Wolfgang Hildesheimer Pořadí knih

Mozart Wolfganga Hildesheimera (1916–1991) vyvolal velký ohlas již v době svého prvního vydání v roce 1977. Jedinečnost a novum díla tkví v pohledu na tohoto hudebního génia, v principiální odlišnosti od všech předchozích uměleckých biografií. Wolfgang Hildesheimer není jen veliký znalec Mozartovy hudby, je to především skvělý spisovatel, brilantní stylista, se schopností formulovat jak obecné otázky po smyslu tvorby, tak ty, které nás vedou k jejímu pochopení. Kombinací historického, stylově-analytického a psychologického přístupu nám otvírá pohled na génia, začínající tam, kde ostatní autoři zpravidla končí: tradiční životopisné polohy mu slouží nejen k tomu, aby rekonstruoval obraz člověka-umělce, ale i k tomu, aby našel odpovědi na otázky související s Mozartovou tvorbou. Hildesheimer rozbíjí sentimentální „legendu“ o dokonalém géniovi, odhaluje nám sociální strukturu společnosti Mozartovy doby, tragiku jeho osobnosti i zcela nové a překvapivé skutečnosti. Naše edice je doplněna o rozsáhlou mozartovskou ikonografii a esej Ivana Vojtěcha.

Sir Andrew Marbot (1801–1830) byl anglický šlechtic, především však zřejmě první skutečný kritik výtvarného umění, který sám sice nebyl tvůrcem, ale malířství rozuměl jako senzitivní člověk. Dovedl se zamýšlet nad vztahem umělce a jeho díla a patrně jako první si položil otázku, která vlastně dodnes nebyla zodpovězena: „Umělec hraje na naši duši, kdo však hraje na duši umělcovu?“ Dva roky po jeho záhadné smrti byl vydán výbor z jeho celoživotních Zápisků, v nichž nesystematicky soustředil své názory na malířství a umění vůbec. Během svého života a cest do Paříže, Německa a zejména Itálie se setkal s celou řadou slavných současníků: s Goethem, Byronem, Berliozem, Blakem, Corotem, Delacroixem či Turnerem, na něž pohlížel obdivně i tvrdě kriticky, což se nebál vyslovit nahlas. Byl také milencem Goethovy snachy a Byronovy milenky.

Ironické a satirické povídky, jejichž tématem je kultura a její přijetí. Motivy, ktere zde Hildesheimer objevuje a rozvíjí, se dále objevují předevšim v jeho dramatech, která se dají přiřadit k žánru absurdního divadla.

Povodeň / Günter Grass -- Rekviem za nesmrtelného / Martin Walser -- Sebeobviňování / Peter Handke -- Zpoždění / Wolfgang Hildesheimer Čtyři ukázky západoněmeckého dramatu nejsou souborem, ve kterém by byly reprezentativně zastoupeny všechny formy západoněmecké dramatické tvorby. Hry G. Grasse (nar. 1927), M. Walsera (nar. 1927) a W. Hildesheimera (nar.1916) jsou ukázkou absurdního dramatu. Hra mnohem mladšího P. Handkeho (nar. 1942) je příkladem mluvené hry. Všechny hry však spojuje jedno: nespokojenost s tím, jak člověk vypadá a jak se projevuje.