Gianfranco de Turris Pořadí knih (chronologicky)

An intimate portrait of Evola and his wartime activities that rebuts many of the Fascist pseudo-myths about him--

Ve třicátých letech se J. R. R. Tolkien, veden svou profesí i zájmem o starou literaturu, pokusil přebásnit staroanglickým aliterativním veršem nesmrtelný příběh o králi Artušovi. Podle svědectví jednoho z blízkých přátel šlo o velice úspěšný pokus, ale ani nadšená chvála tohoto čtenáře nepřiměla Tolkiena k tomu, aby text dokončil. Podle všeho jej definitivně opustil v roce 1937, kdy vyšel Hobit. Text z pozůstalosti zpracoval jeho syn Christopher, opatřil komentáři, v nichž cituje klasická zpracování artušovské látky i staroanglické básně, které se k tomuto cyklu vztahují. Tolkienova báseň vyjde v bilingvní česko-anglické verzi.

Vzpoura proti modernímu světu je jedním z opomíjených, ale i velice kontroverzních literárních milníků 20. století. Rozvádí zdrcující kritiku moderního Západu, založeného na konzumu a sekularismu, masové konformitě a průměrnosti, jež staví do kontrastu s aristokratickým heroismem a náboženským rozjímáním. Ideál společnosti vidí v nadčasové Tradici duchovních proudů předmoderního světa, kdy božské a numinózní ještě bylo součástí lidského života. Autorem Vzpoury je italský baron Julius Evola (1898–1974). Krátce a intenzivně koketoval s dadaismem a filosofickým idealismem, aby se následně obrátil k studiu hermetismu a esoterismu. Po obeznámení s dílem Reného Guénona přijal stěžejní ideje jeho integrálního tradicionalismu. Vstoupil do polemik s fašistickým režimem, doufaje, že se mu jej podaří naklonit své vizi. Po válce byl obvinění z obhajoby fašismu zbaven a do konce života se těšil pověsti vůdčího literáta na poli duchovní vědy. Evola v tomto svém opus magnum překonává dobový historicismus a tvrdí, že prostřednictvím profánního Západu dochází k pádu lidstva z bytostí „stvořených na obraz Boží“ na bezduché roboty. Ve svém monumentálním veledíle Vzpoura proti modernímu světu představuje svou vizi metafyziky dějin.