Walter Matthias Diggelmann Knihy

Román o bezcharakterním obchodním spekulantovi z pera mladého švýcarského (curyšského) spisovatele, autora zaměřujícího se na kritiku soudobé švýcarské společnosti. Harry Wind, úspěšný spekulant, který dovede stejně dobře vydělávat na nákupu zastaralých amerických letadel pro švýcarskou armádu jako na prodeji sádrových trpaslíků, dostává se zlomyslnosti osudu do podezření, že dodal sovětské rozvědce důležitý materiál o švýcarské armádě, je zatčena vyslýchán. Jeho výslech ve "fešáckém" vězení, který odhaluje nečisté praktiky jeho obchodního podnikání, je souboj dvou vynikajících mozků, obviněného Winda a vyslýchajícího policejního úředníka, jehož se bezděčně účastní i intelekt čtenářův.

Román Pozůstalost popisuje "anatomii jednoho skandálu", který se udál v nedávné době ve Švýcarsku. Dvacetiletý mladík zjistí, že muž, který ho vychoval, nebyl jeho otcem: jeho rodiče jsou mrtvi, zavražděni. Zjištění této skutečnosti ho staví před otázky, které jsou jeho okolí na výsost nepříjemné. Mladý muž skoncuje se svým dosavadním životem a s vášnivým úsilím se pokouší objevit pravdu o smrti svých rodičů a usvědčit viníky. Zjišťuje spoustu šokujících faktů. Proč nemohli jeho rodiče nalézt ve Švýcarsku útočiště? Jak je možné, že ti, kteří kdysi veřejně sympatizovali s německými nacisty, pořádají dnes protikomunistické štvanice? Autor prohledává archívy, vyšetřuje účastníky, prokládá svá odhalení dokumenty a autentickými dopisy. Výsledkem je "vymyšlená zpráva o skutečnosti", napínavá od první do poslední řádky, která se dotýká jednoho z nejožehavějších problémů z nedávné minulosti neutrálního evropského státu. "Nemyslím," říká W. M. Diggelmann, "že mám jiný úkol, než měli kdysi pohádkáři a jarmareční písničkáři. Myslím jen, že je dnes už vyloučeno říkat: Byla jednou jedna země..."

"Als Die Hinterlassenschaft von Walter Matthias Diggelmann 1965 im Münchner Piper-Verlag erschien - der Schweizer Benziger-Verlag wollte das in verschiedener Hinsicht unzeitgemässe "Pamphlet" trotz Vertrag nicht publizieren -, wurde der Roman in der Schweiz umgehend zu einem literarischen und politischen Ereignis und sein Verfasser im eisigen Klima des Kalten Kriegs systematisch in die kommunistische Ecke gedrängt. Der "erfundene Tatsachenbericht" verschränkte mit ästhetischen Verfahren der Dokumentarliteratur den Antisemitismus und die restriktive Flüchtlingspolitik der Schweiz in den Dreissiger- und Vierziger­jahren mit dem helvetischen Antikommunismus der Fünfziger­jahre. Noch vor Alfred A. Häsler, Max Frisch oder Niklaus Meienberg lancierte Diggelmann als einer der prononciertesten Repräsentanten der Littérature engagée mit seinem wichtigsten Roman die Kontroverse um die öffentliche Funktion der Literatur in der Schweiz neu."--Back cover

Die Entstehung des Romans Filippinis Garten verdankt sich einem Zufall. Auf dem Weg ins Tessin begegnet Walter Matthias Diggelmann in Thusis einer entfernten Verwandten und erfährt von ihr, dass sein Stiefvater gestorben ist. Niemand hatte es für nötig befunden, ihn von dessen Ableben in Kenntnis zu setzen. Einmal mehr wird Diggelmann mit brutaler Deutlichkeit vor Augen geführt, dass er, der uneheliche Sohn seiner Mutter, in dieser Familie ein Aussenseiter ist. Wie immer, wenn Schmerz und Zorn ihn übermannten, setzte Diggelmann sich hin und versuchte das Erlebte literarisch zu verarbeiten. Entstanden ist ein Roman, der sich inhaltlich wie stilistisch von seinen früheren Werken unterscheidet. Erstmals steht in Filippinis Garten nicht die Suche nach dem Vater im Vordergrund, sondern die Auseinandersetzung mit der Mutter, die ihn zwar geboren, aber, wie er es empfand, nie ganz akzeptiert hatte.

Román Ale tá čerešňa existuje je príbehom úspešného autora filmových a televíznych scenárov, muža, ktorý uprostred svojho života s trpkosťou zisťuje, že „sa nenaučil, aby bol milovaný". Cesta k tomuto sebapoznaniu nie je priama, dozvedáme sa o nej cez príbehy iných ľudí, ktoré odzrkadľujú hrdinovu životnú krízu, jeho úzkosť, že zlyhá ako človek i ako tvorca. Hrdina napokon vďaka svojmu priateľovi a najmä mladej priateľke nachádza východisko zo životných kolízií, ako aj nový zmysel života. Filippiniho záhrada organicky dopĺňa predchádzajúcu prózu a súčasne dokresľuje obraz a život samého autora. Spisovateľa a hrdinu románu ziirišského architekta Štefana okrem životopisných faktov spájajú aj podobné črty povahy a temperamentu: túžba po dobrodružstve, impulzívnosť a duševný maximalizmus. Ked sa Štefan dozvie o smrti svojho otčima, v jeho duši sa začne odvíjať niť spomienok na detstvo, na komplikované a nikdy nedoriešené vzťahy s matkou a s ostatnou rodinou. Do útulnej reštaurácie, do Filippiniho záhrady, kde hrdina so svojou mladou ženou trávi večery, vtŕhajú spomienky na dávnu i nedávnu minulosť. Za idylickou Filippiniho záhradou sa otvára pustatina duševnej lability, narušených rodinných vzťahov a zlomených osudov.

Vorher erschienen unter dem Titel: Die Jungen von Grande Dixence.

Ein Zwanzigjähriger entdeckt, dass der Mann, der ihn aufgezogen hat, gar nicht sein Vater ist. Sein Eltern sind tot, in einem Konznetrationslager umgebracht. Diese Entdeckung lässt ihn viele Fragen stellen, die seiner Umwelt höchst unangenehm sind. Er erfährt vieles, noch Schockierenderes. Warum konnten seine deutschen Eltern in der Schweiz keinen Schutz finden?