Martin Pollack Knihy

Pollack je střízlivým stylistou, laciný patos je mu na hony vzdálený, nesklouzává k jednoznačným a definitivním úsudkům. Přesto je četba velmi emotivní - jsme svědky rozkrývání tragédie bezmála antických rozměrů. Mrtvý v bunkru je knihou o rozporech národností, setkávání ideologií a mentalit v tolik blízkém středoevropském prostoru. Pollack s pátráním po kořenech váhal celá desetiletí, protože tušil, že při svých rešerších o vlastní rodině narazí na skutečnosti, které zdaleka předčí jeho temná očekávání. Násilná smrt Gerharda Basta stojí na konci života, v němž sehrávalo násilí, moc a národní příslušnost velmi důležitou a určující roli. Kniha vzbudila v Rakousku celospolečenskou pozornost. Byla přeložena do několika jazyků.

Halič, nejchudší a nejzanedbanější region rakousko-uherské monarchie, zubožení Haličané sní o lepším životě za velkou louží. Začíná masový exodus do Nového světa, během nějž se stovky tisíc emigrantů stanou výhodným obchodním artiklem. Nevzdělaným a zoufalým lidem mohou podvodníci namluvit téměř cokoli, třeba i to, že newyorská socha Svobody představuje Panenku Marii a americký císař pán čeká na chudé s otevřenou náručí. Převaděči, agenti a bezohlední kuplíři pohádkově vydělávají na neštěstí a nevědomosti svých bližních. Kniha Americký císař ukazuje nejtemnější stránky vystěhovalectví z Haliče na přelomu 19. a 20. století. Martin Pollack v ní pečlivě až puntičkářsky shrnuje historická fakta, avšak fascinující jsou především příběhy skutečných lidí. Před čtenářem zároveň vyvstane smutná paralela se situací mnoha uprchlíků v dnešní době.

Události popsané v tomto sborníku se odehrály před téměř sedmdesáti lety a souvisejí s odsunem Němců z Brna, známým jako "brněnský pochod smrti". Tento tragický moment postihl dvacet tisíc lidí, převážně dětí, žen a starců, kteří na konci května 1945 museli opustit své domovy a vydat se na neznámou cestu. Mnozí z nich skončili v hromadných hrobech u Pohořelic. Vina za tento čin padla na ty, kteří byli nejzranitelnější, a to pouze za to, že mluvili jazykem poražených okupantů. Po více než čtyřiceti letech totality se o osudech těchto lidí nemělo vědět, a režim se snažil vymazat nevhodné vzpomínky. Dnes připomíná oběti pamětní kámen v zahradě augustiniánského kláštera na Mendlově náměstí v Brně a černý kříž u Pohořelic. Sborník obsahuje esejistická zamyšlení čtyř spisovatelů, jejichž životy byly tímto tragickým pochodem ovlivněny. Čtenáři by měli očekávat spíše otázky než odpovědi, které zůstávají a pravděpodobně zůstanou. Tato kniha je uctěním památky všech obětí poválečného vyhnání Němců (nejen) z Brna a dotýká se křehkého tématu viny, odpuštění a paměti, která se nedá vymazat.

Eben je mistrovské dílo světové reportáže z Afriky, barvitého kontinentu s jeho neuvěřitelnými kontrasty, bohatstvím i chudobou, inteligencí a nevědomostí, mírumilovností a konflikty. Podle autorových slov „není o Africe, ale o několika lidech odtamtud, o setkáních s nimi a o době strávené společně“. Kapuściński cestuje ve společnosti šoférů kamionů Etiopií, Eritreou, Ugandou a Súdánem. Poznává život obyčejných Afričanů, zemědělců, vojáků i těch, „co nemají práci, ale zato mají hlad“, a dostává se s nimi do situací, nad nimiž Evropan jen kroutí hlavou. Z pozorování života Afričanů vyplývají autorovy názory na jejich vlastnosti, povahu, kulturu a náboženství. Kapuścińského obraz Afriky je nanejvýš humanistický a zároveň pravdivější než ten, který známe ze současných sdělovacích prostředků.

Idyllische Landschaften bergen dunkle Geheimnisse An die offiziellen Opfer des 20. Jahrhunderts erinnern Mahnmale und Kriegerdenkmäler. Doch wo gedenken wir der Tausenden namenlos gewordenen, heimlich verscharrten Toten – Juden oder Roma, Antikommunisten oder Partisanen? Wie leben wir in Landschaften, die kontaminiert sind mit den unzähligen vertuschten Massakern Mitteleuropas – im burgenländischen Rechnitz genauso wie im slowenischen Kocevski Rog oder in Kurapaty bei Minsk? Martin Pollack geht es um das schonungslose, aber sorgsame Zeichnen einer anderen, wahrhaftigeren Landkarte unseres Kontinents. Einer Landkarte, in der Erinnerung und Verortung an die Stelle vergifteter Geheimnisse und anonymer Gräber treten.

Aká by mala byť absyntovka desaťročia? Pútavá, mrazivá, osobná, nástojčivá a nabitá faktami. Smrť v bunkri Martina Pollacka presne taká je. Pri príležitosti desiatich narodenín Vydavateľstva Absynt vychádza v novom limitovanom vydaní. Kniha je dnes aktuálnejšia ako pri svojej premiére. Pollack sa zamýšľa nad tým, čo mu príbeh jeho rodiny hovorí o našej vykoľajenej súčasnosti. „Zdedil som po ňom niečo? Nesiem v sebe kus z neho?“ pýta sa pri pohľade na fotografiu svojho otca v uniforme SS. Smrť v bunkri skúma dedičstvo nacizmu, s ktorým sa nedokážu vyrovnať celé krajiny. Ako má jeden človek čeliť zisteniu, že jeho otec má na rukách krv nevinných? Pollack sa zaoberá aj rodinnými príslušníkmi, ktorí boli presvedčení nacisti. Prichádza s osobným príbehom, pátrajúcim po nacistickej minulosti svojich predkov, najmä biologického otca Gerharda Basta, vysokého predstaviteľa SS. Krok za krokom rekonštruuje jeho život, aby lepšie spoznal seba aj historické súvislosti. Prijať minulosť a jej hriechy je možno dobrý spôsob, ako sa vyrovnať s temnými dejinami rodiny a možno aj celého spoločenstva. Kniha je doplnená o dva osobné texty prekladateľa Michala Hvoreckého o živote a tvorbe Pollacka.

Nach „Der Tote im Bunker“ folgt Martin Pollack den Spuren seiner Tante, die am Ende des Zweiten Weltkriegs zu Tode kommt und deren Grab nie gefunden wird. Sommer 1945: Die siebzigjährige Pauline Drolc, geborene Bast, wird von jugoslawischen Partisanen in ihrem Heimatort Tüffer, slowenisch Lasko, verhaftet und in das provisorische Internierungslager Schloss Hrastovec gebracht. Wenige Wochen später ist sie tot. Ihr Grab wird nie gefunden. Pauline ist die Großtante von Martin Pollack, dessen Buch über den eigenen Vater, SS-Sturmbannführer Gerhard Bast, zu den Meilensteinen der Erinnerungsliteratur zählt. Und sie ist die Einzige in der stramm deutschnationalen Familie, die am Ende des Zweiten Weltkriegs zu Tode kommt. In seinem detektivisch recherchierten Bericht erzählt Martin Pollack über das Schicksal eines Menschen, das beispielhaft ist für die historischen Verstrickungen an einem kleinen Ort zwischen den Grenzen.

Martin Pollack zabiera czytelników w pełną nostalgii wędrówkę po świecie, którego centrum były Przemyśl i Drohobycz, „powietrze było pyszne i świeże”, na głównym placu miejskim mieszały się dziesiątki języków, a w lokalnej prasie opryszków traktowało się jak bohaterów. Jednocześnie to świat nierówności społecznych, biednych i brudnych sztetli, korupcji oraz wyzysku robotników z drohobyckich pól naftowych. „Po Galicji” to niezwykła podróż w czasie do epoki minionej, opowieść o tęsknocie za lepszym i dostatniejszym życiem. „Książka Martina Pollacka pokazuje, jak wielkie możliwości artystyczne i poznawcze zawiera ten rodzaj pisarstwa, który Clifford Geertz określa mianem gatunków zmąconych. Bo ’Po Galicji’ jest i nie jest reportażem literackim, jest i nie jest esejem historycznym, jest i nie jest książką z antropologii kulturowej. Nie jest, ale zarazem jest tym wszystkim jednocześnie. I to na sposób nowatorski i znakomity.” Ryszard Kapuściński

Wer kennt heute noch Galizien? Wer weiß noch, wo es liegt - oder besser, wo es lag? Denn Galizien gibt es nicht mehr. Es ist von der Landkarte verschwunden. Sein westlicher Teil gehört heute zu Polen, sein östlicher zur Ukraine. Joseph Roth, der vielleicht beste Kenner dieser Welt, aber auch viele andere Schriftsteller entstammen jener Gegend. Der jüdische Witz war hier zu Hause und die chassidischen Wunderrabbis, die im »Städtel« die uneingeschränkte Macht darstellten. Martin Pollack lädt den Leser ein zu einer Reise in diese faszinierende und verlorengegangene Welt, beginnend im jüdisch-ukrainisch-polnisch-deutsch besiedelten Ostgalizien über die Bukowina - der Heimat Paul Celans und Rose Ausländers -, wo noch Rumänen, Ungarn, Slowaken, Armenier, vor allem aber Sinti und Roma sich unter das Völkergewirr mengten, bis nach Lemberg, der Hauptstadt des Kronlandes Galizien. Zeitgenössische Photographien ergänzen dieses Reisebuch in die Vergangenheit.