Karel Faustin Klostermann [klostrman], též pseudonymy Faustin, Doubravský (13. února 1848 Haag am Hausruck, – 16. července 1923 Štěkeň) byl český spisovatel německé národnosti s regionálním zaměřením na oblast Šumavy, Pošumaví a Šumavského Podlesí. Byl představitelem realismu v literatuře a tzv. venkovské prózy. Jeho sebrané spisy obsáhly přes čtyřicet svazků románů, povídek, črt, fejetonů a skic, i část soustavných pamětí.
(kam spějí děti)
V knize čerpá autor ze své důvěrné znalosti Šumavy a hospodářských proměn, které způsobilo pronikání spekulace do těchto končin. Odehrává se zde úplný rozpad horalské rodiny, v níž velký počet dětí způsobil rozdrobení původního majetku a alkoholismus a dluhy dovršily úpadek. Knizebyl ponechán původní kouzelný Klostermanovský jazyk a je doplněna barevnými ilustracemi Aleše Čumy.
Výběr z povídek spisovatele Šumavy Karla Klostermanna. Z díla slavného autora vychází v roce kulatých výročí Karla Klostermanna v původním jazyce. Obsahuje povídky: 1. Srul 2. Sousedé 3. Návrat šumařův 4. Matrikář 5. Převozníkova dcera 6. Černý pátek 7. Úzkosti pana státního návladního 8. Když pan kancelista postoupil 9. Přiživoval se 10. Potopa v Americe 11. Co způsobilo osudné velikonoce 12. Petr Řimbaba 13. Revoluce v Pisku
Závěrečná část trilogie z prostředí šumavské horalské rodiny. Děj se odehrává v okolí šumavského Březníku 19. století. Spisovatel v něm mistrně vystihuje charaktery místních lidí a život v divoké přírodě.
Zcela neznámé i slavné adventní, vánoční i novoroční texty Karla Klostermanna (Sláviččiny jesličky, Kaplanův Štědrý večer, Štědrý den na Pürstlinku, Co Nový rok nadělil dědečkovi a další) s doprovodnými ilustracemi výtvarníka Petra Hilského jsou jistě vhodným dárkem i vhodným čtením v dlouhých zimních večerech.
Na osudu rodiny zámožného sedláka Podhamerského ukazuje autor, jaké zlo napáchaly lehkomyslnost, furiantství a malá prozíravost lidí v době broučkového ráje.
Cyklus třiatřiceti fejetonů Heiteres und Trauriges aus dem BöhmerwaIde / Veselé i smutné ze Šumavy z let 1885 až 1887, má pro dílo Karla Faustina Klostermanna (1848–1923), jednu z klíčových postav české prózy přelomu 19. a 20. století, mimořádný význam. Nejenže stojí na samém počátku jeho spisovatelské dráhy, ale zároveň otevírá před čtenáři téma, které se stalo celoživotním středobodem jeho tvorby. Přesto soubor šumavských fejetonů vychází v českém jazyce vůbec poprvé až nyní, po více než 130 letech.„Pila stojí na bažinaté půdě, vzdálená mnoho hodin od jakéhokoli lidského obydlí, okolí je nekonečně chmurné a jednotvárné. Slatiny bez konce, obrovské mýtiny, jejichž houpavá půda je pokryta trouchnivějícími kmeny pralesních stromů, na metr vysokou travou, neproniknutelným křovím, vřesem a maliním. Četné potoky a vodní žíly protkávají klikatě po nestálých stezkách tuto pustinu, kterou v zimě neoživí jediný pták, jediné zvíře, všechno odtáhne pryč a předá panování hlubokému sněhu a husté bílé mlze. Až na několik dělníků, kteří tu hledají obživu, vstoupí do této děsivé smutné divočiny málokdy lidská noha, a ti, kteří tak učiní, se obvykle nepohybují na cestě zákona. Jsou to ubozí podloudníci, kteří dávají všanc život a svobodu kvůli pár kilogramům šňupavého tabáku nebo střelného prachu, neboť právě když vánice nejvíc zuří, je také nejméně pravděpodobné setkání s hraničáři.“
Román z pomezí Čech a bavorských hranic na Šumavě se odehrává v 70. letech minulého století. Autor využívá detailní znalosti prostředí a kreslí Šumavu s neprostupnými lesy a nebezpečnými bažinami, s roztroušenými samotami, těžce přístupnými zvláště v zimě. V tomto rámci líčí tvrdý život vesničanů, dřevorubců a lesníků na příběhu místního revírníka Kořána, který se svými podřízenými svádí neustále nerovný boj nejen s drsnou přírodou, ale hlavně s pytláky a podloudníky, neváhajícími použít zbraň proti člověku. Dobrodružný děj, střety s muži překračujícími zákon i řada postav společenských vyděděnců uvádějí Klostermannovo dílo do souvislosti s novoromantickou prózou. 44-236-69
Slavné a méně známé vánoční i novoroční povídky Karla Klostermanna se odehrávají v drsných podmínkách sněhem a mrazem zkoušené Šumavy. Příběhy jsou svědectvím o lidských osudech, vztazích, láskách i tvrdém životě. Spisovatel v nich zaznamenává vzpomínky svého otce, který jako lékař poznal tento kraj i její obyvatele, a přidává i své vlastní zážitky. Vyprávění rámuje šumavská krajina a její drsné přírodní podmínky, které jsou zvláště v zimě neúprosné, a v každé povídce se odráží silná láska spisovatele k Šumavě a lidem, kteří tam žijí. „Napsal jsem tyto řádky na památku zemřelým, na slávu posud žijícím, kteří v bídě pomáhali, v neštěstí těšili. Ničeho nepřidávám, holou pravdu povídám, do minulosti sahám; ale co se tehdy událo, i dnes státi se může.“ Karel Klostermann
Nové vydání pořízené z prvního českého vydání "Ze Šumavy (črty)" z roku 1923 v překladu Marie Stunové.
