Martina Kastnerová Knihy

Záměrem monografie je poskytnout souhrnný přehled teorií interpretace, jejichž tématem bývá Shakespeare, resp. renesanční literatura, přičemž se s ohledem na rozsah problematiky zaměřuje na koncepce současné, vytvářející konfrontační rámec vybízející ke komparaci a analýze. Nekončí se však konstatací neslučitelnosti interpretačních postupů, které se navzájem vyvracejí; nýbrž se ukazuje, že i postupy, jež zastřešují odlišná teoretická zázemí, mohou na základě oboustranné diskuse tříbit to, co bude možno nazvat metodou interpretace Shakespearova díla. Hovoří-li se v titulu o hledání adekvátního interpretačního přístupu, důraz je kladen zejména na slovo "hledání", kterým by měla být naznačena neukončenost procesu, jímž se bude monografie ubírat. A zmiňuje-li se charakteristika být adekvátní, pak neaspiruje na to býti metodou jedinou a obecně aplikovatelnou, nýbrž postupem, jenž může probíhat po variabilních cestách a ukazuje se být funkčním pro daný okruh zkoumání, kterým je v tomto případě Shakespearovo dílo.

Sherlock Holmes se ocitá před následující situací: z dějin sémiotiky byl vymazán celý novověk a moderní tradice, všechny známky empirismu i racionalismu. Police knihoven a databanky zejí prázdnotou. Jak lze sémiotiku zachránit? Naštěstí Holmesovi pomohl Mycroft, aby společně vystopovali a zrekonstruovali co možná největší část teoretického obsahu moderní sémiotiky. Monografie přivádí čtenáře k místům, kde je možné sledovat znamení, znak, symbol, signifikaci či význam. Pojetí znaku a významu, o jehož rekonstrukci usiluje, není neměnné a obecné - přihlíží k rozmanitým případům a historickým místům, kde znakové teorie nalézá a testuje vzhledem k současným koncepcím. Historicky se pohybuje mezi pozdním středověkem, renesancí až raným novověkem.

Záměrem monografie je poskytnout souhrnný přehled teorií interpretace, jejichž tématem bývá Shakespeare, resp. renesanční literatura, přičemž se s ohledem na rozsah problematiky zaměřuje na koncepce současné, vytvářející konfrontační rámec vybízející ke komparaci a analýze.

Když Philip Sidney 17. října 1586 v mladém věku třiceti dvou let umírá následkem zranění z bitvy u Zutphenu, jeho díla kolují pouze v rukopisné podobě, některá zůstala nedokončena. Přesto je jeho osobnost postupně utvářena do podoby kultovního.

K mnoha změnám, kterými procházela společnost alžbětinské Anglie, patří i nová role „básníka z povolání“ – autorka knihy ho přirovnává k postavám dnešní popkultury: jsou obecně známé, jsou jim přisuzovány slušné výdělky, ale ne vždy slušná pověst. Jeden z nich, dramatik Ben Jonson, sám sarkasticky poznamenává: Básník je ten /…/ ubožák, který se poezií musí živit. – Tito „ubožáci“ však měli pestré osudy i role: byli básníky i teoretiky, dvořany, politiky, prosazováním a kultivováním „lidového jazyka“ posilovali národní kulturní autonomii nejen ve vztahu k dříve nedotknutelné autoritě klasiků antiky, ale i vůči soudobě „konkurenci“ na evropském kontinentě. Nejen William Shakespeare a Ben Jonson, ale i jejich méně proslavení současníci Philip Sidney, Edmund Spenser a George Puttenham svým dílem i svými osudy dobový ideál spoluvytvářeli, ztělesňovali – nebo také zpochybňovali… Číst o nich přináší i dnes poznání bezmála dobrodružné.

V Novém historismu jsou historické texty chápány především jako literární výtvory, nikoli jako zcela objektivní zdroje přístupu k poznání historických událostí. Jedná se o specifickou interdisciplinární kritiku kladoucí důraz na porozumění kontextu literárního díla a přihlížející k dobovým textům různého charakteru (vědeckým, právnickým, teologickým atd.). Text by tedy měl být zkoumán s vědomím kontextu, v němž vznikl, jako historická entita, jež se zrodila z dobové komunikace či na jejím pozadí.