Louis de Bernières Knihy

Kouzelný příběh o jednom (obyčejném) dni dvou lidí v Turecku - zahraničního botanika, studujícího tamní floru a místního učitele, který si přivydělává sběrem kovových plechovek od nápojů.

Louis de Bernieres is the master of historical fiction which makes you both laugh and cry. This book follows an unforgettable family through the Second World War and beyond. Louis de Bernieres is the master of historical fiction which makes you both laugh and cry. This book follows an unforgettable family after the Second World War. Daniel Pitt has seen a lot of action. He was an RAF fighter in the First World War and an espionage agent for the SOE in the Second. Now the conflicts he faces are closer to home. Daniel and Rosie's marriage has fractured beyond repair and Daniel's relationship with their son, Bertie, has been a failure since Bertie was a small boy. But after his brother Archie's death, Daniel is keen for new perspectives. He first travels to Peshawar to bury Archie in the place he loved best, and then finds himself in Canada, avoiding his family and friends back in England. But some bonds are hard to break. Daniel and Bertie's different experiences of war, although devastating, also bring with them the opportunity for the two to reconnect. If only they can find a way to move on from the past. Louis de Bernieres' new novel is a moving account of an extraordinary life in extraordinary times. Daniel is a flawed but captivating hero, and this coming-of-old-age story illuminates both the effect of two World Wars on a generation and the irrepressible spirit and love that can connect families despite great obstacles.

Ptáci bez křídel se odehrávají na pozadí rozpadu osmanské říše a sledují osudy obyvatel městečka Eskibahçe, kde spolu křesťané a muslimové celá staletí žili v míru a pokoji a kde přátelství i láska dokázaly překonat náboženské rozdíly. Když vypukne první světová válka, mladí muži narukují na frontu. V atmosféře vypjatého nacionalismu a zjitřeného náboženského cítění se schyluje k etnickým čistkám a pochodům smrti a osud řecké komunity ve vyhladovělém Eskibahçe spěje k neradostnému vyústění...

Tento krátký příběh určitě potěší všechny zájemce o vtipný, až černý humor. Našimi hrdiny jsou manželé Freemanovi, dokonalý pár velmi hodných lidí, kteří se oddaně milují, miluje je i okolí, prostě dokonalé štěstí. Ale jak se říká, zlým lidem se někdy narodí hodné dítě, a hodným lidem se narodí zlý potomek. A to je jediný problém našeho páru - jejich syn Vinnie. Je to DĚSIVÉ dítě, které je naprosto ničí. Ani dětský psychoterapeut nemůže nic jiného konstatovat, než že Vinnieho nelze léčit, protože je prostě nesnesitelně zlomyslný. A tak se naše dvojce rozhodne k drastickému kroku. Jejich společnou vášní je Turecko a jejich obyvatelé, protože to s dětmi (a domácími zvířátky) tak báječně umí. Pokud čekáte nějaké "krvavé" řešení problému jménem Vinnie, tak jste na omylu. Ale je fakt, že až tak normální řešení to není. Je zcela ve stylu příběhu. Nic Robertovi a Susan nelze vyčítat. Každý druhý by udělal určitě něco horšího, mnohem horšího.

V jakési blíže neurčené latinskoamerické zemi se v jednom zapadákově pokusí místní latifundistka, zhýčkaná a pyšná dona Constanza, odklonit řeku tak, aby jí posloužila coby zásobárna vody pro její bazén. To se místním (a zvláště těm dole po proudu) dosti zajídá, a tak se s donou Constanzou pustí do vleklého a úporného boje, který postupně všem přeroste přes hlavu. Obnovení pořádku vláda čeká od kapitána Figuerase, přihlouplého, obtloustlého sadisty, který přímo touží po příležitosti, aby si na mrtvolách vystavěl svou kariéru. A přestože povstalcům pomáhají olbřímí kočky, partyzánsky naladěná prostitutka, vesnický čaroděj i záhadná epidemie smíchu, vesničané dobře vědí, že v nerovném boji nemají šanci a že radostnější civilizaci budou muset založit vysoko v horách. Bernièresův román Válka o zadnici Dona Emmanuela zkrátka těží z bohaté tradice magického realismu, nadhazuje závažná témata, ale zachází s nimi způsobem povýtce nevážným, s nadhledem, černým humorem i laskavou ironií.

V poslední části volné latinskoamerické trilogie (opět přeložené Viktorem Janišem) se de Bernierés nejenže vypořádal nejenom s katolickou církví, ale dotkl se i dalších citlivých témat: zkorumpované vlády, drogových baronů a všudypřítomné chudoby. Cochadebajo de los Gatos, utopická komunita obývaná tři sta let starými konkvistadory, prostitutkami, levitujícími exkomunikovanými kněžími, muzikology a jaguáry se slabostí pro čokoládu, se opět ocitne ve smrtelném nebezpečí. Tentokrát se v nepřítomnosti prezidenta Veracruze na popud kardinála Guzmána zformuje armáda krutých fanatiků, kteří jsou na této „nové výpravě proti albigenským“ duší bez mrknutí oka schopni vraždit, jen aby spasili nesmrtelné duše svých nebohých obětí. A zdá se, že v nevyhnutelném konfliktu bude hrát křižákům jejich ohromná převaha do karet…

Jeden Francouz kdysi před Louisem de Bernièresem prohlásil, že Anglie je nejexotičtější zemí Evropy, a dodal, že je to „ohromný blázinec“. Bernières ve své nové sbírce Generálova šťastná smrt vzpomíná na surreyskou vesničku, kde v šedesátých a sedmdesátých letech vyrůstal. Jako pravý romanopisec se ovšem nedokáže úplně držet pravdy, a tak nám vypráví příběhy ze zaniklé Anglie, kde se dáma mohla oblékat do pumpek jako chlap a brokovnicí střílet veverky, penzionovaný generál tam mohl chodit nahý a lidem třeba připadalo úplně normální svěřovat se pavoukovi, který žije v zahradní kůlně. „Británie je opravdu jeden velký blázinec. Je to jeden z rysů, který nás odlišuje od ostatních národů. Máme velmi pružnou představu o tom, co je normální. Jsme v některých ohledech zkostnatělí a formální, ale věříme v právo na výstřednost, pokud jsou ty výstřednosti dost velké. K těm malým nejsme zdaleka tak tolerantní. Běda vám, když držíte špatně nůž, ale je vám přáno, pokud nosíte bederní roušku a žijete na stromě.“ Louis de Bernières

Znetvořené mrtvoly, které se člověku pravidelně objevují na prahu, jsou už pořádným důvodem k zamyšlení. Mladý profesor filosofie Dionisio Vivo je z nich jen zmatený… zato jeho přítel Ramón, jeden z mála čestných policistů ve městě, má ve věci jasno: pokud Dionisio nepřestane psát populární dopisy do prestižního listu La Prensa, v nichž odhaluje nečisté praktiky drogových baronů, musí se bát o život. Jako dítko Štěstěny Dionisio skutečně prvních pár atentátů přežije, pak ovšem narkomafie změní taktiku a zaměří se na jeho nejbližší – a seňor Vivo pochopí, že se nechal vtáhnout do boje na život a na smrt. Vzal-li si Louis de Bernières ve své prvním románu Válka o zadnici Dona Emmanuela na paškál latinskoamerické tajné služby a armádu, v druhém dílu volné latinskoamerické trilogie podobným způsobem zpracoval latinskoamerickou drogovou scénu (předobrazem hlavního zlosyna El Jerarcy není totiž nikdo jiný než nechvalně proslulý Pablo Escobar). A přestože de Bernières nezůstal nic dlužen svému smyslu pro humor, čtenářům bude tentokrát nejspíš mrznout úsměv na rtech… Román do češtiny přeložil Viktor Janiš. První vydání.

Kefallénie, zapomenutý ostrov v Iónském moři, dýchá nostalgií a vzpomínkami. Odysseovy lodě byly postaveny z místních sosen, a podle některých autorů jeho palác stál právě zde. Takto začíná „Osobní dějiny Kefallénie“ od vesnického doktora Jannise, nadšeného historika amatéra. Poklidné sepisování dějin však brzy přeruší příchod druhé světové války v roce 1941, kdy na ostrov dorazí italské okupační jednotky. Mezi nimi je kapitán Antonio Corelli, kultivovaný a vtipný mandolinista, který se ubytuje u rodiny doktora Jannise. Jeho dcera Pelagia se rozhodne, že charismatického Itala nenávidí, ale nakonec si ho proti své vůli zamiluje. Problémem je, že má snoubence mezi řeckými komunistickými partyzány a Corelli je oficiálně nepřítel. Tento román, oceněný Cenou spisovatelů Britského společenství, kombinuje humor s tragédií a absurdností. V popisech italského tažení je naturalistický a nabízí rafinované podobenství o tom, jak nacismus a komunismus devastují lidské osudy. Příběh je rekviem nad stoletím, které začalo s optimismem pokroku a končí v krvi a pochybnostech. Jak říká Josef Škvorecký, koho kdy utěšila historie?

Jak už jsme u Bernierese zvyklí – vtipný i dojemný příběh vypovídá jak o psech, tak především o nás, o lidech. Ovčáčtí psi plemene kelpie jsou známi svou nezdolností a inteligencí, ale i mezi nimi byl Rudý pes alias Rudoch naprostý originál. Po celém severozápadním pobřeží Austrálie proslul jako profesionální stopař a skutečně mu nečinilo nejmenší problémy poznat majitele auta podle zvuku jeho motoru a přimět jej, aby ho odvezl o kus dál. Všichni ho chtěli adoptovat (jedna parta dělníků ho dokonce přijala do svých odborů), ale Rudoch se nechal adoptovat jen jedním člověkem – řidičem autobusu, jemuž Rudochova náklonnost změnila život. Portrét tvrdohlavého, chytrého a odvážného psa, kterému Australané postavili bronzovou sochu, je – jak už jsme u de Bernierese zvyklí – vtipný i dojemný a vypovídá jak o psech, tak především o nás, o lidech. Román přeložil do češtiny Viktor Janiš.