do jeho uměleckých textů, jako by obracel směr uměleckého procesu. Zatímco dříve proměňoval životní materii na umělecký tvar, nyní se snaží rekonstruovat životní a historickou realitu, z níž jeho příběhy a postavy vznikaly, s přiznanou nejistotou. Výsledkem je umělecké dílo, poutavé vyprávění s výraznými postavami a pointovanými příběhy, které zároveň slouží jako vážné, upřímné a reflektované svědectví o době a společnosti, v níž autor žil. Tyto hodnoty byly po vydání překryty diskusemi zaměřenými na Grassovo pozdní přiznání, že byl jako dobrovolník přidělen k divizi SS. Nezaujatý čtenář však zjistí, že to není jediný důvod, proč toto pozdní dílo velkého autora číst.
Elias Canetti, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1981), se narodil v roce 1905 v rodině sefardských Židů v bulharském Ruse. Po přesunu do Manchesteru a Vídně strávil část života ve Švýcarsku a Německu. V roce 1929 získal doktorát z chemie na vídeňské univerzitě, ale jeho vášeň zůstala v literatuře. V roce 1938 uprchl před anšlusem do Paříže a následně do Velké Británie, kde žil až do své smrti v Curychu v roce 1994. Canetti, považovaný za jednoho z posledních představitelů klasické humanistické vzdělanosti, spojoval kulturu a humanitu; jeho román Zaslepení (1935) varoval před fašismem. Hlasy Marrákeše, literární výtěžek z cesty do Maroka v roce 1954, byly zapsány po návratu a publikovány až v roce 1967. Druhá část, Svědomí slov, obsahuje eseje z let 1936–1976 o osobnostech jako Hermann Broch, Karel Kraus, Georg Büchner a Tolstoj. Nejrozsáhlejší text, Druhý proces. Kafkovy dopisy Felici (1969), není součástí této edice, neboť byl nedávno vydán samostatně. Hlasů Marrákeše vychází poprvé v češtině, zatímco Svědomí slov je k dispozici v novém překladu Jiřího Stromšíka, který se dlouhodobě věnuje zpřístupňování Canettiho díla českým čtenářům.
Manželský pár a jiné texty z pozůstalosti
Povídky F. Kafky. Manželský pár a jiné texty z pozůstalosti.
Popis jednoho zápasu a jiné texty z pozůstalosti
Druhý svazek edice Dílo Franze Kafky přináší povídku Popis jednoho zápasu a jiné texty z pozůstalosti.
Poslední část Canettiho autobiografické trilogie.
Román o zániku „knižního člověka“, slepého vůči reálnému světu, vyšel prvně v roce 1935, ale k širšímu čtenářskému povědomí se dostal až po druhé světové válce. Autor se psychologicky soustřeďuje na několik jedinců, učence Petra Liiena a jeho bratra lékaře, chamtivou a chlípnou hospodyni, brutálního domovníka a velikášského trpaslíka. Na tomto modelu sleduje, jak v průběhu děje postupně vytvářejí destruktivní „masu“, případně jak se s ní ztotožní.
E. R. Curtiovi (1886-1956) se touto knihou podařilo napsat jedno ze stěžejních děl evropské literární vědy 20. století. Vzápětí po vydání byla přeložena do všech velkých evropských jazyků. Dokládá, že základem prakticky každé národní evropské literatury je společná latinská tradice. Před čtenářem defilují dvě tisíciletí evropských literárních dějin se všemi svými velkými jmény, od Homéra přes sv. Jeronýma k Dantovi, Shakespearovi či Goethovi. Východiskem výkladu je dokonalá filologická analýza textů. Jsou zde zpracovány všechny klíčové problémy literárních dějin, a to ve fascinujícím materiálovém záběru. Mezi nejzajímavější partie knihy patří rozbor literární "topiky", návratných obrazů, neustále se vynořujících z kolektivního podvědomí (tyto partie jsou inspirovány zejména dílem C. G. Junga). Vedle zájemců o literární dějiny má kniha svou popularitu i mezi klasickými filology, kunsthistoriky, historiky, filosofy, teology, sociology, psychology atd.
Ve své knize líčí autor především svůj vnitřní vývoj, který z něj formuje spisovatele, počínaje intenzivní četbou a studiem uměleckých obrazů až po mezilidské vztahy a setkání s významnými osobnostmi své doby.
Ve své knize líčí autor především svůj vnitřní vývoj, který z něj formuje spisovatele, počínaje intenzivní četbou a studiem uměleckých obrazů až po mezilidské vztahy a setkání s významnými osobnostmi své doby.
Snad bylo třeba pohledu zvenčí, aby mohl vzniknout tento mnohotvárný a podmanivý portrét Prahy. Jejím obyvatelům mohla zevšednět její krása a tajemnost, nelákala je temná zákoutí jejích uliček ani tajemství jejích dějin. Proto až italský bohemista Ripellino, který podle Vladimíra Holana rozuměl poezii lépe než sám Václav Černý, dokázal vytvořit arcimboldovskou koláž, v níž se dějiny prolínají s pověstmi, v níž si Hašek podává ruku s Kafkou, v níž se setkáváme s alchymisty, malíři i básníky, s Golemem, Švejkem i Rudolfem II., v níž se potkávají spisovatelé německého i českého jazyka, velicí i ti marginální. Ripellino dokázal své okouzlení Prahou a její magií zprostředkovat natolik sugestivně a nakažlivě, že se jeho kniha dočkala překladu do několika světových jazyků. Magická Praha vychází v 2., opraveném vydání. Doslov Jiří Stromšík.
Autobiografický příběh jednoho mládí, dětského pozorování světa a prvních citových otřesů dospívajícího jinocha.
Rozsáhlý esej o davové psychologii. Dvacet let psaná úvaha spisovatele, teoretika společenských věd a humanisty původem z Bulharska a nositele Nobelovy ceny za literaturu z roku 1981 Eliase Canettiho Masa a moc (1960) pojednává o tom, jak v mase jedinec ztrácí své úzkosti a zábrany, až se slastně rozplyne v davu. Masa je mu přírodní úkaz, nebezpečný živel a dravý živočich. A moc pak nástroj jejího ovládání.
Román švýcarského spisovatele řeší krizi člověka dvacátých let, krizi, již vyvolala první světová válka otřesem víry v základní lidské hodnoty a navozením „neurózy generace“. V složité formě románu, komponovaného podle autorových slov „jako kánon nebo fuga“, nalezl Hesse možnost vylíčit v několikerém pohledu život padesátiletého intelektuála tehdejší doby, jemuž se přezdívalo stepní vlk, člověka, který hledá záchranu z tehdejšího „spořádaného hřbitova“ doby v romantickém útěku k umění, snu, lásce, přičemž propadá šílenství, z něhož je jen krůček ke zločinu. Doslov napsal Jiří Stromšík.... celý text
Výbor z aforismů, úvah a esejů Eliase Canettiho.
Podtitul: soubor statí Nejdůležitější Winckelmannovo dílo, které položilo základy klasické archeologie. Uspoř., z něm. přel. a předml. naps. Jiří Stromšík. 48 s. fot. (některé barev.)
Soubor humoresek známého západoněmeckého spisovatele zavádí do pomyslné mazurské vísky Šulákov, podobné našemu Kocourkovu, a na pozadí moderního absurdního humoru rozvíjí úsměvné příběhy těžkopádných, paličatých, a přitom dobrotou srdce vynikajících venkovanů.
Novela zachycující morální a strukturální rozklad dělnické rodiny v NSR v osmdesátých letech minulého století.
Jedna z nejznámějších novel německé literatury předminulého století, jež proslavila svého autora téměř v celém světě. Chamisso v ní líčí osudy muže, jenž prodal ďáblovi za zlato vlastní stín a vyřadil se tak navždy z lidské společnosti. Je nucen bloudit osaměle v pološeru, střežit se světla i slunce a pokaždé, když se chce připojit k lidem, setká se s někým, kdo mu jeho neštěstí připomene. Ztratí přátele, lásku i radost a podléhá již téměř smutku opuštěnosti, z něhož mu žoky zlaťáků nemohou pomoci, když si konečně uvědomí, že jeho jedinou záchranou je připoutat se k přírodě.
Velká švýcarská firma vyšle douJaponska na půlroční stipendijní pobyt šest svých spolupracovníků, aby na základě svých dojmů napsali příspěvky proujubilejní sborník, jímž má být oslavenoustoulet trvání obchodních styků firmy s Japonskem. Konfrontace šesti Švýcarů se životem vzdálené země tvoří hlavní náplň románu. Každý z nich se totiž svým způsobem pokouší navázat kontakt s cizím prostředím a každý z těchtoupokusů končí neúspěchem - od komickéhounedorozumění až poutragickou krizi. Mezi zážitky ostatních účastníků a zároveň vlastně ústřední motiv celéhourománu tvoří milostný příběh švýcarskéhounovináře a japonské studentky Joko.
Dobrodružný příběh z období alžírské osvobozenecké války. Hrdina románu Hitsch Kandrian, švýcarský malíř a grafik z Curychu, si o dovolené na francouzské Riviéře poraní nohu a zůstává sám, bez manželky a syna, v Nice. Potuluje se od baru k baru, nudí se a z nedostatku jiného zaměstnání se zaplétá do milostného dobrodružství. Je červenec 1961, francouzsko-alžírská válka vrcholí. Exkluzivní prostředí světoznámého lázeňského města, plného turistů, lačnících po prázdninových radovánkách v nádherném počasí na břehu Středozemního moře, je tu konfrontováno s tvrdou realitou politických faktů, které osudově zasáhnou i do soukromého života Hitsche Kandriana.