Tento jihoafrický duchovní a aktivista se proslavil jako odpůrce apartheidu. Jeho literární díla, sestavená z jeho projevů a výroků, odrážejí jeho neochvějnou obhajobu lidských práv. Prostřednictvím svých textů se zasazuje o utlačované a bojuje proti AIDS, homofobii, chudobě a rasismu. Jeho psaní je prodchnuto naléhavostí a odhodláním budovat spravedlivější svět.
Desmond Tutu, nositel Nobelovy ceny míru, dostává opakovaně tytéž otázky: „Jak to, že jste si uchoval naději, i když jste viděl tolik zla? Jak si můžete být tak jistý, že dobro nakonec zvítězí?“ Tato kniha je odpovědí. Jsme stvořeni pro dobro a je na nás, zda svůj osud naplníme.
Jak být trvale šťastný v dnešním proměnlivém světě Svět kolem nás se rychle mění a čelíme globálním tragédiím, osobním neštěstím a nemocem. Je možné v takových podmínkách prožívat radostný život? Ano, můžeme se naučit nacházet pozitivní aspekty i v těžkých chvílích a cvičit svůj přístup k sobě i ostatním. Kniha zachycuje dlouholeté zkušenosti dvou výjimečných mužů, kteří i přes nesmírné životní zkoušky zůstávají veselí, soucitní a neztrácejí víru v lidstvo. Douglas Abrams mistrně propojuje příběhy dalajlámy a arcibiskupa Desmonda Tutua, jejich odpovědi na otázky týkající se radosti, pokory, humoru, odpuštění a soucitu s vědeckými poznatky. Kniha nás vede od zaměření na sebe k zaměření na společnost a ukazuje, jak se poučit z utrpení a uvědomit si, že jsme součástí velkého společenství. Nikdo se nevyhne utrpení, ale to neznamená, že nemůžeme prožívat radost. „Pokud s tím lze něco udělat, jaký je důvod ke sklíčenosti? Pokud se nic dělat nedá, k čemu je být sklíčený?“ Tato moudrost dvou „veselých kop“ vás rozesměje a zároveň otevře oči, ukáže, jak se smát sobě i svým nedostatkům.
“Odpuštěním přinášíme mír sobě i celému světu,” říká jihoafrický arcibiskup Desmond Tutu. Nositel Nobelovy ceny za mír a Templetonovy ceny byl v životě svědkem těch nejhorších zločinů, jaké jsou lidé schopni spáchat. Tuto knihu napsal spolu se svou dcerou a odpovídá v ní na otázku, již si oběti hrůzných a nespravedlivých činů častou kladou: Jak mám odpustit? Autoři vysvětlují, co má člověk dělat, aby dokázal odpustit těm, kdo mu ublížili, osvobodil se od hořkosti a nenávisti a dosáhl vnitřního klidu. “Odpuštění je největší dar, který můžeme sami sobě dát, jestliže se na nás někdo provinil.“
Ukázalo sa, že naše prvé voľby boli hlbokou duchovnou udalosťou, vrcholnou náboženskou skúsenosťou, skúsenosťou premenenia. Vybojovali sme veľkolepé víťazstvo nad nespravodlivosťou, útlakom a zlom. Boli sme tam ľudia, ktorí ako predmet verejnej politiky boli zámerne jeden od druhého odtrhnutí a vyhlasovali sme, že ľudské spoločenstvo, priateľstvo, smiech, radosť, láskavosť boli pre nás ako pre jeden národ nemožné. Sme tu, pochádzame z rôznych kmeňov a hovoríme rôznymi jazykmi. Sme z odlišných kultúr a vyznávame absolútne neuveriteľné náboženstvá, ale stávame sa jedným národom. Uveril by niekto niekedy, že je to možné? Len v roku 1989 sa polícia vyhrážala, že použije ostré náboje, aby rozohnala ľudí, ktorí protestovali proti pobrežnému apartheidu. V roku 1989 boli pripravení zabíjať, aby udržali apartheid a pláže len pre belochov. A o pár rokov neskôr bol z nás národ, ktorý si zvolil za prezidenta Nelsona Mandelu. Tento muž, ktorý sa dvadsaťsedem rokov trápil vo väzení a ktorého hanobili ako teroristu, sa nakoniec stal jedným z morálnych vodcov sveta. (Desmond Tutu)
Známy juhoafrický arcibiskup episkopálnej cirkvi Desmond Tutu podáva náčrt africkej spirituality a ponúka výber afrických modlitieb od počiatkov kresťanstva až po súčasnosť.
Ustanovenie juhoafrickej Komisie pre pravdu a zmierenie bolo priekopníckou medzinárodnou udalosťou. Ešte nikdy predtým žiadna krajina nevykročila od útlaku k demokracii odhalením krutostí, ktoré sa páchali v minulosti, a dosiahnutím zmierenia s bývalými utláčateľmi. V centre tohto výnimočného úsilia o uzdravenie národa stál anglikánsky arcibiskup Desmond Tutu, ktorého prezident Nelson Mandela vymenoval za predsedu Komisie pre pravdu a zmierenie. V knihe Niet budúcnosti bez odpustenia Tutu ponúka svoje úvahy prameniace z hĺbky múdrosti, získanej pri pomoci Južnej Afrike, ktorú previedol cez túto bolestnú skúsenosť. Dokazuje, že skutočné zmierenie nemožno dosiahnuť, keď sa popiera minulosť. Namiesto opakovania fráz o zmierení prezentuje odvážnu spiritualitu nezatvárajúcu si oči pred hrôzami, ktoré človek môže spôsobiť inému človeku, no ponecháva si svoj idealistický pohľad na zmierenie. Tutu čitateľovi ukazuje, ako sa dá postupovať pri budovaní novšieho a ľudskejšieho sveta čestne a súcitne.
Eseje a studie barmské spisovatelky, disidentky a Nositelky ceny míru za rok 1991.