Magdalena Štulcová Pořadí knih

První díl vyprávění z poválečného Berlína o sestrách Thalheimových, jejichž rodině, dříve velice zámožné, se všechny sny o budoucnosti zhroutily. Berlín, květen 1945. Z města zbyly hromady sutin, v troskách jsou i lidské osudy. Ve městě zůstaly téměř jenom ženy - muži jsou mrtví nebo v zajetí, teprve postupně se vracejí - pokud mají kam, a většinou v zuboženém stavu. Ženy musejí shánět jídlo, pečovat o rodinu, postarat se o přežití, ale i odklízet trosky rozbombardovaných domů, udělat město obyvatelným. Rike, Silvie a Flori se ocitají před ruinami rodinného obchodního domu na kdysi luxusní berlínské třídě Kurfürstendamm. Nejstarší Rike touží podnik znovu vybudovat a vnést do ponuré poválečné atmosféry nový život plný barev, slušivých šatů a rafinovaných módních kreací. Jenomže jak - uprostřed bídy, hladu a zimy? Nakladatelská anotace. Kráceno.

Cheta, Magare a Petru jsou svázáni osudem a nuceni k věčnému dětství. Členové chlapeckého gangu žijí na okraji bezejmenného velkoměsta a denně se musí starat o to, aby naplnili truhlu Krakadzila, jediného člověka, který se o ně stará. Muž čas od času přichází, vyzvedne naloupené zboží, vyplatí dětem pár drobných a pošle jim kamaráda s „vílím práškem“, který jim má zajistit dobrou náladu a potěšení z práce. Chlapci neznají jiný způsob života, proto se nejvíc ze všeho bojí, aby nedospěli a Krakadzil se jich nezbavil. Vše se ale změní, když Petru potká stejně starou dívku Marju.

Královna hor je důvěrná přezdívka nemoci, jíž trpí pětačtyřicetiletý obyvatel pečovatelského ústavu pan Turin. Bývalý úspěšný podnikatel v oboru IT, bezdětný, spokojeně ženatý, onemocněl v 27 letech roztroušenou sklerózou. Od té doby se jeho život beznadějně hroutí. Ve 32 letech zůstal upoután na invalidní vozík, o čtyři roky později se stal jeho novým domovem pečovatelský ústav. Ze společenského požitkáře Roberta Turina se tak stal „pan Turin“, odkázaný na cizí péči. Žije si tam po svém a nový domov má vlastně rád. Ignoruje, co se mu nezamlouvá, v ústavní kavárně popíjí veltlínské, laškuje se sestřičkami, debatuje s dávno mrtvým kocourem. Svůj příběh vypráví ve třetí osobě, jakoby o někom jiném. Občas si přehrává dialogy, které by mohl se svým okolím vést, v replikách si sděluje reakce ostatních na vlastní myšlenky, polemizje s nimi. Po celou dobu důsledně sleduje jediný cíl: sehnat někoho, kdo by ho odvezl do Švýcarska, kde je povolená asistovaná sebevražda. A myslí to smrtelně vážně. Svébytně napsaný román nepostrádá černý humor ani laskavé emoční zaujetí.

Autorův synek Olivier si v květináči na terase jako symbol svého jména pěstoval malý olivovník (francouzsky olivier). Během jedné zimy zavalil stromek sníh a těžce ho poškodil. Avšak rostlina se po delší době začala vzpamatovávat. Radost a láska ke křehkému, zato velmi vitálnímu stromku vedla autora ke vzniku této knížky vyprávění a faktografických údajů, mapující „kulturní dějiny“ jedné z nejstarších a nejkomplexněji využívaných rostlin lidské civilizace. Čteme tu nejen o sázce mezi Athénou a Poseidónem, ale i o úloze oliv a olivového oleje v nejrůznějších literárních dílech či v malířství, stejně tak jako o technice zpracovávání, o švindlování při výrobě oleje, o jeho rituální úloze a mnoha dalších aspektech drobného ovoce a „tekutého zlata“. Je to soubor zábavných příběhů, překvapivých a poučných zamyšlení o rostlině s botanickým jménem olea europeana sativa.

Deník 1966–1971 navazuje na předchozí Frischův Deník. Deníkové zápisky, ať už to jsou skici k budoucí povídce nebo glosy ke zprávám, různé fikce či analýzy, smyšlené výslechy, dotazníky či příručka pro seniory, cestovní zprávy anebo vzpomínky, to vše zachycuje dobu a jednotlivé situace oné doby. Deník vypovídá o moci a bezmoci nikoli jenom spisovatelů. O úloze lidí, kteří se spokojí s tím, že „ve srovnání s druhými jsou bez viny“. Max Frisch píše deník své doby a odkrývá vinu nevinných.

Kdysi byla jedenáctiletou holkou s naivníma velkýma očima. Po třinácti letech vyspěla v atraktivní ženu, pohybující se v potemnělém světe erotických klubů, ve kterém se Schimanski stále snaží najít tu malou holku, o kterou se několik let staral. Rutinní pátrání po dealerech drog se mění i díky osobní vazbě Schimanského k Zabou v drama. Na čtyřiadvacet hodin se Schimanski stává mužem postaveným mimo zákon, o jehož život současně usiluje nelítostný gang.