Móda a její úděl v moderních společnostech.
Gilles Lipovetsky (nar. 1944), známý esejista a sociální myslitel, ukazuje na fenoménu módy, v čem se dnešní západní společnost radikálně liší od předchozích i ostatních kultur a jakým způsobem přelétavost a pomíjivost ovlivňuje myšlení a chování velkých společenství. Na konkrétních příkladech dokládá souvislosti mezi módou, konzumní společností, reklamou, kulturou, masmédii, změnami ideologickými i sociálními. Sleduje rozpad měšťanského estetického ideálu a zároveň proměnu módy v gesto individua vůči bezprostřednímu okolí.
Sociální filozof a esejista Gilles Lipovetsky je známý jako pronikavý analytik naší současnosti a celé postmoderní epochy. Pojem postmodernita označuje vývoj demokratických společností, které se oprostily od velkých ideologií zaměřených do budoucnosti a tíživých systémů norem a pravidel a které se s nadšením obrátily k přítomnosti a začaly si bez omezení užívat jejích předností.
Dnešní dobu podle Lipovetského charakterizuje přívlastek hypermoderní. Vyznačuje se především ekonomickou soutěží, rozkvětem technologií a individualismem. Jejich rozvoj, založený na neskromnosti a nadbytku, spěje kupředu nesmírnou rychlostí a vede k všudypřítomnému narušování pravidel, které je zdrojem chaosu a nerovnováhy jak na úrovni celé společnosti, tak na úrovni jednotlivců. Tento vývoj však není fatální a obsahuje v sobě řadu pozitivních momentů.
Kniha je vybavena rozsáhlým úvodem do myšlení Gillesa Lipovetského z pera francouzského filozofa Sébastiena Charlese a rozhovor obou těchto myslitelů též knihu uzavírá.
1. vydání.
Humes Denken in Bezug auf das Religiöse zeigt alle Merkmale eines Paradoxon, besonders in seinen Dialogen über die natürliche Religion, wo der Skeptizismus, der zunächst im ganzen Text das Religiöse scheinbar überwindet, sich am Ende doch vor dem Argument des design beugt, das von seinen Gegnern benutzt wird, um den Glauben an einen göttlichen Architekten zu retten. Die hier versammelten Arbeiten beschäftigen sich vor allem mit den Dialogen und haben die Absicht, eine pluralistische Lektüre des Hume’schen Denkens über das Religiöse vorzustellen. Dabei werden zugleich zwei Ansätze verfolgt: der historische, der darin besteht, das Werk in seinen Kontext einzuordnen und daraus resultierende Vergleiche zwischen Hume und gewissen Denkern der Antike (Cicero, Sextus Empiricus) und der Neuzeit (Montaigne, Foucher, Bayle) zu skizzieren, und der analytische Ansatz, der sich auf die Logik der Argumente konzentriert, wie diejenigen des design oder des Paradoxon des Haufens. Das Ziel besteht darin, eine nuanciertere Interpretation des Religiösen bei Hume vorzustellen, die, wie sich zeigt, nicht zu trennen ist von einer Reflexion über das Politische und das Soziale.
