Ivan Chvatík Knihy

Kritika čistého rozumu (1781) je základním spisem moderní filosofie. Kant v ní zkoumá možnosti poznání v matematice, přírodních vědách a metafyzice jakožto disciplínách, jejichž věty se neopírají o zkušenost. Na základě své teorie, v níž vymezuje podmínky možnosti poznání vůbec, pak dospívá k tvrzení, že metafyzika na rozdíl od matematiky a přírodních věd překračuje zkušenost neoprávněně, a udává podmínky, za nichž jedině může být smysluplná. Svazek je upraveným vydáním českého překladu spisu z roku 2001. Obsahuje kompletní text druhého vydání z r. 1787, včetně všech pasáží z prvního vydání z r. 1781, které Kant do druhého vydání nepřevzal. Do svazku jsou rovněž zařazeny Kantovy rukopisné exempláře. Nové vydání připravili Milan Sobotka a Jan Kuneš.

Soubor přednášek významného německého myslitele, představitele filozofie existence, se zaměřuje na vymezení podstaty filozofie.

Soubor statí a přednášek a poznámek k problematice postavení člověka ve světě a v dějinách (Kacířské eseje, Platón a Evropa, Evropa a doba poevropská atd.).

Kniha je vyprávěním o putování napříč Itálií za jejími slavnými vilami. V těchto stavbách, které prosluly nejen svými architekty, nýbrž i událostmi ze všech oblastí kulturních a politických dějin, se odehrály příběhy tolikrát převyprávěné, až se staly neskutečnými. Kniha je psána nejen s vědomím, jak marná je touha zmocnit se plně těchto staveb, a to jak z vnějšku, tak zevnitř, nýbrž i s pocitem, že je třeba stále znovu se o to pokoušet. Na severu Itálie směřuje pouť k slavným vilám benátského mistra Palladia a k pitoresknímu komplexu D'Annunziově na břehu jezera Garda. Ve Florencii a jejím okolí je pozornost věnována renesančním vilám, jejichž prostory hostily osobnosti, které stály u zrodu novověké evropské civilizace. V okolí Říma mapuje kniha několik pozoruhodných vil a zahrad postavených zámožnými kardinály. Nevynechává ani bizarní "posvátny´ háj" Bomarzo. Cesta končí na Sicílii u vily Palagonia, před kterou stanul v úžasu i na ledacos zvykly´ Johann Wolfgang von Goethe.

Patočka zkoumá Masaryka z hlediska současní filosofie, srovnává jej s Husserlem, vykládá z kontextu soudobé problematiky.

Devatenáctý svazek sebraných spisů Jana Patočky obsahuje deníkové záznamy reflektující kulturní a dění a filozofické myšlení autora v letech 1946-1950, obsahuje částečně francouzské a německé texty; s Edičním komentářem (s. 567-575) a Jmenným rejstříkem (s. 578-593).

Ve svém stěžejním díle si autor položil tradiční otázku po bytí zásadně novým způsobem. To jej přivedlo k přehodnocení dosavadní filosofické tradice. Výklad lidského bytí ve světě, k němuž v tomto díle dospěl, představuje přelom, jímž se filosofii otevřely nové, dodnes nevyčerpané možnosti.

Sv. 11: Studie z roku 1946 pochází ze sbírky textů vydané autorem v roce 1950 pod názvem Holzwege. Studie promýšlí jeden z nejstarších filosofických výroků, podává jeho výklad a zdůvodňuje jeho svérázný překlad. Autor se snaží ukázat, jaký význam má promýšlení Anaximandrova výroku pro porozumění rozdílu mezi celkem jsoucího a bytím. Osvětlení tohoto rozdílu pak má přispět k odstranění zapomenutosti na bytí a zásadním způsobem pomoci překonat zmatek, v němž se nachází dnešní člověk, posedlý světovládou a bezmezným ovládnutím přírody. Přeložil I. Chvatík.