Ivan Chvatík Knihy

Soubor přednášek významného německého myslitele, představitele filozofie existence, se zaměřuje na vymezení podstaty filozofie.

Soubor statí a přednášek a poznámek k problematice postavení člověka ve světě a v dějinách (Kacířské eseje, Platón a Evropa, Evropa a doba poevropská atd.).

Kniha je vyprávěním o putování napříč Itálií za jejími slavnými vilami. V těchto stavbách, které prosluly nejen svými architekty, nýbrž i událostmi ze všech oblastí kulturních a politických dějin, se odehrály příběhy tolikrát převyprávěné, až se staly neskutečnými. Kniha je psána nejen s vědomím, jak marná je touha zmocnit se plně těchto staveb, a to jak z vnějšku, tak zevnitř, nýbrž i s pocitem, že je třeba stále znovu se o to pokoušet. Na severu Itálie směřuje pouť k slavným vilám benátského mistra Palladia a k pitoresknímu komplexu D'Annunziově na břehu jezera Garda. Ve Florencii a jejím okolí je pozornost věnována renesančním vilám, jejichž prostory hostily osobnosti, které stály u zrodu novověké evropské civilizace. V okolí Říma mapuje kniha několik pozoruhodných vil a zahrad postavených zámožnými kardinály. Nevynechává ani bizarní "posvátny´ háj" Bomarzo. Cesta končí na Sicílii u vily Palagonia, před kterou stanul v úžasu i na ledacos zvykly´ Johann Wolfgang von Goethe.

Patočka zkoumá Masaryka z hlediska současní filosofie, srovnává jej s Husserlem, vykládá z kontextu soudobé problematiky.

Devatenáctý svazek sebraných spisů Jana Patočky obsahuje deníkové záznamy reflektující kulturní a dění a filozofické myšlení autora v letech 1946-1950, obsahuje částečně francouzské a německé texty; s Edičním komentářem (s. 567-575) a Jmenným rejstříkem (s. 578-593).

Ve svém stěžejním díle si autor položil tradiční otázku po bytí zásadně novým způsobem. To jej přivedlo k přehodnocení dosavadní filosofické tradice. Výklad lidského bytí ve světě, k němuž v tomto díle dospěl, představuje přelom, jímž se filosofii otevřely nové, dodnes nevyčerpané možnosti.

Sv. 11: Studie z roku 1946 pochází ze sbírky textů vydané autorem v roce 1950 pod názvem Holzwege. Studie promýšlí jeden z nejstarších filosofických výroků, podává jeho výklad a zdůvodňuje jeho svérázný překlad. Autor se snaží ukázat, jaký význam má promýšlení Anaximandrova výroku pro porozumění rozdílu mezi celkem jsoucího a bytím. Osvětlení tohoto rozdílu pak má přispět k odstranění zapomenutosti na bytí a zásadním způsobem pomoci překonat zmatek, v němž se nachází dnešní člověk, posedlý světovládou a bezmezným ovládnutím přírody. Přeložil I. Chvatík.

Tato sbírka obsahuje Heideggerův pokus "ukázat historii bytí jako metafyziku". Spojuje tři kapitoly z filozofova díla o Nietzschem ("Metafyzika jako historie bytí", "Náčrty historie bytí jako metafyziky" a "Vzpomínka v metafyzice") s výběrem z Vorträge und Aufsätze ("Překonání metafyziky"). Heidegger se v těchto textech zabývá klíčovými otázkami bytí a jeho historickým vývojem, přičemž se snaží překonat tradiční metafyzické myšlení. Tato díla nabízejí hluboký pohled na filozofické koncepty, které formovaly západní myšlení, a vyzývají čtenáře k zamyšlení nad podstatou existence a jejím místem v rámci metafyziky.

Ve svém stěžejním díle, Kritice čistého rozumu (1781, 1787², česky 1930, 2001, 2020), vykládá Kant podmínky možnosti poznání a stanovuje jeho možný rozsah. Do tohoto rozsahu patřil dříve též Bůh, duše a celek světa, jimiž se zabývaly příslušné obory metafyziky. Podle Kanta se Bůh, duše a celek světa nacházejí mimo hranice možného poznání, v rámci poznání však mají nezbytnou funkci regulativních idejí rozumu. Jedná se o základní spis moderní filosofie. Předložený svazek je upraveným vydáním českého překladu spisu z roku 2020. Obsahuje kompletní text druhého vydání spisu včetně všech pasáží z prvního vydání, které Kant do druhého vydání nepřevzal. Do svazku byly rovněž zařazeny Kantovy rukopisné poznámky z jeho příručního exempláře prvního vydání Kritiky čistého rozumu.

Soubor studií Negativní platonismus a Věčnost a dějinnost. Uspořádali a textologicky připravili Ivan Chvatík a Pavel Kouba. V tomto útlém spisku, který, ač byl napsán počátkem 50. let, vyšel (mimo samizdat) teprve v roce 1990, se Patočka snaží nabourat tradiční představu chápání metafyziky jako představu o strnulých, nečasových a věčně jsoucích entitách (idejích). Místo toho se snaží předložit jakousi "negativní metafyziku", která tvrdí, že ideje jsou veskrze transcendentní, neuchopitelné a především odpředmětňující, nemají v sobě kladný obsah, spíše jsou věčným "záporným plus", které překračuje každý daný obsah. Na základě těchto myšlenek kritizuje Patočka každý pozitivní nárok na pravdu jakožto uchopení toho ideji vlastního a následné ovládnutí světa, přisvojení si pravdy a vytvoření ideologie. Tvrdí totiž, že člověk je bytostí svobodnou, důstojnou, ovládající (ve smyslu vědy, ve smyslu chápání se předmětů, jejich popisování a ovládání), ale také pokornou a sloužící jakémusi vyššímu principu, který se nikdy neukáže ve své celkovosti. Ukazuje tak člověka jako bytost neustále hledající, bytost otázky a filosofie.

Významný představitel filozofie existence konfrontuje význam metafyzického způsobu myšlení v současné a antické filozofii.

Sborník příležitostných textů k poctě Jana Patočky při příležitosti výročí jeho narození a úmrtí a výročí Charty 77 v roce 2017. Příspěvky jsou životopisné i odborné. Některé jsou reedicí, jiné vznikly nově na popud editorů sborníku. Přispěli i pracovníci katedry filozofie Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Sborník chce zdůraznit nadčasovost a univerzalitu odkazu Jana Patočky i Charty 77.

Sborník textů ze stejnojmenné konference pořádané v Praze u příležitosti 90. výročí narození Jana Patočky.

Svazek sestavený ze studií fenomenologických filosofů zabývajících se již delší dobu myšlením Jana Patočky pokrývá tematicky celé Patočkovo dílo. Pozornost přispěvatelů je zaměřena především na to, co je ve filosofii Jana Patočky originálního, ať už je to jeho kritika zakladatele fenomenologie Edmunda Husserla nebo jeho velkého pokračovatele Martina Heideggera, či Patočkův vlastní pozitivní filosofický přínos, jakým je jeho učení o „třech pohybech lidské existence“, teorie „negativního platonismu“, rozvrh „asubjektivní fenomenologie“ a z těchto pozic rozpracovaná post-metafyzická filosofie dějin a analýza odkazu, který stará Evropa zaniklá ve světových válkách minulého století může nabídnout dnešnímu globalizovanému světu. Kniha vznikla při příležitosti 100. výročí narození a 30. výročí úmrtí tohoto českého filosofa. Je vhodným průvodcem Patočkovou filosofií.