Pier Paolo Pasolini Knihy

Pier Paolo Pasolini (1922 – 1975) je znám především jako režisér dnes již klasických filmů světové kinematografie Accattone, Evangelium svatého Matouše, Teoréma nebo kontroverzního snímku Salo aneb 120 dnů Sodomy. On sám se však pokládal hlavně za básníka a psaní veršů se věnoval průběžně po celý, bohužel předčasně ukončený život. Dosud byl český čtenář seznámen s jeho básnickou tvorbou jen fragmentárně, např. z Mikešova překladu sbírky z roku 1957 Gramsciho popel. Prvý rozsáhlý průřez jeho básnickým dílem přináší až tento svazek zahrnující ukázky ze všech jeho sbírek, včetně těch, které psal ve furlanském dialektu, jenž byl nářečím jeho milované matky (např. sbírka Básně v Caserse, 1942). Těžištěm tohoto dvojjazyčného souboru básní v překladech Alice Flemrové a Tomáše Matrase, který reprezentativní výbor rovněž uspořádal a doprovodil úvodní studií, je autobiografická a konfesijní kompozice Il poeta delle ceneri / Básník popela, v níž Pasolini odhaluje skryté pravdy o politické a ekonomické moci a o důvodném riziku rozpadu moderní a postmoderní společnosti. Svazek výtvarně obohacují grafické listy Giovanniho Battisty Piranesiho.

La trama di Una vita violenta mi si e fulmineamente delineata una sera del ’53 o ’54... C’era un’aria fradicia e dolente... Camminavo nel fango. E li, alla fermata dell’autobus che svolta verso Pietralata, ho conosciuto Tommaso. Non si chiamava Tommaso: ma era identico, di faccia, a come poi l’ho dipinto... Come spesso usano fare i giovani romani, prese subito confidenza: e in pochi minuti mi racconto tutta la sua storia.

Pier Paolo Pasolini (1922–1975) je světově proslulý režisér, který během svého života vytvořil také rozsáhlé literární dílo. V esejích má čtenář možnost se seznámit s jeho vyhraněnými názory na umění, náboženství, erotiku, politiku a svět vůbec. Texty jsou výrazně polemické, racionální, často se objevují teoretické argumenty inspirované dobovým strukturalismem. Kniha sestává ze dvou sbírek: Korzárské spisy (1975) a Luteránské listy (1976). Píše o ustrnulé levici, buržoazii, církvi a také o všem tom, co je podle jeho mínění spojeno s pokračováním fašismu.

Dvě rané autobiograficky laděné prózy jedné z nejvýraznějších osobností poválečné italské kultury. Jsou lyrickou evokací autorova dospívání v rodném Furlansku, kde se Pasolini musel vyrovnávat se svou homosexuální orientací.

Popis poválečného života mladých italských bezdomovců, kteří si na živobytí vydělávají krádežemi. Román Darmošlapové z roku 1955 je prvním prozaickým dílem Piera Paola Pasoliniho. Dodnes patří k nejvydávanějším, snad pro svou schopnost přeměnit skutečnost, v níž tolik předchozích i pozdějších umělců našlo jen bezútěšnost, v akt víry. V prostředí římských periférií zaplavených sluncem, hejny kluků a bídou objevuje Pasolini vitalitu, která podmiňuje budoucnost Obrazy ze života, pikareskní příhody skupiny chlapců ve světě zápasícím v letech po druhé světové válce o holou existenci, o kus chleba, krádeže ve skladišti starého železa, noční toulky neřestnými římskými parky, horké dny u špinavé říčky, hlad a neustálá honba za trochou peněz, jež umožňují vstup do světa kratičkých radostí předměstské herny, a věčná hrozba policie: životní síla měřená rizikem a každou porážkou, síla, jež se násobí jasnými okamžiky ryzí lidskosti, průhled z prehistorie do historie člověka. To je ruka, kterou autor podává čtenáři, aby ho provedl lidským bludištěm. Při nedlouhém putování objeví čtenář nepříliš známý svět plný vnitřního napětí, humoru a krutosti a děj ve stejné míře neodvratný jako nepředvídatelný, od něhož se bude jen nerad vzdalovat.

Pier Paolo Pasolini je pro italské prostředí postava vpravdě ikonická, uctívaná levicí i částí katolíků, komentovaná intelektuály i využívaná v popkultuře. V českém prostředí má jeho jméno stále nádech jakési skandálnosti a okrajovosti a jeho dílo je známo jen částečně. Tato kniha chce nejen zaplnit jednu z mezer v poznání Pasoliniho, ale také propojit, co je v jeho českém vnímání stále odděleno: jeho dílo filmové a literární, jeho levicovost a jeho křesťanství. Přináší totiž výbor textů, které předcházejí nebo doprovázejí, komentují a zrcadlí jeho tři biblické filmy. Za film La Ricotta (1963) byl Pasolini odsouzen jakožto rouhač; za Evangelium svatého Matouše (1964) obdržel katolickou cenu; scénář k filmu Svatý Pavel už nerealizoval. Plánované filmy jsou tedy tři, realizované však vlastně také tři, neboť jako „doprovodný“ film k Evangeliu Pasolini natočil dokument Obhlídky v Palestině, v němž komentuje své dojmy ze Svaté země a své rozhodnutí natočit Evangelium raději doma v Itálii. Pasolini chápal své scénáře jako plnohodnotná literární díla a samotné natáčení pak komentoval v řadě básní, takže literárnost a filmovost se neustále potkávají.

Sbírka vesměs rozlehlejších lyrickoepických veršů italského básníka, filmového režiséra a scenáristy (nar. 1922), která je pokládána za jedno z reprezentačních děl nové básnické generace. Vzrušivě postihuje problémy a rozporné city soudobé italské společnosti i člověka žijícího vní svou dobu.

Román italského spisovatele a neméně známého filmového scenáristy a režiséra (nar. 1922), jednoho z hlavních představitelů italského neorealismu. Podává pravdivý a úděsný obraz života v římských kolonkách a bídy obyvatel periférie, která je od narození poznamenává. Děj se odvíjí vmistrných dialozích mezi skupinou předčasně dospělých mladých lidí, už od nejútlejšího dětství narušených a odcizených společnosti.

In Danger reveals the literary life of internationally renowned filmmaker Pier Paolo Pasolini.