Jan Mattuš Knihy

Poslední Doylova kniha o slavném hrdinovi, která je složena z příběhů, které se údajně odehrály už dříve a teprve teď je zpracovalo Watsonovo šikovné, leč loudavé pero.

Stejně jako film padesátých let měl svého Jamese Deana a Marlona Branda a populární hudba Elvise Presleyho, měla americká próza onoho období Jacka Kerouaka. Kerouac nebyl nejvlivnějším autorem své doby a rozhodně nepatřil mezi spisovatele těšící se mimořádné úctě literárních kritiků, ale nikdo jiný nevyjádřil tak přesně vzbouřenou náladu neklidné generace, kterou zastihly na jedné straně studenoválečnické hodnoty éry prezidenta Eisenhowera a na straně druhé úsvit věku Vodnáře. Jack Kerouac byl otcem beatnické generace a tvůrcem stylu „spontánní bopové prózy", literárně vyjadřujícího rify a improvizační techniky vynikajících jazzových hráčů, jako byli Charlie Parker a Lester Young. Steve Turner v Hipsterovi s andělskou hlavou studuje život a dílo člověka, jemuž se dostalo označení vůdce antikulturní revoluce padesátých let, a nalézá důvody, proč jsou Kerouakovy jedinečné prózy a jeho věčné hledání blíže nespecifikované pravdy neustálou inspirací minulým i dnešním generacím mladých lidí.

Publikace shrnuje téměř půl století Halounovy grafické práce pro tuzemské rockové, folkové nebo alternativní hudební skupiny a umělce (Jasná páka, Hudba Praha, Visací zámek, Michal Prokop, Vladimír Mišík, The Plastic People of the Universe, Vladimír Merta). Je nejen představením jeho grafické práce, ale také mapou tuzemské nonkonformní hudební scény. Představuje spolupráci autora s hudebními tělesy "šedé zóny", alternativní scény i takzvaného chmelnického okruhu hudebníků za uplynulých pětačtyřicet let. Kniha obsahuje vedle autorských komentářů a rozhovoru s Janem Mattušem také texty Františka Štorma a Pavla Büchlera. Reprodukované práce pocházejí převážně z archivů autorů grafické úpravy, vydavatelství Supraphon, Popmusea a soukromých sbírek. Společně s Hudbou Praha byl Karel Haloun v roce 2006 uveden do Beatové síně slávy. Knihu graficky upravili Karel Haloun, Luděk Kubík a Jan Arndt.

Podnadpis: židovské pohádky pro malé i velké Pohádky vycházejí ze zvyklostí života židovské komunity, uvádějí čtenáře do prostředí, kde jsou tyto tradice dosud živé.

Knižní dokument vydaný k 10. výročí úmrtí Jana Ivana Wünsche, baskytaristy, spoluautora písní dvou hudebních uskupení "Hudba Praha" a "Jasná páka" a výrazného hudebního publicisty. Kapely Jasná páka a Hudba Praha ovlivnily vývoj neoficiální kulturní scény v Československu 80. let a v různých obsazeních vystupují dodnes. Srdcem obou těchto uskupení byl Jan Ivan Wünsch, jehož hudební, společenský, politický a hospodský život v úvodu knihy popisuje hudební publicista Vojtěch Lindaur. Další část knihy tvoří "autorozhovor", který Wünsch napsal jako vlastní paměti koncem devadesátých let pro časopis Rock & Pop. V závěrečné části naleznete rozhovory výtvarníka Karla Halouna s šestadvaceti bývalými a současnými členy kapel Jasná Páka a Hudba Praha, kteří odpovídali na deset otázek týkajících života Jana Ivana Wünsche. Převážná část fotografií, které knihu ilustrují, jsou z osobních archívů autorů, spoluautorů i respondentů.

Autoři líčí vojenské operace sovětsko-finské války (1939–1940), situaci v zázemí a zejména hrdinské činy finských vojáků.

Poslední sbírka krátkých povídek uruguayského autora. Vyrozumíme brzy, že hranicí mezi budoucností a minulostí je tu smrt, ač pohledy do budoucna to nejsou černé, ale ani úplně smířené a jen nenápadně rekapitulující. Kdo si ostatně může dovolit o smrti mluvit? Je k tomu věk kvalifikací? Smrt tu má podstatné slovo, ale přece spíše než budoucnost…

Michal Ambrož je vůdčím členem několika kapel, zejména skupiny Jasná páka a její odnože, Hudby Praha. Jasnou páku, důležitou v dějinách českého rocku a alternativní kultury své doby, založil počátkem osmdesátých let spolu s Davidem Kollerem a dalšími muzikanty a působí v ní (spolu s několika dalšími původními hráči, jako je právě David) dodnes, stejně jako v Hudbě Praha. Ambrožův knižní rozhovor s dlouhým titulem Já už si to, ty vole, nepamatuju přesně, ale dalo by se to někde dohledat a podtitulem Děravá rekapitulace navazuje na úspěšnou publikaci o svérázné postavě z téhož okruhu, Janu Ivanu Wünschovi, vydanou před třemi roky. V obdobné grafické úpravě pokračuje v dokumentaci doby a života lidí, kteří se vyjadřovali především prostředky rockové hudby a ovlivnili celou generační skupinu fanoušků i následovníků. Tentokrát jde ovšem o mnohem subjektivnější pohled - životopisnou retrospektivu, která osciluje mezi prožitky společenskými a osobními. Ambrož v ní mluví o dětství v kraji svého prastrýce, malíře Jana Zrzavého, hudebních začátcích, studiu na konzervatoři, angažmá v Divadle Semafor, Chartě 77, společenství kolem pražského Junior klubu Na Chmelnici, které bylo v osmdesátých létech pozoruhodným ostrovem nepolitického disentu u nás, i o svých dnešních aktivitách kulturního organizátora, podnikatele i zastánce legalizace marihuany a ilegalizace komunistů.

Od roku 2007 vycházejí v sobotní příloze Orientace deníku Lidové noviny sloupky s tematikou jazyka, překladatelství a spřízněných disciplin, které naše přední překladatelka z románských jazyků a literární redaktorka Anežka Charvátová charakterizovala tak, že „…některé reagují na dobově módní a naštěstí pomíjivé trendy v jazyce, všechny mají jako uvažování o vlastnostech, možnostech a limitech, ale hlavně krásách češtiny nadčasovou platnost. Svou hravostí a vtipností zapadají do linie jazykových fejetonů, jaké psali například Pavel Eisner, Karel Čapek a Antonín Přidal.“ Nyní se autor ve spolupráci s knižními designéry Karlem Halounem a Luďkem Kubíkem rozhodl udělat „mezisoučet“ a většinu dosud vzniklých textů publikovat jako knižní soubor.

Sbírka básniček a rýmovaček. Malá ukázka: Matematika Sčítal muňky milý Jarda až mu vyšla miliarda.

Irena Brežná se opakovaně zúčastnila jako válečná reportérka švýcarského listu Tageseinziger Zürich Magazin první čečenské války (1995–1996) a v přestrojení za čečenskou ženu navštívila zničené vesnice, později jako novinářka i města a tábory severního Kavkazu. Ve svých reportážích se však nezaměřovala na průběh bojů ani na příběhy partyzánů, teroristů, politiků a vojáků, ale především na osudy čečenských žen, kterých se válka dotkla možná ještě krutěji než válčících mužů. V reportážích popisuje s velkým smyslem pro detail a sugestivním jazykem nejrůznější situace každodenního života za války, nesmyslné krutosti ruské armády i čečenských teroristů. Svoji zkušenost z války reflektuje ve svých esejích, kde se snaží dopátrat příčin onoho zla. Soubor reportáží a esejů z čečenské války doplňují texty Ireny Brežné věnované gulagu, mafii, ruské povaze i každodenním problémům Ruska. Zápisky z čečenské války s předmluvou Petry Procházkové

Životopis legendárního vojevůdce jako součást rakouských vojenských dějin. Osobní život a vojenská kariéra. Evropa od napoleonských válek po revoluce 1848. Organizace a struktura rakouské armády, otázky dobové strategie a taktiky aj.

Krátké příběhy argentinského autora vyprávějí o snech a osudech svérázných postaviček, jejichž světem je fotbal. První část knihy tvoří krátké příběhy fotbalových osobností, u nás dnes prakticky neznámých. Jsou to určité beletrizované reportáže, které autor psal pro buenosaireský deník Página a které by českému čtenáři mohly připomenout sportovní povídky Oty Pavla. Druhou částí je nedokončený román, v němž zestárlý hráč, trenér a dobrodruh vzpomíná v pařížském starobinci na svůj pestrý osud, který ho zavedl mimo jiné do fašistické Itálie, stalinského kriminálu i perónovské Argentiny. I když je stále řeč především o fotbale, kniha rozhodně není jen o něm. Jedná se o obecně lidské příběhy úspěchů a neúspěchů, ctižádosti, morálky a amorálnosti.

O existenci a fungování elitních jednotek rychlého nasazení v armádách USA, Velké Británie, Německa a dalších toho již bylo napsáno mnoho. Speciální jednotky v armádě Sovětského svazu však z pochopitelných důvodů tolik zmapovány nejsou. S jedinečným popisem elitních sovětských jednotek tak přichází známý autor Viktor Suvorov, který jako příslušník vojenské rozvědky sám prošel výcvikem Specnaz.

Příběhy Sherlocka Holmese, které ještě neznáte (19.díl) Zkušená autorka detektivních románů nás spolu se Sherlockem Holmesem a dr. Watsonem zavede do Torre Abbey, kde se stáváme svědky mysteriózní záhady, kterou se Holmes s nasazením všech svých znalostí a schopností a s grácií sobě vlastní pokusí vyřešit.

Patagonský expres nás odváží do míst, kde žijí občas bizarní, ale čistí lidé, pro něž je dobrodružství přirozenou součástí života. Mezi nimi se seznamujeme se starým mořeplavcem, který v chilských fjordech věčně hledá chimérickou loď, gauči, kteří pořádají mistrovství Patagonie v tlučení hubou, anglickým cestovatelem, jehož knížky znají i čeští čtenáři, slovinským exulantem, který objevil ozónovou díru, i spisovatelem samotným, který miluje konec světa. Patagonský expres je reportáž z cesty nikam a přece po celém světě, cesty v několika epizodách a přece na celý život, cesty za splněním jednoho velikého slibu…

Doktor J. H. Watson nemohl tušit, jaký úspěch dosáhnou Utajené případy Sherlocka Holmese při nedávném posmrtném vydání. Jako správce Holmesova literárního odkazu zpracoval více případů, než známe z prvního souboru. Nyní se díky editorovi Donaldovi Thomasovi seznámíme s úlohou, kterou Holmes sehrál v pěti „závažných zločinných a skandálních případech“ té doby. První z těchto případů se udál ještě před tím, než se Holmes a doktor Watson vůbec seznámili. Další případy Holmes vypráví nad dokumenty, uchovávanými v plechové krabici na půdě domu v Baker Street. Vraťme se do Anglie, která byla popisována jako stará a dobrá. Jaké byly skutečné názory Holmese na dr. Crippena, jednoho z nejslavnějších vrahů století? Co doufal Oscar Wilde, když vyhledal pomoc v Baker Street, po impertinenci, kterou mu Holmes kdysi prokázal? Anglie byla také rájem šejdířů všeho druhu. Co objevili Holmes a Watson při vyšetřování podivného skandálu s nahými cyklistkami v essexském venkově? Jak odhalil Holmes jednoho z nejnebezpečnějších psychopatů moderní doby? A jaká hrůzná zloba se skrývá v temných brlozích Lambethu a na Waterloo Road? V pěti kriminálních povídkách Holmes opět jedná odhodlaně i nevyzpytatelně. Thomas je osvěživě jiný než ostatní Doylovi pokračovatelé, neboť vsazuje Holmese do rámce skutečných událostí.

Do opuštěného domu na břehu ženevského jezera přijíždí počátkem léta roku 1816 zajímavá skupinka cestujících – lord Byron, Percy a Mary Shelleyovi, Byronův soukromý tajemník... Ve volnomyšlenkářské komunitě se začnou odehrávat zvláštní věci, do příběhu vstupují skandalistky, herečky a dvojčata – sestry Legrandovy, ve vzduchu se vznáší podivné tajemství. Federico Andahazi opět objevuje neprobádanou říši sexuality, ale opouští tragickou polohu Anatoma a vytváří gotický román v moderním, erotickém a groteskním hávu.

Texty pod názvem Zimálaj a jiná zjištění, Jazykové sloupky pro Lidové noviny 2016-2023 navazují názvem, grafickou úpravou a hlavně žánrově na sbírku Jeremeň a jiné záhady; Jazykové sloupky pro Lidové noviny 2007-2016, která si získala vstřícné reakce čtenářů. Jde opět o shrnutí překladatelových sloupků, které vycházejí v sobotní příloze Lidových novin Orientace. V některých ohledech jsou však jiné než v prvním svazku: kromě ilustrací obecných vlastností a trendů v jazyce, mnohdy komentovaných s ironickým humorem, se tentokrát častěji setkáváme se subjektivně pojímanými příběhy na pomezí fejetonu a osobního deníku.