Sborník přednášek z cyklu uvedeného ve Vzdělávacím a kulturním centru Židovského muzea v Praze v období ledna 2000 až prosince 2001 se věnuje tzv. konečnému řešení židovské otázky v jednotlivých evropských zemích během 2. světové války. Sborník uspořádal Miloš Pojar.
Na konci roku 2004 vyšel sborník z cyklu přednášek ve Vzdělávacím a kulturním centru Židovského muzea v Praze, nazvaný Židovská menšina v Československu ve třicátých letech, který chronologicky navazuje na předchozí sborník o židovské menšině v ČSR v letech dvacátých. Na uspořádání cyklu se podílela PhDr. Blanka Soukupová, CSc. z Fakulty humanitních studií UK, která se ve sborníku věnuje českožidovskému hnutí, projevům antisemitismu a vzájemnému vztahu židů/Židů k T. G. Masarykovi a naopak. Další přednášející (Kateřina Čapková, Radka Čermáková, Hedvika Novotná, Peter Salner a Marie Zahradníková) se zabývali sionistickým hnutím, vztahem českých židů k Palestině, situací na Slovensku či rozebírali vzpomínky pamětníků. Sborník je doplněn fotografickou přílohou.
Kniha poskytuje souhrnný pohled na vztah Tomáše Masaryka k Židům a židovské otázce v českém i evropském kontextu a také na poměr významných židovských osobností k Československu a k Masarykovi zvláště. Pokouší se zachytit vývoj a proměny Masarykových názorů na Židy a židovství od raného mládí a popsat klíčové události, které utvářely Masarykovy postoje. Práce je rozdělena do deseti kapitol, sledujících Masarykovo mládí a studia ve Vídni, jeho působení do první světové války (včetně hilsneriády), Masarykův postoj k marxismu a jeho názory na řešení sociální otázky, jeho vztah ke křesťanství a judaismu. Zvláštní pozornost je věnována postavení Židů v českých zemích od dob josefínských reforem a poměru T. G. Masaryka k sionistickému hnutí, stejně jako k českožidovskému hnutí a problému asimilace vůbec. Závěrečné kapitoly se věnují situaci Židů v první republice, prezidentově cestě do Palestiny v roce 1927 a v přehledu také zájmu T. G. Masaryka o některé významné židovské osobnosti, jakož i názory těchto učenců a politiků na Masaryka a jeho působení v průběhu několika desetiletí.
Výkladu dějin židovského státu od nejstarších dob s přirozeným akcentem na 20. století, zejména jeho bouřlivou druhou polovinu, v níž Izrael několikrát bojoval o holou existenci, se ujal autor, který vedle historického školení řadu let v zemi pobýval v diplomatické funkci. I zde čtenář nalezne encyklopedické heslo, přehled vzájemných vztahů i aktuální rady pro turisty a obchodníky.
Kniha Miloše Pojara o Jindřichu Matyáši Thurnovi, výrazné postavě našich dějin 17. století, je rozdělena do osmi kapitol. První kapitola plní funkci úvodu a seznamuje čtenáře se společenskou a politickou situací v předbělohorské době, vyznačující se zápasem mezi absolutistickým typem vlády na jedné straně a modelem stavovské konfederace na straně druhé. Výklad se dotýká problematiky dualismu Čech a Moravy, který vážně narušoval jednotu protihabsburské opozice. Zdůraznění, např. formou grafického vyčlenění, by si možná zasloužila komplikovaná náboženská otázka v souvislosti s rozložením sil uvnitř šlechtického stavu. Následující kapitoly se zabývají vlastním předmětem studia - osobností hraběte Thurna a jeho aktivitami na poli politickém i válečném. Přestože rod Thurnů pocházel ze severní Itálie, lze otázku, byl-li Thurn Čechem či nikoli, považovat za vyřešenou. Příslušnost k Čechům totiž neměla důrazně bázi etnickou, což potvrzuje celkový kosmopolitní charakter doby a prostředí. Sám Thurn kromě němčiny, své mateřštiny, a češtiny ovládal řadu dalších jazyků.... celý text