Román, v němž Zola vylíčil historii příslušníků jedné rodiny v době vlády Napoleona III. Toto dílo, které je v rámci jeho tvorby nejvíce poplatné teoriím naturalismu, líčí sérii krvavých vražd, spáchaných zdánlivě obyčejnými, neškodnými lidmi a je založeno na Zolových představách o neblahém vlivu dědičnosti na jednání jedince. Zvláštní zmínku si u tohoto románu zaslouží prostředí, v němž se děj odehrává - svět železnice.
Aus dem Französischen übersetzt von Alfred Ruhemann und Armin Schwarz
Im Roman wird die Entwicklung eines jungen Mädchens im Frankreich der 1860er und 1870er Jahre thematisiert, das in einer bürgerlichen Familie aufwächst und eine Liebe zu ihrem Vetter erlebt. Zola beleuchtet die verdorbenen gesellschaftlichen Strukturen, geprägt von Egoismus und Gier. Durch schmerzhafte Erfahrungen entwickelt das Mädchen Stärke und wird zu einem barmherzigen Menschen, der als Gegenentwurf zum Zeitgeist fungiert. Der Autor spiegelt die Werte und Moralvorstellungen der Epoche wider und zeigt, wie diese das Handeln der Charaktere bestimmen.