Hermann Broch
1. listopad 1886 – 30. květen 1951
Hermann Broch se po počátečních zkušenostech v rodinném textilním podnikání plně věnoval literatuře až ve čtyřiceti letech. Jeho dílo se vyznačuje hlubokým zájmem o psychologii, filozofii a matematiku, které se promítají do jeho modernistických děl. Vyniká precizním stylem a zkoumáním komplexních témat lidské existence. Broch je považován za jednoho z klíčových autorů své doby.
Broch pocházel ze zámožné židovské rodiny vídeňského textilního továrníka Josefa Brocha a jeho ženy Johanny. Studoval textilní školu a v letech 1908 až 1927 pracoval v otcově textilním závodu, kdy jej ke zděšení celé zbylé rodiny prodal a jal se studovat matematiku, psychologii a filosofii. Nadále se věnoval pouze činnosti literární a filosofické.
Při krachu rakouských bank ve 20. letech přišel o téměř všechen rodinný majetek. Tuto ztrátu chápal však pouze jako ulehčení od břemene majetku a uvolnění rukou pro jeho nadcházející kariéru básníka, spisovatele a filosofa.
Broch byl v meziválečném období častým frakventantem vídeňských kaváren, kde se setkával s takovými osobnostmi jako např. Robert Musil či Franz Blei. Udržoval blízké kontakty s proslulými ženami německého kulturního světa, mj. Milenou Jesenskou, která Brocha učila česky, nebo s rakouskou žurnalistkou Eou von Allesch, již zpodobnil v druhém díle románu Náměsíčníci. Později byl velkým obdivovatelem díla Jamese Joyce a jeho román Odysseus považoval za ojedinělé literární dílo schopné pojmout stávající svět ve své komplexnosti. Dále vyzdvihoval dílo básníka Charlese Baudelaira, malířské umění Paula Cézanna a Wagnerovu operní tvorbu.
V letech 1928 až 1932 vznikla Brochova literární prvotina, románová trilogie Die Schlafwandler (Náměsíčníci), pojednávající o úpadku hodnot v Německu na přelomu 19. a 20. století. Román ve své třetí části obsahuje rozsáhlý Esej o rozpadu hodnot, což bylo nejen téma Náměsíčníků, ale i řady dalších Brochových prací. Brochova filosofie je silně ovlivněna Kantovým dílem.
Po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 se Broch zařadil k literátům, kteří se snažili upozornit na hrozící nebezpečí nacismu. V esejích Das Böse im Wertsystem der Kunst a Das Weltbild des Romans rozvinul vlastní teorii o estetické a společenské funkci kýče (v tomto bodě na něj ve svých dílech navázal mj. Milan Kundera, který se problematikou kýče rovněž zevrubně zabýval). Kýč označil za více než estetickou kategorii, ale za sociální a politický fenomén. Adolf Hitler byl pro něj typickým představitelem tzv. „Kitsch-Mensch“ (člověka kýče).
Dalším velkým Brochovým tématem byl úpadek západního světa, představený v beletristické rovině již v románu Náměsíčníci. Tak jako např. Robert Musil předvedl úpadek Rakouska-Uherska kritikou fiktivní „Kakánie“ a Karl Kraus nazval Podunajskou monarchii „výzkumnou laboratoří celosvětové destrukce“, přinesl Broch pojem „die fröhliche Apokalypse“ (rozmařilá apokalypsa), obraz císařské Vídně před první světovou válkou, která podle něj představovala „hodnotové vakuum doby“ a „hlavní město kýče“.
V letech 1933 až 1936 vytvořil román Die Verzauberung, protihitlerovskou vizi autority a podřízenosti (vyšel až posmrtně v roce 1953). V knize se zabývá otázkou vzrůstu diktátorské moci.
Hermann Broch (1. listopadu 1886 Vídeň – 30. května 1951 New Haven v Connecticutu) byl rakouský spisovatel a esejista, představitel literární moderny a bojovník proti fašismu.
Broch proslul svou korespondencí s předními evropskými intelektuály, např. s Albertem Einsteinem, Hannah Arendtovou, Pavlem Eisnerem či Thomasem Mannem. Věřil, že korespondence je svébytný literární a filosofický žánr a jeho dopisy dosáhly vysoké stylistické i duchovní úrovně. Po jeho smrti byla řada jeho dopisů vydána knižně (i česky).
Po anexi Rakouska ke Třetí říši byl Broch pro svou literární činnost i pro svůj židovský původ ve smrtelném ohrožení. Díky osobním intervencím Jamese Joyce, Thomase Manna a Alberta Einsteina získal povolení opustit Rakousko. Jeho matka však zahynula v koncentračním táboře. Emotivní prožitky z výslechů na Gestapu a ve vězení v Altaussee použil v románu Smrt Vergilova. Jeho díla byla v Třetí říši zakázána.
Broch nejprve odcestoval do Skotska, později do Spojených států amerických, kde strávil zbytek života v New Haven v Connecticutu. V emigraci napsal román Smrt Vergilova a několik esejů. Krátce přednášel německou literaturu na univerzitě v Yale.