Pavel Sandtner Pořadí knih (chronologicky)

Téměř na jednom místě. Kolem fary a kostela. Nenáročné na čas. Spíš náhodný neuspořádaný pohyb, jako když mimoděk odklepneš cigaretu. Neuspořádaný? V létě se rojí hmyz. Víří v oblacích zdánlivě trhavými a neuspořádanými pohyby. Jsou to ale snubní tance. Tančím se stíny. S očima otevřenýma. Závod s během slunce. Jak je dohonit, když se žhavé oko na nebi samo pere s mraky? Čas odklepává světlo jak drobenku na koláč. Stínový svět známých věcí. Tyče, hromosvody, mříže. Hrany. Kostelní lavice prázdné, vešel Pán světel? Anděl života nebo smrti nalepený na zeď kostela. Rozmazaná skutečnost v marném úsilí lapit stín. Kristus v trávě. Hroty dětských houpaček a záclony v oknech. Kulisy klidu letního odpoledne. A země se točí. I u nás na dvoře. Zastíněná hlava, odskok do Saint Chapelle v Paříži. V Paříži u náměstí Svornosti. Muzeum Orangerie. Monetovy lekníny. Ženská postava v nadživotní velikosti. Autor Alberto Giacometti. Malí lidé se svými stíny. Postava kolemjdoucího se připojí jako stín. Může člověk vyrůst? Je obrazem Boha?

Kniha " Otisky slova" je sbírkou promluv psaných původně pro Katolický týdeník z podzimu 2024 a jara 2025, doplněná o starší texty z let 2023-2024. Na počátku bylo Slovo. Člověk byl přizván, aby svět utvářel a vyslovil spolu s Bohem. Měl pojmenovat všechny živé tvory. Protože slovem všechno začíná. Vyvoláváme svět z nicoty spolu s Bohem a slovo se pak stává tělem. Snad budou přiložené texty inspirací pro naslouchání Božímu slovu, na nějž teprve mohou lidská slova navázat.

V Ekvádorském pralese 100 km od hlavního města Quita v rezervaci Sumaco roste druh palmy s latinským názvem - socratea exorrhiza (smart roots, jak jsem si volně přeložil - chytré kořeny), dorůstá dvaceti metrů a dožívá se asi sto let. Z jejich dvacetimetrového kmene nad zemí vyrůstají desítky tenkých kořenových výběžků. Strom nedrží pevně v zemi, ale svou vahou jakoby stojí na malých chůdách. Protože zdejší půda se vlivem silných dešťů a eroze mění, stromy na tyto změny reagují po svém. Díky rychlému růstu kořenů, které se zapouštějí v pevnější půdě a na místech s větším světlem, dochází k pohybu, jakési pomalé chůzi. Když strom najde místo s pevnější půdou a více světlem, tak se na něj přesune a staré kořeny vytáhne. Ne vždy chodí v nějakých velkých perimetrech, nebo přímou cestou, někdy jen přešlapuje kolem původního místa pobytu. I tak může ujít až 3 cm denně. A 20 metrů za rok. Mohou-li stromy chodit, proč ne my, i když se nám zdá, že se nemůžeme pohnout z místa. Možná méně naříkejme a řekněme si Bohu o pomoc. Hledejme místa s pevnější půdou a více světlem.

Nikdo není tak špatný, aby s ním nestálo za to hovořit. Pokud se člověk odváží rozhovoru, ve kterém vyslechne i to, co se mu nelíbí, a vyvaruje se soudu. Když i Ježíš sám nesoudil, a on by mohl. Naslouchá a přijímá. Vzácnější než zlato v lidských rozhovorech. Mluví s ní bez předsudků, nebo ještě přesněji překračuje všechnypředsudky, které mu ostatní vnucovali. Nebav se se ženou, nestýkej se se samaritány. A hlavně se nepřibližuj k hříšníkovi. Je mi té ženy i nějak líto. Šestý muž v jejím životě a pořád nebyla šťastná. Kdo ví, nakolik to byla její vína. Muži si počítali povolené sňatky a na ni možná nemysleli. V době, kdy bylo možné ženu propustit z manželství třeba i proto, že špatně vařila. Měla komplikovanou minulost a netěší se zrovna dobré pověsti. Možná i proto přichází čerpat vodu v pravé poledne, kdy je úmorné vedro. Aby potkala co nejméně zvědavců a chytráků.