Arno Schmidt, jehož experimentální próza ho etablovala jako předního modernistu německé literatury 20. století, se snažil rozvinout moderní prozaické formy, které by lépe odpovídaly fungování vědomé a podvědomé mysli. Ovlivněn Jamesem Joycem a Sigmundem Freudem, zkoumal morfémy jazyka, které odhalují podvědomé touhy, a obohacoval svou složitou a často náročnou tvorbu invenčním jazykem. Jeho díla, plná rabelaisovského humoru a hlubokého závazku k lidským intelektuálním úspěchům, jsou svědectvím jeho rozsáhlého samostudovaného poznání.
„Krátkým“ románem Republika učenců z roku 1957 pokračuje nakladatelství Opus ve vydávání děl jednoho z nejpodivuhodnějších solitérů německé literatury Arno Schmidta (1914–1979). Pro čtenáře, kteří jeho tvorbu sledují, bude tento román nesporným překvapením, pro ty, kdož ho ještě nečetli, fascinujícím úvodem do jeho osobitého světa.
Zwei Endspiele, die das Grauen des Krieges vergegenwärtigen. In LEVIATHAN würfeln die letzten Kriegstage des Jahres 1945 eine Schar Verlorener zusammen. Der Schauplatz: ein Güterwaggon, der am Schluß der Katastrophe auf einer zerstörten Brücke hängenbleibt und die todgeweihten Insassen zwischen Himmel und Abgrund aussetzt. In SCHWARZE SPIEGEL durchstreift der letzte Überlebende des drit-ten Weltkriegs die von A-, B- und C-Waffen verwüstete Gegend zwischen Hamburg und Soltau. In beiden Texten - LEVIATHAN war die erste Publikation Arno Schmidts 1949, SCHWARZE SPIEGEL erschien zuerst 1951 - verarbeitet der Autor Kriegserfahrungen und räsoniert über die Chancen der menschlichen Gattung. Rückblickend im einen, mit unheilvoller Prophetie im anderen Fall. In der besten aller Welten bleibt der Mensch des Menschen schlimmster Feind.
Reprint der von Arno Schmidt autorisierten Erstausgabe von 1965
Vor 40 Jahren veröffentlichte Arno Schmidt sein wichtigstes Werk, Zettel's Traum: 1334 DIN-A-3-Seiten stark, über zehn Kilogramm schwer und als Faksimile vervielfältigt. Schmidts eigene Befürchtung – »Es wird sich nicht mehr setzen lassen« – hatte sich bewahrheitet. Vor dem komplexen Layout des dreispaltigen Romans mit seinen zahlreichen Randglossen kapitulierten Setzerei und Verlag. Nun endlich erscheint Zettel's Traum, das Werk, das Arno Schmidt auf einen Schlag berühmt machte, als gesetztes Buch. Jahrelange Arbeit von Setzern, Editoren und Korrektoren war nötig, um einen lesefreundlichen Schriftsatz herzustellen, ohne den Charakter des »Überbuchs« (Arno Schmidt) zu verändern und seine Eigenheiten zu glätten. Mit dieser Ausgabe gilt es, einen Riesenroman neu zu entdecken: Er erzählt die Liebesgeschichte zwischen dem alternden Schriftsteller Daniel Pagenstecher und der sechzehnjährigen Franziska Jacobi und von Leben und Werk Edgar Allan Poes. Er entwirft eine eigene Literaturtheorie in der Nachfolge Sigmund Freuds und entwickelt wie nebenbei eine neue Rechtschreibung, die zum Beispiel die wahren Eigenschaften eines »Pleas'-see=Rocks« enthüllt. In Zettels' Traum finden Arno Schmidts Bemühungen um eine moderne Prosaform und eine angemessene sprachliche Abbildung des menschlichen Bewusstseins ihren vorläufigen Höhepunkt.
Krátký román Brandovo blato z roku 1951 úzce souvisí s dalším „krátkým“ románem Ze života fauna (1953), který v českém překladu vyšel minulý rok, a také s prózou Černá zrcadla (1951) obsaženou v českém souboru raných Schmidtových próz Leviatan (Opus 2011). Tyto tři uvedené texty zachycují jak válečná německá apokalypsa a její poválečné dozvuky nadobro poznamenaly život jedince i celé společnosti, a manifestují autorův pesimistický názor na vývoj lidského společenství. Text má deníkový charakter, kompozice je ovšem složitější: kříží se tu časové roviny a proplétají autobiografické prvky ze života de la Mote-Fouquého i Arno Schmidta.
Ein 46-jähriger Lohnbuchhalter macht mit seiner Freundin, einer Designerin, einen Automobilausflug: mit der Isetta von Nordhorn nach Giffendorf in der Lüneburger Heide. Dort bewirtet sie Tante Heete, die lebensfrohe, aber etwas vereinsamte Witwe. Das ist die ganze Geschichte. Sie erzählt vom Wirtschaftswunder, das an den kleinen Angestellten vorbeigeht, und von den erotischen Obsessionen unseres Alltags. In ihrem Kern birgt sie ein Stück Science-fiction, eine Utopie, die auf den Ungeist des Kalten Krieges reagiert: ›KAFF‹ ist ein literarisches Prisma der westdeutschen fünfziger Jahre.
V Leviatanovi, který je ztělesněním zlovolné moci chaosu ovládající svět, nejde jen o nesmlouvavé vyrovnání s nacismem, ale i s různými náboženskými a filozofickými systémy, náhledy do geometrických a kosmologických teorií odhalují vratké základy lidského chápání. Velký odstup od reality, jež ho obklopuje, je charakteristický pro vypravěče Přesídlenců, jednoho z nejlepších zachycení přesunu miliónů utečenců a vyhnanců z východu, jež Schmidtovou metodou mozaikovitého vyprávění načrtává i milostný příběh. Ten nechybí ani Černým zrcadlům, líčícím svět pět let po nukleární katastrofě, kterou, jak se zdá, přežil jediný člověk. Žádnému z textů nechybí hořká, kousavá ironie a humor, tak typické pro autora přesných, zkratkovitých, ale i poeticky hutných popisů reality, jež nemají v německé literatuře obdoby.
