Kateřina Pošová Knihy

Stručný přehled filmové práce Jiřího Menzela.

Autentické životní vzpomínky poznamenané pobytem v německých koncentračních táborech. Knížka předkládá životní příběh překladatelky a filmové novinářky Kateřiny Pošové. Její autobiografické vzpomínky zaznamenala publicistka Pavla Frýdlová. Vzpomínky začínají na začátku 20. století na Slovensku, odkud Pošová pochází. V širokém záběru představují její širší příbuzenstvo, rodiče a prarodiče i celkově život v židovsko - maďarské rodině. Zásadní zlom do jejího života vnesla 2. sv. válka, během níž byla ona (i její rodina) deportována do Osvětimi a jiných koncentračních táborů. Zážitky z této doby popisuje autentický deník, který tvoří jádro celé knihy. Začíná v prosinci 1944 a je celý psaný tatínkovi, o němž autorka nevěděla, že v koncentračním táboře zahynul. Poslední část knížky zachycuje soukromý život po válce, manželství, rodičovství i profesní život překladatelky a novinářky.

Chcete mít prachy? Chcete zbohatnout? Určitý návod vám podá Rita Ratkai, která se zkrátka nenarodila jako milionářský spratek, ale spatřila světlo světa v jedné bídné proletářské čtvrti Budapešti. Je posedlá jediným cílem: vyhrabat se z tohoto prostředí za jakoukoli cenu a stát se milionářkou! Po maturitě pracuje ve zdravotnictví a v zahr. obchodě. Stane se letuškou a odtuď se vrhá na cizinecký cestovní ruch. Rita opravdu zbohatne, ale nakonec o všechno příjde a splácí mnohamilionové dluhy. Nekonvenční román je psaný v první osobě, poněkud vulgárním velkoměstským slangem. Autorka nás seznamuje s osudem Rity od dětství, od padesátých let do současnosti. Líčí s otevřeností, s trochou cynismu i humoru její zážitky, pocity, reakce, dojmy a názory. Jde o subjektivní dokument doby, popisující všední život v podmínkách "socialistického tábora" i "raného kapitalismu".

Stěžejní dílo významného maďarského spisovatele, jemuž byla udělena v roce 2002 Nobelova cena za literaturu. V Kertészově díle je zobrazen koncentrační tábor z pohledu patnáctiletého chlapce a líčen ve stylu téměř nezúčastněného věcného kronikáře. Název odkazuje na stav kolektivního osudu, v němž je člověk zbaven možnosti individuální volby. Z maďarštiny přeložila Kateřina Pošová.

Na sklonku roku 2002 poctila Švédská královská akademie Imreho Kertésze Nobelovou cenou za literaturu, se zvláštním zřetelem k jeho prvotině Člověk bez osudu. O svém dalším románu Fiasco Kertész říká: „Svoji zásadu žít a psát stále týž román rozhodně neopouštím. Fiasko vyvěrá ze stejného pramene jako Člověk bez osudu, a třebaže se jeho tok vine jinudy, oko pozorného čtenáře dozajista rozpozná to místo, kde se obě větve posléze sjednotí.“