Hermann Broch Knihy

Rakouský analytik a diagnostik rozkladu hodnot začal tento svůj poslední román psát v 30. letech, kdy se intenzívně zabýval událostmi v Německu, a dotvářel jej ještě ke konci života, kdy spisoval dílo o psychologii mas. Na příběhu jednoho roku v zapadlé alpské vesnici podává nepřímo pronikavou analýzu fašismu. Přivandrovalý fanatik rozdělí vesnici na dva tábory: slabochy podlehnuvší davovému šílenství a hrstku osob, jimž duch, rozum a srdce pomohou vzdorovat.

Autor dokončil román Očarování v roce 1936, v době, kdy Německo již ovládl fašismus, a pokusil se v něm ztvárnit původ a mechanismy šířícího se zla. Kronikářským způsobem líčí masové šílenství v tyrolské alpské vesnici.

Románový epos rakouského spisovatele (1886–1951), v němž autor na osmnácti hodinách umírání jednoho z největších starověkých básníků snaží se vystihnout podstatu jeho života a díla ve vztahu k palčivým otázkám člověka oné doby a přes ně i k palčivým otázkám člověka doby dnešní (kniha obsahuje téměř sto míst z Vergilových básní, které většinou plynule zapadají do vyprávění). Autor, otřesen zážitky z první i druhé světové války, nalézá zde se nad problémem života a smrti, jedince a společnosti, krásy a poznání a řešit tyto věčné otázky ve smyslu mystického, platónského étosu.

Stěžejní témata svého myšlení rozvinul Hermann Broch v četných esejích, z nichž ty nejvýznačnější ve výboru Milana Kundery přináší soubor Román – mýtus – kýč. Texty vybral Milan Kundera a uspořádal Petr Šimák; z německých originálů přeložila Naděžda Macurová.

Výběr vychází ze souborného vydání Kommentierte Werkausgabe, které v letech 1974 - 1981 pro frankfurtské nakladatelství Suhrkamp edičně připravil Paul Michael Lützeler. Kromě literární tematiky jsou však do tohoto výboru zařazeny i eseje politické a filozofické, které obohacují Brochovy úvahy o další rozměry širšího myšlenkového aspolečenského záběru. Filozofická pojednání o fungování „rozpadlého světa“ či o možnostech světa bez platonské ideje se propojují s otázkami politickými a politologickými, vycházejícími ze zkoumání historicky vypjatého období evropských dějin první poloviny 20. století. Průzkum lidské individuality ve střetu s dobovými politickými praktikami nachází konkrétní odraz v v literárních tématech (např. v odkrývání občanské, politické i tvůrčí individuality Thomase Manna) a nabývají na zvláštní aktuálnosti (pozoruhodná je Brochova teorie demokracie a zvažování kompromisu mezi aspektem konfliktnosti uvnitř demokracie a zachováním premisy „humánní politiky“). Hloubkou myšlenek i jejich brilantní literární stylistikou Broch právem patří k mistrům esejistického žánru, a proto by bylo žádoucí seznámit české čtenáře s jeho tvorbou komplexněji.

Výběr vychází ze souborného vydání Kommentierte Werkausgabe, které v letech 1974–1981 pro frankfurtské nakladatelství Suhrkamp edičně připravil Paul Michael Lützeler. Kromě literární tematiky jsou však do tohoto výboru zařazeny i eseje politické a filozofické, které obohacují Brochovy úvahy o další rozměry širšího myšlenkového a společenského záběru. Filozofická pojednání o fungování „rozpadlého světa“ či o možnostech světa bez platonské ideje se propojují s otázkami politickými a politologickými, vycházejícími ze zkoumání historicky vypjatého období evropských dějin první poloviny 20. století. Průzkum lidské individuality ve střetu s dobovými politickými praktikami nachází konkrétní odraz v v literárních tématech (např. v odkrývání občanské, politické i tvůrčí individuality Thomase Manna) a nabývají na zvláštní aktuálnosti (pozoruhodná je Brochova teorie demokracie a zvažování kompromisu mezi aspektem konfliktnosti uvnitř demokracie a zachováním premisy „humánní politiky“). Hloubkou myšlenek i jejich brilantní literární stylistikou Broch právem patří k mistrům esejistického žánru, a proto by bylo žádoucí seznámit české čtenáře s jeho tvorbou komplexněji.

Děj posledního románu rakouského modernisty Hermanna Brocha (1886–1951), koncipovaného netradičně jako soubor jedenácti vyprávění, z nichž řada byla v různém časovém odstupu uveřejněna časopisecky během autorova života, zobrazuje v rozpětí dvaceti let život a společnost předhitlerovského Německa. Žádná z románových postav se sice aktivně neúčastní politického života, a tudíž není přímo odpovědná za vzestup nacistické ideologie, přesto to byli právě tito „nevinní“, kteří jí svou úzkoprsostí a lhostejností poskytli živnou půdu. Podobně jako ve své románové prvotině Náměsíčníci (1932) tak Broch znovu podniká sondu do duše maloměšťáka, aby v ní odhalil podstatu a předpoklady nehumánnosti moderního člověka. Současně však jde ještě dál; svou komplexností a složitě propracovanou symbolikou, jež v mnohém připomíná jeho předchozí román Smrt Vergilova (1945), otevírá toto veskrze filosoficky laděné dílo rovněž otázku (ne)existence platónské ideje a s tím spojené krize hodnot moderní společnosti.

Brochova Teorie masového šílenství je souborem jeho prací z let 1939 až 1946, které chtěl vydat v americkém exilu, kam díky Jamesi Joycovi uprchl před Hitlerem, roku 1951, překazila mu to však smrt. S oporou o soudobé nejnovější poznatky z filosofie, psychologie, sociologie a politologie chce ukázat na filosoficko psychologické příčiny masového šílenství probíhajícího v totalitních státech nejen fašistického, ale i komunistického typu. Nezůstává však u konstatování pouhých příčin a nastiňuje cestu, jak proti masovému šílenství, jehož nebezpečí nutně nevymizí ani smrtí diktátora, účinně bojovat. Navýsost aktuálně pro nás mohou znít Brochova slova, že při neustále nutné obraně demokracie před totalitarismem „se masy nikdy nenechají odbýt prázdnou sebechválou demokracie“ a že jalovými „tirádami je ženeme pouze tam, kde se jim nabídnou konkrétní, i když strašné cíle, tedy do armády fašismu“.

Náměsíčníci, první do češtiny přeložený román rakouského spisovatele, patří mezi největší díla moderní evropské literatury. Jeho jednotlivé díly, odlišené i stylisticky, jsou nadepsány jmény hlavních postav s přídomky Pasenow neboli romantika, Esch neboli anarchie, Huguenau neboli věcnost; a datováním roky 1888, 1903, 1918. V každém z jejich hrdinů zosobnil „ducha doby“ a v díle jako celku usiluje o postižení krizí a cítění moderního světa s jeho nezadržitelným „rozpadem hodnot“ a o zodpovězení otázky, zda „je tenhle nestvůrný život vůbec ještě skutečný“.

It is the reign of the Emperor Augustus, and Publius Vergilius Maro, the poet of the Aeneid and Caesar's enchanter, has been summoned to the palace, where he will shortly die. Out of the last hours of Virgil's life and the final stirrings of his consciousness, the Austrian writer Hermann Broch fashioned one of the great works of twentieth-century modernism, a book that embraces an entire world and renders it with an immediacy that is at once sensual and profound. Begun while Broch was imprisoned in a German concentration camp, The Death of Virgil is part historical novel and part prose poem -- and always an intensely musical and immensely evocative meditation on the relation between life and death, the ancient and the modern.

Murder, lust, shame, hypocrisy, and suicide are at the center of The Guiltless, Hermann Broch's novel about the disintegration of European society in the first three decades of the twentieth century. Broch's characters -- an apathetic man who can barely remember his own name (Broch mostly refers to him as A.); a high-school teacher and his lover who return from the brink of a suicide pact to carry on a dishonest relationship; Zerline, the lady's maid who enslaves her mistresses, prostitutes the young country girl Melitta to gentleman A., and metes out her own justice against the "empty wickedness" of her betters -- are trapped in their indifference, prisoners of a sort of "wakeful somnolence". These men and women may mention the "imbecile Hitler", yet they prefer a nap or sexual encounter to any social action. In Broch's mind this kind of ethical perversity and political apathy paved the way for Nazism.Broch believed that writing can purify, and by revealing Germany's underlying guilt he hoped to purge indifference from his own and future generations. In The Guiltless, Broch captures how apathy and ennui -- very human failings -- evolve into something dehumanizing and dangerous.

„»›Mythisch ist alles Erdichtete, woran du als Lebender Anteil hast. Im Mythischen ist jedes Ding durch einen Doppelsinn, der sein Gegensinn ist, getragen: Tod = Leben, Schlangenkampf = Liebesumarmung. Darum ist im Mythischen alles im Gleichgewicht.‹ Diese Worte stehen in Hofmannsthals Buch der Freunde , und sie melden die Problemkonstanz, die dem Hofmannsthalschen Leben und seiner Arbeit eine unverbrüchlich eigensinnige Richtung gegeben hat; unverbrüchlich hat er sich um die Stellung des Menschen im Kosmos und um das ethische Gleichgewicht bemüht, das zwischen Ich und Sein etabliert werden soll, auf daß das Menschenleben zur Einheitlichkeit werde.« Indirekt vergegenwärtigte sich Hermann Broch mit seiner Hofmannsthal-Studie von 1947/48 aus dem amerikanischen Exil heraus die eigene Jugend in Wien. Hofmannsthal und seine Zeit ist ein autobiographisches Buch vor allem in dem Sinne, daß es die Summe seiner kulturkritischen Schriften darstellt. “

Hermann Broch (1886-1951) figure certainement, avec Proust, Musil et Joyce, au panthéon des grands inventeurs de roman du vingtième siècle. Mais le public francophone sait peu qu’il se consacra ­également à l’écriture d’une importante œuvre ­philosophique, sans jamais vouloir parvenir à lui donner une forme définitive.Les six essais publiés ici ont été écrits entre 1931 et 1946 et rendent compte de sa «théorie de la connaissance», fondée sur une conception très personnelle du concept de valeur. Portant sur des sujets apparemment divers, comme la musique, la poésie ou la psychanalyse, ils concernent une seule et même question : comment la raison peut-elle permettre de saisir ce qui, dans toute activité humaine, dépasse le champ de la raison ?Hermann Broch (1886-1951) est l'auteur d'une oeuvre romanesque hors du commun publiée en français chez Gallimard (La mort de Virgile, Les somnambules, le Tentateur, etc.), et d'une oeuvre philosophique inachevée, dont la pièce maîtresse reste sa Théorie de la folie des masses (l'éclat, 2005).Né à Vienne, il est emprisonné par les nazis, après l'annexion de l'Autriche. Grâce à l'aide de James Joyce il est libéré et parvient à gagner les USA où il vivra le reste de sa vie.

»Der Roman Die Schuldlosen schildert deutsche Zustände und Typen der Vor-Hitlerperiode. Die hierfür gewählten Gestalten sind durchaus ›unpolitisch‹; soweit sie überhaupt politische Ideen haben, schweben sie damit im Vagen und Nebelhaften. Keiner von ihnen ist an der Hitler-Katastrophe unmittelbar ›schuldig‹. Trotzdem ist gerade das der Geistes- und Seelenzustand, aus dem – und so geschah es ja – das Nazitum seine eigentlichen Kräfte gewonnen hat. Politische Gleichgültigkeit nämlich ist ethischer Perversion recht nah verwandt.« Hermann Broch"

"Huguenau oder die Sachlichkeit" ist der dritte Teil der "Schlafwandler"-Trilogie. Im moselländischen Städtchen agiert Huguenau als geschäftstüchtiger Vertreter einer Zeit des Wertezerfalls, indem er die Zeitung an sich bringt und Esch ermordet. Broch beschreibt das Buch als eine Reihe von Geschichten über Einsamkeit und neue produktive Kräfte.

With his epic trilogy, The Sleepwalkers , Hermann Broch established himself as one of the great innovators of modern literature, a visionary writer-philosopher the equal of James Joyce, Thomas Mann, or Robert Musil. Even as he grounded his narratives in the intimate daily life of Germany, Broch was identifying the oceanic changes that would shortly sweep that life into the abyss. Whether he is writing about a neurotic army officer (The Romantic) , a disgruntled bookkeeper and would-be assassin (The Anarchist) , or an opportunistic war-deserter (The Realist) , Broch immerses himself in the twists of his characters' psyches, and at the same time soars above them, to produce a prophetic portrait of a world tormented by its loss of faith, morals, and reason.

"Das Buch schildert die letzten achtzehn Stunden des sterbenden Vergil, beginnend mit seiner Ankunft im Hafen von Brundisium bis zu seinem Tod am darauffolgenden Nachmittag im Palast des Augustus. Obwohl in der dritten Person dargestellt, ist es ein innerer Monolog des Dichters. Es ist daher vor allem eine Auseinandersetzung mit seinem eigenen Leben, mit der moralischen Richtigkeit oder Unrichtigkeit dieses Lebens, mit der Berechtigung und Nichtberechtigung der dichterischen Arbeit, der dieses Leben geweiht war." Hermann Broch

" Ma vie s'accompagne de conflits moraux qui ne cessent de peser sur elle. J'ignore presque ce qu'est un simple sentiment de bonheur humain, et si d'aventure il m'est donné d'en éprouver les premiers signes, ceux-ci sont immanquablement étouffés au nom de quelques principes moraux. "

Diese Essay-Sammlung enthält die wirkungsmächtigsten theoretischen Arbeiten des Autors. Was ist Kultur überhaupt und wie können kulturelle Prozesse beschrieben und analysiert werden? Wie ist Kunst von Kitsch zu unterscheiden? In welcher Spannung stehen Mythos und Dichtung zueinander? Welche Bedeutung kommt den Menschenrechten nach Auschwitz zu?

Hermann Brochs Epochen-Roman »Esch oder die Anarchie« ist Teil seiner großen »Schlafwandler«-Trilogie, entstanden zwischen 1928 und 1931. Sie legt in drei Epochenschnitten - 1888, 1903 und 1918 - die ökonomischen, geistigen, sozialen und mentalen Bedingungen frei, die zu den Katastrophen des 20. Jahrhunderts führten. Der zentrale Mittelteil der Trilogie spielt im Jahr 1903: Der Buchhalter August Esch ist ein Träumer mit Mordphantasien, ein Erlösungsrhetoriker ohne Glaubensgewissheit und ein gewalttätiger Liebhaber mit sentimentalen Neigungen. Sein Bestreben im eigenen Leben Ordnung zu machen, scheitert an einer Welt, die ihm keinen Halt mehr bietet. Das macht Esch zu einer tragikomischen Don Quijote-Figur. Seine Revolte nimmt ihren Ausgang von sehr irdischen Verhältnissen, gewinnt aber zusehends eschatologische und märtyrerhafte Dimensionen. Satire und hellsichtige Zeitanalyse sind in »Esch oder die Anarchie« Teil einer vielschichtigen Erzählung; Brochs Roman gehört zu den großen Leistungen der literarischen Moderne

Zur Thematik dieses Werkes schreibt Broch selbst: »›Die Unbekannte Größe‹ ist der Roman des intellektuellen Menschen. Der Mathematiker Richard Hieck, Protagonist des Romans, ist einer der kleinen Kärrner, die an der Gestaltung der Zukunft mitarbeiten, die immer eine Funktion der Erkenntnis ist: In welcher Weise kann ein der Wissenschaft hingegebener Mensch zu jener Gesamterkenntnis gelangen, zu der er seiner Grundlage gemäß hinstrebt? Wie kann er, von seiner Einzelwissenschaft kommend, zur Lösung des rational unbewältigbaren Erkenntnisrestes (manifestiert in den großen Fragen des Todes, der Liebe, des Nebenmenschen) gelangen?« Erstmals wird in diesem Band auch Brochs Filmskript ›Das Unbekannte X‹, das sich an den Roman anlehnt, publiziert.

Die kommentierte Werkausgabe von Hermann Broch im Suhrkamp Verlag, herausgegeben von Paul Michael Lützeler, umfasst zahlreiche Bände seines dichterischen und essayistischen Werks sowie Briefe. Neu veröffentlicht werden frühe Novellen und Fragmente, einschließlich der deutschen Fassung von "Hitlers Abschiedsrede".

Aus dem Inhalt: Schriftstellerporträts Thomas Mann Philistrosität, Realismus, Idealismus der Kunst (1913) / Mythos und Dichtung bei Thomas Mann (1935) Karl Kraus Antwort auf eine Rundfrage über Karl Kraus (1913) Emile Zola Zolas Vorurteil(1917) Christian Morgenstern Morgenstern (1917) Alfred Polgar Der Theaterkritiker Polgar (1920) Franz Blei Der Schriftsteller Franz Blei (1921) / Einleitung zu einer Canetti-Lesung (1933) James Joyce James Joyce und die Gegenwart (1936) Robert Musil Robert Musil - ein österreichischer Dichter? (1936) / Robert Musil und das Exil (1939) Nachruf auf Robert Musil (1942) Richard A. Bermann Nachruf auf Richard A. Bermann (1939) Berthold Viertel Rede über Viertel (1947) Hugo von Hofmannsthal Hofmannsthal und seine Zeit (1947/48) / Kapitel I: Die Kunst und ihr Un-Stil am Ende des 19.Jahrhunderts Kapitel II: Aufbau und Behauptung einer Persönlichkeit inmitten des Vakuums Kapitel III: Der Turm von Babel Hugo von Hoffmannsthals Prosaschriften (1950) Erste Fassung / zweite Fassung / Dritte Passung Würdigungen

Hermann Broch wuchs in Wien auf, leitete zwanzig Jahre lang die Textilfabrik seiner Familie, begann 1927 mit dem Leben als freier Schriftsteller, musste als Jude nach dem 'Anschluss' von 1938 aus Österreich fliehen. Er emigrierte im gleichen Jahr in die USA, wo er anfänglich in New York lebte. 1942 wurde Princeton, New Jersey, sein fester Wohnsitz. 1949 siedelte er über nach New Haven, Connecticut, wo er Kontakte zur Fakultät der Yale University hatte; im dortigen German Department wurde er Lektor ehrenhalber. 1951 erlag er einem Herzschlag.