Knihobot

Shōhei Ōoka

    Šóhei Óoka byl japonský prozaik, literární kritik a překladatel francouzské literatury, který tvořil v období japonského šówa. Jeho díla se často zaměřují na zkušenosti z druhé světové války, které ovlivnily jeho život doma i v zahraničí. Óoka byl významným přispěvatelem do téměř všech japonských literárních časopisů, kde publikoval povídky i kritické eseje. Jeho tvorba tak představuje důležitý pohled na poválečnou japonskou literaturu a válečnou tematiku.

    Journal d'un prisonnier de guerre
    Уголовное дело
    Ohně na planinách
    • Hrdinou románu Ohně na planinách je svobodník Tamura, nemocný tuberkulózou, kterého zapudila vlastní jednotka a odmítl polní lazaret, a tak je odsouzen k deprimující izolaci od světa lidí. Ponechán sobě samému protlouká se filipínskou džunglí v neustálém ohrožení života, s nepatrnou nadějí na záchranu. Šóhei Óoka v tomto psychologickém románu prozkoumává hranice lidství, líčí příběh člověka v mezní situaci, kterého hlad, samota a beznaděj přivedou na okraj šílenství. Ohně na planinách jsou jednou z nejpůsobivějších výpovědí o zrůdnosti války ve světové literatuře. Šóhei Óoka (1909–1983) je jedním z vůdčích představitelů první vlny tzv. japonské poválečné literatury, která přinesla protiválečné postoje, psychologickou metodu a snahu o realistické zachycení skutečnosti. Jeho tvorbu ovlivnily rozhodující měrou zážitky z filipínské fronty a z amerického zajateckého tábora. Jeho nejznámější román Ohně na planinách (Nobi), v Japonsku vyznamenaný literární cenou, vyšel v mnoha překladech a byl rovněž zfilmován.

      Ohně na planinách
    • Journal d'un prisonnier de guerre

      • 505 stránek
      • 18 hodin čtení

      Journal d'un prisonnier de guerre . « Me suis-je endormi ou suis-je tombé dans une sorte d'inconscience, ce n'est pas clair. Je repris progressivement conscience en sentant des coups répétés dans mes côtes. Puis, à l'instant où je réalisais que cette série de coups m'était portée par des chaussures, je fus saisi fermement par le bras, et je repris complètement mes esprits.. Un soldat américain me tenait le bras droit, un autre braquait sur moi le canon de son fusil.. « Ne bouge pas, tu es mon prisonnier ! ». Ainsi Ooka Shôhei, soldat japonais mourant, fut-il capturé, le 25 janvier 1945, par deux soldats américains dans l'Ile de Mindoro. Des récits et des descriptions d'une extrême précision : voilà d'abord ce que nous offre ce Journal d'un prisonnier de guerre , qui évoque l'effondrement des troupes japonaises dans la guerre des Philippines, puis la vie de Japonais détenus par les Américains dans un camp sur l'Ile de Leyte. Mais le témoignage d'Ooka est aussi, parmi tous ceux qui sont apparus au vingtième siècle, l'un des plus puissamment méditatifs. Il unit, aux lucides observations d'un survivant, la générosité et la profondeur de pensée d'un immense écrivain.. Ouvrage spécialement sélectionné pour le Programme de Publication de Littérature Japonaise (JLPP). .

      Journal d'un prisonnier de guerre