Tereza Marková Vlášková Pořadí knih

V Michiganu je třešňová sezóna. Lara a její tři dcery mají plné ruce práce. Ale… vlastně je všechno jinak. Maisie a Nell mají být na univerzitě a třešně mají česat námezdní dělníci. Jenže se píše rok 2020 a ve světě zuří první vlna pandemie covidu 19. Lara je ale šťastná, farmaje svět sám pro sebe a ona má nečekaně celou rodinu zase pohromadě. A při česání dcerám vypráví o jednom létě kdysi dávno, o létě, které strávila u divadelní společnosti u jezera Tom s pozdější hollywoodskou hvězdou Peterem Dukem. Jezero Tom je nenápadné vyprávění o velkých věcech. O zamilování, o lásce, o divadle i environmentálním žalu. A také je oslavou rodiny a místa - farmy v Michiganu, s třešňovým sadem a hřbitůvkem na kopci, kde jednou všichni skončí. Ann Patchettová je mistrná vypravěčka, napětí střídají emoce, nostalgii nečekané dějové zvraty. A jedno je jisté, všichni bychom chtěli být u jezera Tom. Anebo česat třešně. Lara zažila obojí.

Sedmdesát osm let netušil, že existují strážní andělé. Pak zjistil, že jsou tu s námi a co je jejich úkolem. A nakonec si s tím svým i popovídal. Richard Bach, oblíbený autor světového bestselleru Jonathan Livingston Racek, se na podzim svého života rozhodl podělit o obsah těchto hovorů a zpětně sestavit přehled všech životních okamžiků, které by bez svojí strážné andělky nepřežil. Jako poděkování svým čtenářům i svojí strážné andělce.

Píše se rok 1900. Anglie padla. Londýn je průmyslovým centrem Francouzské republiky. Joe stojí na nádraží, na sobě má kvalitní plášť s podšívkou ze skotské kostky a nepamatuje si nic. Vůbec nic. Neví, kdo je, ani jak se tam ocitl. Muž bez minulosti. Ale čas od času jako by přece jen něco viděl – místa, lidi… Prý je to jistá forma epilepsie. Až mu jednoho dne přijde pohlednice… Co má Joe společného s majákem daleko u skotského pobřeží? Proč tam přichází zima během jediného dne? Kdo napsal jména na sloupy trčící z moře? Ale hlavně – jak dopadnou napoleonské války? A dožije se Joe současnosti? Ve strhujícím románu Natashy Pulleyové ucítíte pach krve, chlad mořské vody i ničivé plameny lásky.

Zima 1561. Mladičkou Lukrécii, vévodkyni z Ferrary, manžel Alfonso znenadání odveze na opuštěné venkovské sídlo. Když poprvé usedají k večeři, přepadne unavenou novomanželku temné podezření. Proč ji odvezl do téhle pustiny? Chce ji zabít. Až dosud žila šestnáctiletá Lukrécie s rodinou za zdmi přepychového paláce ve Florencii. Zde je úplně sama, vydána na milost a nemilost manželovým rozmarům. Co si počne? Má proti vévodovi Alfonsovi, o dvanáct let staršímu válečníkovi, šanci? Dokáže přežít? Portrét novomanželky nám strhujícím způsobem líčí, jak to tehdy mohlo být. A mladá žena, jež zápasila o život před dávnými stoletími, na stránkách románu ožívá a vzbuzuje v nás zaujetí, obavy, soucit i napětí.

Louise Glücková získala v roce 2020 Nobelovu cenu za literaturu mj. za „nezaměnitelný básnický hlas, který s prostou krásou zobecňuje individuální existenci“ – a tohle zdůvodnění poroty výtečně vystihuje i její novou básnickou sbírku: mluví se v ní o něčem, co právě zažívá lyrický mluvčí básně, ale zvláštní, těžko pojmenovatelná naléhavost podání jako by z onoho zdánlivě prostého líčení dělala zážitek nadosobní, zážitek, který nás přesahuje, znamená něco podstatného, a my jej s autorkou sdílíme, aniž bychom přesně věděli, proč a jak. Právě v tom je Louise Glücková nejsilnější: její podivuhodně ztišené, intenzivní, dostředivé básně dokážou minuciózně vyjádřit onen napůl bdělý stav mezi snem a zkušeností, ony nezapomenutelné okamžiky prozření, které přijdou jednou dvakrát za život, i každodenní ubíjející banalitu, z níž zdá se neplyne vůbec nic, stejně jako vražednou rutinu milostných vztahů i nástrahy vztahů rodinných, všeprostupující pocit ztráty, vědomí smrtelnosti atd. Činí tak s elegancí, jíž se v americké poezii vyrovná málokdo: jistě Emily Dickinsonová, jistě T. S. Eliot, možná Elizabeth Bishopová, Robert Lowell či Richard Wilbur; tak či onak, její básnický hlas je vskutku „nezaměnitelný“.

Jakou cenu musí mladá Japonka zaplatit, aby mohla žít podle svých vlastních pravidel? Mizuki je matka v domácnosti. Má pohledného, pracovitého manžela, dvě rozkošné děti a krásný byt v Tokiu. Na první pohled dokonalý život, a přesto někdy přemýšlí, jestli se raději nevrhnout z balkonu než přetrpět další večer doma a věšet vyprané spodky manželovi, který s ní ani nepromluví. Tíživá rutina ubíjí a dusí poslední zbytky svobodomyslné, zcestovalé ženy, jíž kdysi bývala. A pak jednoho deštivého večera potká úspěšného restauratéra Kijošiho a spolu s ním znovu objeví svobodu, přátelství, vlastní hlas, chutě, vůně a elektrizující tep svého milovaného města. Život opět nabývá jasných barev a splnění dávných snů se najednou nezdá nemožné. Jenže s každým dalším dnem se Mizuki víc a víc otřásá půda pod nohama a je jasné, že až přijde zemětřesení, nezůstane kámen na kameni.

Manželský pár, který žil v osmdesátých letech šestnáctého století v Henley Street ve Stratfordu, měl tři děti, starší Susannu a mladší dvojčata Hamneta a Judith. Hamnet zemřel v roce 1596 ve věku jedenácti let. Zhruba o čtyři roky později napsal jeho otec hru Hamlet. Hamnet se inspiruje životem slavného dramatika. Je to příběh o poutu mezi dvojčaty a o manželství poznamenaném žalem. A také o neobyčejné ženě, jejíž jméno se většinou zmiňuje jen na okraj, o bleše, která se nalodí v Alexandrii, a o synovi rukavičkáře, jenž se pro milovanou ženu vzepře konvencím. Ze všeho nejvíc je to ale něžné a nezapomenutelné vyprávění o chlapci, na nějž se téměř zapomnělo, avšak jeho jméno přetrvává v jedné z nejslavnějších her literární historie. Britský bestseller roku 2020.

Zábavný román o následcích toho, když uděláme správnou věc ze špatných důvodů Mladá Emira to nemá lehké — nedaří se jí najít dobrou práci, má sotva na nájem a tak nějak neví, co se životem. Platit složenky jí pomáhá brigáda chůvy u rodiny Chamberlainových. Když jednou večer vyrazí se svou malou svěřenkyní do supermarketu, ochranka ji obviní z únosu. Proč? Protože dvouletá Briar je běloška, zatímco Emira je černoška. Jakmile se o incidentu dozví Briařina matka Alix, rozhodne se, že takovou nespravedlnost musí odčinit. Tím se rozehrává novodobá komedie mravů či spíše dobrých úmyslů — které však nemusí až tak dobře dopadnout. Dokáže Alix pochopit, že Emira není jen oběť rasismu, ale především žena z masa a kostí? A co se stane, když se v Emiřině životě objeví někdo z Alixiny minulosti?