Sborník, jehož cílem je kritická reflexe posledních tří desetiletí české společnosti z hlediska demokracie, sociální nerovnosti, vztahu k minulosti a k Západu, ekologické udržitelnosti nebo digitalizace.
Editory sborníku jsou politolog Petr Drulák a právník Petr Agha.
Společně s nimi do knihy přispěli historička umění Milena Bartlová, filozofové M. Dokupil Škabraha a M. Hauser, politologové A. Durnová, J. Fiala a O. Slačálek a socioložka T. Stöckelová.
Předkládaná kniha kriticky zkoumá teorie předního právního filozofa Roberta Alexyho. Jak se shoduje převážná část právnického akademického světa, představují Alexyho teorie nejen zásadní a klasické dílo německé ústavní teorie, ale především teorii, která významně přispěla k rozvoji normativně zakotveného, postpozitivistického vnímání a analýzy ústavněprávních systémů. Alexyho teorie znamenají základní stavební kámen každé seriózní diskuse o ústavních právech stejně jako debaty o rozvoji ústavního práva a právní argumentace obecně.Tato publikace se zabývá nejen teoretickými, etickými a politickými tématy, zaměřuje se také na praktické otázky výkladu práva. Otázky, které si autoři této knihy kladou, se tedy týkají jak definice a koncepce ústavních, lidských a základních práv, tak Alexyho pokusu o vymezení struktury a obsahu ústavních práv stejně jako jeho snahy o stanovení limitů a rozsahu základních práv.
V publikaci její autoři mapují některé z osudů devětaosmdesátého – ať už jako étosu, souboru hodnot či události otevírajícího pole pro aktualizaci různých potencialit vývoje – v českém veřejném prostoru. Ptají se, kde přebývá devětaosmdesátý, přičemž přebývání v sobě skrývá dvě podoby. Může naznačovat pátrání po posledních zbývajících prostorech, kde lze devětaosmdesátý ještě nalézt, ale také identifikaci míst, kde devětaosmdesátý přebývá v tom smyslu, že je ho tam přespříliš. To je rámec, ze kterého vycházejí jednotlivé studie v knize. Ty promýšlejí ideu revolučního období jako času otevření široké škály možností společenského vývoje, věnují se konkrétním diskursům vycházejícím z revoluční situace či ovlivněným dědictvím devětaosmdesátého a zaměřují se i na porevoluční společenská štěpení a na jejich souvislost se současnými interpretacemi historických událostí.
Vzestup moderních států a kapitalistických tržních ekonomik zásadním způsobem přispěl k rozmachu myšlenky lidských práv a jejich přijetí politickými a kulturními tradicemi na celém světě. Lidská práva se stala jednou z dominantních globálních ideologií. Můžeme tedy říci, že vítězství myšlenky univerzálních lidských práv (a jejich všudypřítomnost) znamená, že pomáhají vyřešit a překonávat kulturní a společenské konflikty i různost zájmů a dokážou smířit střety myšlenkových proudů? Takový závěr by jistě byl uklidňující, avšak zpravodajské kanály nás denně informují o opaku. Skutečnost, že existuje mnoho perspektiv, nutně neznamená, že existuje nekonečné množství odlišných perspektiv. A také to neznamená, že je třeba se některých ideálů vzdát. Namísto otevřené a kritické debaty o roli, funkci a základech, na kterých lidská práva stojí, nám však mainstreamový lidskoprávní diskurz neustále opakuje omezený počet upokojujících banalit. Tyto slogany se staly mantrou, jež provází debaty o roli lidských práv ve světě. V důsledku takto vedené debaty potom mnozí nerozumějí tomu, proč jiní nesouhlasí s myšlenkou univerzálních lidských práv. Tato kniha sleduje inherentní napětí v konceptu lidských práv a vytváří paralely mezi různými tradicemi a myšlenkovými systémy ve snaze najít prostor pro efektivní komunikaci mezi kulturami, chápanými jako celky jak ve smyslu geografickém, tak i politickém, filozofickém a náboženském.
Žijeme v éře globálního obchodu na globálních trzích, globální komunikace, globálního cestování a globální migrace, globálních společností i globálního ničení životního prostředí. I když je globalizace všeobecně přijímána jako nové paradigma společnosti, zůstává v obecném diskurzu pozoruhodně vágní. Existuje mnoho teoretických konceptů, které ukazují, jak se globalizace podílí na transformaci moderní společnosti a erozi jejích tradičních pilířů – zejména moderního státu. Proměnu moderního státu v podmínkách globalizace lze asi nejlépe vystihnout jako destabilizaci tradičních definičních znaků státu: území, obyvatelstva a správních struktur. Strukturální změny, ke kterým nyní dochází, v mnoha důležitých ohledech vyjadřují jasný rozchod s bezprostřední minulostí symbolizovanou ideou moderního státu, jak ji popsal např. Max Weber. Často se navíc zdá, jako by idea tradičního moderního státu nebyla v současné době už smysluplná – a o to méně se dala prakticky realizovat. Tým autorů této publikace, jejž tvoří přední čeští filozofové, právníci, politologové a sociologové, představuje různé pohledy, které odrážejí aktuální debaty na téma role a funkce moderního státu v době globalizujícího se světa. Tato kniha si klade za cíl nejen zprostředkovat složitost, význam a nejednoznačný charakter procesu globalizace, ale i zachytit jeden z možných způsobů, jak můžeme popsat a vysvětlit její průběh i dopad na podobu moderní společnosti.
Kniha Právo v kontextu – umění, filmu a literatury je především učebním textem pro okruh předmětů, které vyučují členové katedry politologie a sociologie na Právnické fakultě UK. Slouží jako jistý rozcestník pro orientaci studentům předmětu „Právo a…“, které se na katedře politologie a sociologie vyučují. Jednotlivé kapitoly tvoří více či méně uspořádaný soubor textu, jež svým obsahem a charakterem odrážejí jak jednotlivé oblasti z vyučovaných předmětů, tak i osobnosti a styl výuky jednotlivých členů katedry. Autoři kapitol představují témata, která se prolínají výukou těchto předmětů, na ploše esejů hledajících inspiraci v zásadních filmových a literárních dílech.
