Leszek Engelking Pořadí knih (chronologicky)

Leszek Engelking (1955) patří mezi nejpilnější polské bohemisty po roce 1989. Věnuje se překladu, literární vědě, historii, kritice a publicistice; píše původní básně a prózu. Působí na univerzitě v Lodži. Publikace shrnuje devětadvacet Engelkingových literárněhistorických prací věnovaných české literatuře zejména posledního století, ale i starší: počínaje Máchou přes Richarda Weinera ke Skupině 42, Ivanu Wernischovi a českému surrealismu až po Jáchyma Topola.

Książka poświęcona jest Jáchymowi Topolowi (ur. 1962), jednemu z najsławniejszych i najpopularniejszych czeskich pisarzy współczesnych, laureatowi ważnych nagród literackich. Jego utwory są tłumaczone na wiele języków, po polsku ukazała się większość jego dzieł. W pierwszej części publikacji omówiono całość twórczości Topola, natomiast kolejne teksty poświęcone są konkretnym książkom pisarza. Leszek Engelking poruszył m.in. kwestie intertekstualności, narratora naiwnego i związków analizowanych tekstów z romansem łotrzykowskim oraz realizmem magicznym. Przywołał także obecną w twórczości Topola postać mitologicznego łotrzyka, trickstera. Jáchym Topol odwołuje się jednak nie tylko do mitów pradawnych, lecz chce także tworzyć mity nowe – mity współczesnego świata. W książce odwołano się także do stosunkowo licznych motywów polskich w dziełach pisarza.

Autor je v českém prostředí dobře známý polský básník, prozaik, překladatel, literární vědec a kritik. Jeho texty překládal a uváděl u nás vedle jiných zejména básník, publicista a polonista Václav Burian, z jehož překladů z pozůstalosti je rovněž sestaven výbor Muzeum dětství a jiné básně. Stěžejní částí knihy jsou texty ze sbírky Muzeum dětství (Muzeum dzieciństwa, 2011), v nichž se autor navrací do času svých dětských let v rodném městě Bytom v Horním Slezsku. Inspirací k názvu knihy se mu stala zmínka o skutečném Muzeu dětství ve skotském Edinburghu. Stejně tak významnou částí textové vrstvy básní jsou cizojazyčné vsuvky, nedílně patřící jak k básníkově naturelu, tak k různorodosti řeči obsažené ve slezských nářečích, kde lze nalézt kromě různých dialektů polštiny rovněž mnoho germanismů či bohemismů. Druhý český Engelkingův výbor doplňují také texty ze sbírek Komu fandí zesnulí, Dodatek a básně, které nebyly dosud zařazeny do knih.

„Špatný autor životopisu retušuje svou minulost a výsledkem je fotografie, kterou pořídil cizí člověk, aby utěšil žal nad bolestnou ztrátou blízké osoby. Dobrý naopak dělá všechno, co je v jeho silách, aby zachoval podrobnosti s nejvyšší věrností." Tak charakterizuje memoárové psaní jeden z největších spisovatelů 20. století Vladimir Nabokov. Autobiografie, původně vydaná roku 1951 a zásadně přepracovaná o 15 let později, je nejen dokladem jeho slov, ale také výsostným uměleckým dílem. Zachycuje Nabokovův život v rozpětí let 1903 až 1940, počínaje šťastným dětstvím v Rusku a konče emigrantským životem v Paříži a Berlíně. Kniha vyšla původně anglicky a autor sám ji přeložil do rodné ruštiny v přestávkách mezi lovem motýlů a psaním Lolity.

Polský literární kritik předkládá přehledný a ucelený obraz celého Nabokovova díla - románů, povídek, překladů, dramat i poezie a odkrývá další vrstvy rafinované a mystifikátorské autorské role. Výklad tvorby doplňují Nabokovovy výroky a soudy o sobě i literatuře, životní osudy shrnuje kalendárium a obsáhlá bibliografie.

Próza je sedmým beletristickým dílem ruskoamerického spisovatele, autora proslulé Lolity. Kniha vyšla v r. 1936 v ruštině a už o rok později byla přeložena do angličtiny. Příběh setkání hrdiny s dvojníkem je Nabokovovi záminkou k příznačným postřehům, ironickým pozorováním a jedovatým sarkasmům, které rozhodně nejsou pouhým pozadím kriminální zápletky.