Homère Knihy

Vrcholné dílo antického období. Ilustroval Karel Vodák.

Po vítězství v trojské válce díky lsti s dřevěným koněm se Odysseus a jeho přátelé vracejí domů. Bohové je však na zpáteční plavbě těžce zkoušejí, takže zestárlý a utrmácený Odysseus se dostane ke břehům rodné Ithaky až o dalších deset let později. Znovu musí čelit nebezpečí... Klasické příběhy v této edici, plné napětí a nečekaných zvratů, jsou napsány svěžím a srozumitelným jazykem a doplněny nevšedními ilustracemi, které dětské čtenáře jistě potěší.

Slepý Melésigenés hľadal prostriedky na živobytie, no získaval obdiv a sympatie od ľudí, ktorí ho podporovali. V Kýme ho presvedčili, aby požiadal mestskú radu o pomoc a stal sa básnikom mesta na útraty obce. Rada však návrh odmietla s tým, že „homérov“ (slepcov) živiť nebude, a tak Melésigenovi ostalo meno Homéros. Odtiaľ odišiel do Fókaie a neskôr na ostrov Chios, kde sa živil ako učiteľ a básnik. Na Chiu prežil šťastné obdobie, zložil množstvo básní a stal sa známym v celej Hellade. Neskôr cestoval po Grécku a zložil eposy Ílias a Odysseia, pričom svoj život zakončil na ostrove Ios. V druhej polovici Odysseie, ktorá je súčasťou tejto publikácie, Faiáci doplavia Odyssea do vlasti. Po príchode na Ithaku sa stretáva s bohyňou Athénou, ktorá mu radí, aby sa najprv ako žobrák oboznámil so situáciou vo svojom kráľovstve a pripravila mu plán pomsty voči spupným ženíchom. Odysseus sa pustí do príprav na boj o svoje postavenie a rodinu. Medzitým sa domov vracia jeho syn Télemachos a manželka Pénelopé odoláva ponukám ženíchov na vydaj. Publikácia obsahuje aj Hérodotov životopis Homéra a druhú časť štúdie Ivana Janeka, ktorá približuje jednotlivé časti eposu.

Podľa životopisu, ktorý je pripisovaný Hérodotovi, sa Homéros narodil v Smyrne. Jeho matka Krétheis ho pomenovala Melésigenés, pretože sa narodil pri rieke Melés. Po vyrastení sa stal učiteľom a neskôr sa vydal na plavby do cudziny. Po chorobe na očnú chorobu sa liečil na Ithake, kde sa oboznámil s príbehmi o Odysseovi. Po vyliečení sa opäť plavil, no po príchode do Kolofónu oslepol. Odvtedy sa venoval iba skladaniu básní, ktoré prednášal na oslavách. Možno práve jeho nešťastie a pobyt na Ithake viedli k vytvoreniu jedného z jeho výnimočných diel, eposu Odysseia. V ňom rozpráva o strastiach Odyssea počas jeho návratu z trójskej vojny. Jeho syn Télemachos a manželka Pénelopé čakajú na jeho návrat, no ich život komplikuje množstvo ženíškov, ktorí sa uchádzajú o Pénelopu. Télemachos sa rozhodne odísť a zistiť niečo o otcovi, pričom ho podporuje Athéna. Odysseus sa snaží vrátiť domov k Pénelope a Télemachovi, no musí prekonať množstvo prekážok, než sa dostane na Ithaku. Kniha obsahuje štúdiu Miloslava Okála, ktorá sa zaoberá problémami homérskych básní a ich ohlasmi, a prvú časť štúdie Ivana Janeka, ktorá skúma otázky Homérových eposov a obdobie po trójskej vojne.

Pro mladé čtenáře upravený jeden z nejstarších řeckých eposů o trojské válce a jejích hrdinech.

Ílias líčí dramatickou epizodu ze závěru trojské války. Poté co uražený Achilleus odmítá účastnit se dalších bojů, zdá se, že Řekové, kteří již desátý rok obléhají hradby mocné Troje, utrpí porážku. Když ale padne Achilleův přítel Patroklos, nejslavnější hrdina antické mytologie se vrací do boje a v souboji na život a na smrt zabije Hektora, nejmocnějšího trojského bojovníka. O pádu Tróje je rozhodnuto.

Tato kniha je převyprávěním Ilias od Homéra. Nejdříve je v ní stručně popsána doba před válkou a její začátky, zbytek knihy se podrobně zabývá rokem desátým.

Převyprávěné vydání slavné Homérovy epické básně, která líčí dobrodružství řeckého hrdiny Odyssea a jeho osudy po návratu na ostrov Ithaku, kde jako vládce zanechal svou ženu Penelopu.

Volný překlad částí Homérovy Iliády, pojednávajících o Achillovi, doplňují kulturně-historická analýza významu antického hrdiny a psychoanalytický výklad řecké mytologie. Interdisciplinární text se pokouší vřadit antický příběh do širších ideových a kulturních souvislostí. Český filozof interpretuje klasický příběh řecké mytologie o Achillovi. Kniha vychází za podpory honorárního konzula ČR v Hamburku pana Roberta Vogela, zvláštní poděkování patří panu Karlu Trinkewitzovi. Pravopisná podoba cizích slov (zejména antických jmen) je ponechána v autorově znění.