György Spiró je přední maďarský dramatik, prozaik a esejista, jehož dílo se často vyznačuje avantgardním stylem, syrovým jazykem a postavami na okraji společnosti. Jeho tvorba, která se často zabývá tématy návratu k židovským kořenům a zasazuje se o novou perspektivu, byla vnímána jako významný příspěvek k maďarské literatuře po druhé světové válce. Jeho romány, včetně rozsáhlého díla Fogság (V zajetí), zkoumají historická období a lidské osudy s hloubkou a originalitou. Přestože jeho styl zpočátku budil kontroverze, Spiró se etabloval jako jedna z nejvýraznějších literárních postav své generace.
Nestor polského divadla Wojciech Boguslawski (1759-1829) se na sklonku života, v době, kdy vídeňsky kongres potvrdil likvidaci Polska a Varšavské knížetství, vytvořené Napoleonem připadlo Rusku, vrací se ze Lvova do vyhladovělé a zastrašené Varšavy s úmyslem hrát v Národním divadle s stát se opět jeho ředitelem jako v dobách někdejší slávy, kdy dovedl polskou Thálii k nebývalému rozkvětu.
Mrazivá groteska vyprávěná ženou, která byla při tom. Diavolina (Olympiada Čertkovová), původně služka, později lékařka, sloužila řadu desetiletí Maximu Gorkému, nakonec se stala jeho ošetřovatelkou a poslední láskou. Spiró líčí hlasem této chytré a bystré ženy ruský a sovětský svět, svět Leninův a Stalinův, rozrůstající se v tablo revolucí, intrik, a hlavně bezpočtu mrtvých. Smrtelně nemocný Gorkij se po návratu do Ruska pokoušel Stalinovi zároveň vzdorovat i vyhovět, zachraňoval lidi a současně psal stalinisticky laděné články. Všechny postavy románu skutečně žily, i ty nejneuvěřitelnější situace se skutečně udály. Plejáda herců, spisovatelů, špiclů, dobrodruhů, lidí proplouvajících pohodlně životem i katů představuje svět, o němž jsme se domnívali, že odešel s 20. stoletím. Ale on trvá.
Satirický román renomovaného maďarského spisovatele je jakousi obrácenou utopií přenášející čtenáře do Maďarska blízké budoucnosti, zhruba do třicátých let tohoto století. Spiró si ve své knize představuje, jaká asi úroda může vzejít z půdy charakterizované mocenskými boji, stranickými intrikami, korupcí, rozkrádáním, všeobecným úpadkem vzdělání a mentální úrovně společnosti, školství, zdravotnictví atd. Naše nynější přítomnost je v tomto románu nedávnou minulostí, která spoustu věcí nevyřešila, a tak se potřebná řešení rodí právě v čase románového děje. Popisovanou budoucnost formují zarážející události, které jsou vlastně jen možným domyšlením toho, co známe už ze současné reality. Autor se drží jednoduchého vzorce: Všechno teprve začíná, a může-li se budoucí vývoj ubírat dvěma cestami, zvítězí určitě ta horší.
Není známo, proč příznivci provládní opozice tak vehementně nenáviděli provládního starostu a všechny jeho kámoše a naopak. Lidé mezi Odrou a Uralem se často nenávidí bez viditelného důvodu, je to pro ně takový prostředek na zahnání nudy. Analytici tvrdí, že ani v jiných regionech tomu není jinak. Z nudy se rodí sváry, i když zároveň se většina lidí snaží o to, aby nemuseli dřít a mohli se nudit. A tak ve vesnici Pouchle, ležící mezi Pouchlínem, srovnaným se zemí v době tatarských nájezdů, a Pouchlovicemi, zdevastovanými po odchodu sovětských vojsk, uspořádali mimořádné komunální volby a zvolili se za župana největšího idiota v obci, Kolománka.
This translation originally copyrighted in 2010.
György Spiró beschreibt in seinen Novellen seine persönlichen Erfahrungen und Erlebnisse aus dem Alltag in Ungarn. Dieser herausragende Schriftsteller formuliert präzise und unbarmherzig in kurzen Geschichten, zuweilen mit Selbstironie und Sarkasmus, tragische Erinnerungen auch aus seiner eigenen Familie, vor dem Hintergrund der ungebrochenen Kraft der Intoleranz und des Hasses in der ungarischen Gesellschaft. Der Nischen Verlag gab 2012 seinen Roman „Der Verruf“ in deutscher Sprache heraus.
